SRÍ MUNINDRA STAVA


Autor, Petr Pavlík originál z lampa.cz

V naprostém utišení o samotě dlící,
jsi moudrosti procitlé radostný chrám.
Pln čistoty, svobody, lásky a míru,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…

Neviděl jsem tě ve tmě mámení,
v zoufalství jsem tvé jméno zapomněl.
Ztratil jsem cestu k tvým svatým nohám,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…

Tvůj zjev je rozesmátým květem,
tvé tváře jako drahokamy září,
Tvé velké oči přetékají láskou,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…

Jsi nezměrný jako nebe nad širou zemí,
tvá sláva hřmí do dálky sladkou ozvěnou.
Smiluj se, Pane, vše šťastným učiň,
Ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…

Jsi nejmocnější opora, jen na tobě závisím,
jen ty dáváš prozřít svým milujícím.
Překážky z cesty odstraň, odpor navždy znič,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
Zvítězíš…

Kdykoli klesne zákon tohoto světa,
pro jeho spásu svoříš nové učení.
Neštěstí odvracíš, přemožiteli hříchů,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
Zvítězíš…

Tobě se vzávám, ty jsi má záchrana,
ty jsi mou matkou, otcem i milými.
Ty jediný znáš dočista můj svět,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…

Tvé oči jsou zvlhlé, přeplněné soucitem,
naplň jím, Pane, a utěš celé stvoření.
Tvá Hra je zázračná, když podobu člověka bereš,
ó Králi moudrý, jenž snímáš lidskou bolest –
zvítězíš…


Příspěvek byl publikován v rubrice Eseje a poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.