První duše – RV X,90


Autor, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Tisíc hlav měla první duše, tisíc očí, tisíc nohou.
Ničím se nedala uchopit – stála za vším:
co bylo, co je, i býti má.
Stále je potravou pro celý svět.

Tak nezměrná je její sláva, ba ještě více:
Tři její díly zůstaly ve věčnosti,
jen jediný se stal všemi bytostmi,
pozemskými i nepozemskými.

Z ní samé se rozzářil celý svět
a ona v něm procitla jako stvořitel.
Rozpínal se na všechny strany,
na konec země a ještě dál.

Přišli bohové a duši obětovali:
jaro bylo obětním máslem,
léto vonným dřevem
a podzim obětním pokrmem.

Tak jako obětují mudrci a světci,
uložili duši na lůžko z trávy
a pokropili ji svěcenou vodou.

Z tuku, který z oběti odkapával,
povstali ptáci a zvěř divá i krotká.

Zpěvy, jimiž obřad doprovázeli,
zní dodnes jako posvátné mantry.

Co dál zbylo z oběti zápalné?

Z úst se stali bráhmani, z paží válečníci,
Ze stehen hospodáři a z lýtek služebníci.
Z mysli se stal měsíc, z očí slunce,
z hlasu hrom a blesk, z dechu vítr,
z hlavy nebe a z chodidel země.

Tak povstalo všechno na zemi.


Příspěvek byl publikován v rubrice Eseje a poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.