BÁHIJA


Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Tak slyšel jsem: Jedenkráte pobýval Vznešený poblíž Sávatthí v Džétově
háji v Anáthapindikově klášteře. Tehdy žil na pobřeží v městě
Suppáraka muž jménem Báhija Dáručírija. Byl ctěný a vážený, byl jedním
z těch, kterým se na světě dostává všeho potřebného – šatstva, stravy,
ubytování a léků.
Zatímco prodléval v ústraní, vyvstala v Báhijově mysli myšlenka:
„Zda-li snad i já nejsem jedním z těch, kdo vstoupili na cestu vedoucí
k osvobození či se dokonce plně osvobozenými stali?“
Tehdy zaslechl jistý dévatá, dobré božstvo, byl to prý kdysi
Báhijův příbuzný, jaká to myšlenka vyvstala v Báhijově mysli. Protože
byl soucitný a přál Báhijovi dobro, přistoupil k němu a řekl: „Báhijo,
ty nejenže nejsi plně osvobozený, ty jsi dosud nevstoupil ani na cestu
vedoucí k osvobození, ba zatím dokonce ani nesleduješ směr, který by
tě tam vedl.“
„Kdo tedy v tomto celém světě i s jeho bohy a démony jsou arahanté,
plně osvobození, nebo alespoň ti, kdo vstoupili na cestu vedoucí k
osvobození?“ „v jedné daleké zemi, Báhijo, je město zvané Sávatthí.
Tam žije Vznešený, který je arahant – plně osvobozený, plně probuzený.
Tento Vznešený, Báhijo, tam vyučuje svatou dhammu – cestu vedoucí k
ovobození.“
Tehdy Báhija Dáručírija, hluboce pohnut slovy onoho božstva, odešel ze
Suppáraky. Když urazil celou dlouhou cestu pouze s přestávkami na
přenocování, přišel do Sávatthí, kde Vznešený pobýval v Džétově háji
v Anáthapindikově klášteře. Tam právě nějací mnichové přecházeli venku
tam a zpět, tam a zpět. Báhija k nim přistoupil a tázal se: „Ctihodní,
kde je teď Vznešený, Plně osvobozený, Plně Probuzený? Rád bych totiž
spatřil Vznešeného, který je Plně osvobozený, Plně Probuzený.“
„Báhijo, Vznešený odešel do města vyprosit si jídlo.“
Báhija tedy rychle opustil Džétův háj. Když se dostal do Sávatthí,
spatřil Vznešeného, jak obchází městem a prosí o jídlo – příjemný a
potěšující na pohled, s klidnými smysly a tichou myslí, v dokonalé
rovnováze a klidu, naprosto vyrovnaný, dokonalý, míruplný. Poté, co
Vznešeného uviděl, přistoupil k němu, padl na zem hlavou k nohám
Vznešeného a prosil: „Uč mne Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Požehnaný,
pro blaho a štěstí po dlouhý čas.“
Když byl takto osloven, řekl Vznešený Báhijovi: „Je nevhodný čas,
Báhijo, obcházím zde právě a prosím o jídlo“.
Podruhé požádal Báhija Vznešeného: „Je obtížné vědět s jistotou,
ctihodný pane, jak dlouho bude žít Vznešený a jak dlouho budu naživu
já. Uč mne Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Požehnaný…“ Po druhé
odpověděl Vznešený Báhijovi: „Je nevhodný čas, Báhijo, obcházím zde
právě a prosím o jídlo.“
Potřetí řekl Báhija Vznešenému: „Je obtížné vědět s jistotou, ctihodný
pane, jak dlouho bude žít Vznešený a jak dlouho budu naživu já. Uč mne
Dhammu, Pane, uč mne Dhammu, Požehnaný…“
Teprve potřetí Vznešený odpověděl:
„Inu, Báhijo, takto by ses měl cvičit:
„Ve viděném bude pouze viděné…,
ve slyšeném bude pouze slyšené…,
ve vnímaném bude pouze vnímané…,
v uvědoměném bude pouze uvědoměné.“
Tímto způsobem by ses měl nepřetržitě cvičit.“
„A pokud je skutečně ve viděném pouze viděné…,
ve slyšeném pouze slyšené…,
ve vnímaném pouze vnímané…
a v uvědoměném pouze uvědoměné,
pak, Báhijo, ty nebudeš s tím.
Jestliže ty nejsi s tím,
pak, Báhijo, ty nebudeš v tom:
pak nebudeš ani tady,
ani tam,
ba nikde mezi tady a tam!
Právě to je konec strasti.“
I stalo se, že pouhým tímto krátkým vyložením Dhammy byla Báhijova
mysl okamžitě osvobozena od nedostaku a oproštěna od ulpívání. Tak
vyložil Vznešený Báhijovi ono stručné poučení a odešel.
Nedlouho po odchodu Vznešeného se přihodilo, že Báhiju napadla kráva
s teletem a zabila ho. Když Vznešený vyprosil v Sávatthí své jídlo a
vracel se s obchůzky spolu s mnichy, spatřil po vyjití z města, že
právě onen Báhija je mrtev.
Když to uviděl, řekl mnichům: „Mnichové, vezměte Báhijovo tělo,
položte je na nosítka, spalte a navršte kolem něj stúpu. Váš společník
ve svatém životě právě zemřel.“
„Dobře, Ctihodný pane“, odpověděli Vznešenému mnichové.
Vzali pak Báhijovo tělo, položili je na nosítka, odnesli pryč, spálili
a kolem něj navršili stúpu. Poté šli k Vznešenému, uklonili se a
usedli po straně. A když tak seděli, tázali se Vznešeného: „Báhijovo
tělo jsme spálili, Ctihodný pane, a udělali nad ním stúpu. Jenomže
jaký bude jeho osud, které bude jeho další zrození?“
„Mnichové, Báhija byl moudrý člověk. Sledoval správně Dhammu a navíc
mne neobtěžoval disputacemi… Mnichové, Báhija Dáručírija dosáhl
konečné Nibbány.“
Poté, co si uvědomil dosah svých slov, Vznešený ještě dodal:
Tam, kde ani voda, ani země,
ani oheň, ani vítr nezískají oporu,
tam nezáří hvězdy, nesvítí slunce ani měsíc –
a přece tam nepanuje tma!
Když toto poznal ušlechtilý hledající
svým vlastním prožitím,
je osvobozen od světa i od nebes,
od bolesti i sladkosti.


Příspěvek byl publikován v rubrice Texty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.