ŠIVASTÁKA


Autor, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Pane můj,
jsi mírem a láskou v lidské podobě.
Jak dlouho mě ještě necháš čekat?
Vezmi si mou bídu, bolest a zoufalství.
Smiluj se, smiluj se…

Marný a ztracený bloudím po světě,
u tvých nohou jsem skončil, Pane.
Slzy mě pálí, jen ty mi teď zbýváš.
Smiluj se, smiluj se…

Pane všech světů stvořených i skrytých,
jsi napůl mým otcem a napůl mou matkou.
Těla jediného, svatého, překrásného –
hory a řeky se klaní tvé slávě.

Vládneš tak mírně, jako přibývá měsíc.
Vládneš všem tvorům, vládneš i mně.
Vezmi si mou bídu, bolest a zoufalství.
Smiluj se, smiluj se…

Kdopak by neznal tvou něžnou lásku?
Pro tebe není nikdo vzdálený.
Jen mně je stále ještě zatěžko
sklonit se tak, abys mě mohl přijmout.

Nespoléhám se na svou lásku k tobě,
jen tvoje milost, ta mě zachrání.
Vzpomeň si na své dávné sliby.
Smiluj se, smiluj se…

Jsi nejvyšší, většího tu není.
Na koho jiného se tu mám obrátit?
Jsi vládcem, mocnějšího tu není.
Od koho jiného mám něco chtít?

Ty jsi mou cestou a ty jsi mým cílem,
kdo jiný by mi mohl něco dát?
Ty jediný jsi bůh všech bohů,
pro jiného bych nikdy neplakal.

Jak snadno mě dokážeš okouzlit,
každý tvůj krok je teď zázračný.
Veškerá krása jen z tebe pramení
a hledá v tvé tváři své zalíbení.

Jsi zdrojem síly věčného zápasu,
nezměrných možností, nesmírné moci.
Jsi nadáním tvůrce i krásou jeho díla
a všeho stvořeného stálou radostí.

Jsi studnicí štěstí, jež nevysychá,
jsi hlubinou pravdy, jež nezklame.
Nikdo tě nestvořil a nikdo tě nespoutal,
vším zjeveným tu vskrytu pronikáš.

Králové budou vždy jen sluhy,
jediný ty jsi sebe pánem.
Chudák je hoden tvé celé lásky –
chválí napořád jenom jméno tvé.

Nedošel nikdo konce tvého jména,
největší z lidí, z duchů nebeských.
Nadále budou tvoje jméno zpívat,
po všechny věky, stejně jako dnes.

Bez přestání tu budu čekat,
na tebe, Pane, Bože nejvyšší.
Ať jméno jmen z hlubiny tiché
v duchu mém navždy spočívá.

Buď mým učitelem, mým milým učitelem,
vždy pozorný, vždy laskavý.
Mým chráněncem, přítelem i bohem –
vždy pozorný, vždy laskavý.

Jen s tebou se trojí spojí v jedno,
vždy pozorný, vždy laskavý.
Můj božský učiteli, mé věčné štěstí,
vždy pozorný, vždy laskavý.

Pane můj,
jsi mírem a láskou v lidské podobě.
Jak dlouho mě ještě necháš čekat?
Vezmi si mou bídu, bolest a zoufalství.
Smiluj se, smiluj se…


Příspěvek byl publikován v rubrice Eseje a poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.