Kucchivikara-vatthu – Mnich s úplavicí


Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

I stalo se jedenkrát, že jistý mnich byl nemocný úplavicí a bezmocně
ležel na zemi, zanedbaný ve svých výkalech. Tehdy Vznešený obcházel
příbytky mnichů, provázen svým služebníkem Ánandou. Když vešli do
mnichova přístřešku a zjistili, v jak zbědovaném je mnich stavu,
Vznešený se tázal:
„Jaká je tvoje nemoc, mnichu?“
„Mám úplavici, vznešený pane.“
„Ale máš přece někoho, kdo se o tebe postará?“
„Nemám, vznešený pane.“
„Nemáš? Jsou tu tedy zajisté ostatní mniši, aby se o tebe postarali.“
„Proč by se o mě, pane, museli starat? Já se také o ně nestarám.“
Vznešený oslovil ctihodného Ánandu:
„Jdi a dones vodu, Ánando. Nezbývá, než abychom tohoto mnicha umyli
sami.“
„Jak říkáš, pane,“ odpověděl ctihodný Ánanda a přinesl nádobu s vodou.
Vznešený pak zvolna a pozorně poléval nemocného vodou, zatímco
ctihodný Ánanda ho šetrně omýval. Potom ho společně uchopili za ramena
a za nohy, zvedli ho a uložili ho na lůžko.
Toho dne Vznešený, pohnut onou událostí, nechal shromáždit přítomné
mnichy a tázal se jich:
„Zdalipak je mezi vámi mnich nemocný úplavicí?“
„Ano, vznešený pane, máme tu jednoho.“
„A jak to, že se o něj nikdo nepostará?“
„Neudělal, pane, nikomu nic dobrého, stará se jen o sebe.“
„Mnichové! Vždyť tu nemáte ani matku, ani otce, ani nikoho blízkého,
kdo by se vás postaral. Pokud se vy nepostaráte o druhé, kdo se pak
postará o vás? Kdokoli z vás by byl ochoten posloužit mně, stejně tak
by měl být ochoten posloužit i komukoli jinému.
Pravda, může se stát, že postarat se o někoho je skutečně těžké. Sám
si zhoršuje svou nemoc, neví, co všechno mu škodí, nebere léky,
nesvěří se, co ho trápí, nebo o tom říká něco jiného, špatně snáší
bolest. Ne každý mu také dokáže účinně pomoci: sám si plete léky,
nezná dobře pacientovu chorobu, záleží mu spíš na vlastním pohodlí,
nesnáší pohled na nečistotu, či nemá dostatek odvahy, aby se nemocného
ujal, dal mu svou naději a v příhodnou dobu ho potěšil slovy spásné
dhammy.
Mnichové! Přesto od této chvíle ať se již nestane, aby se nikdo
nepostaral o nemocného mnicha, dokud se neuzdraví. Má-li učitele, ať
je to jeho učitel, má-li žáka, ať je to jeho žák, a to tak dlouho, jak
trvá jeho život. Není-li tu takový, ať je to jiný žák onoho učitele, a
když ani ten tu není, musí se postarat celá svatá sangha, celé
společenství mnichů, jinak bychom všichni nesli vinu, za kterou je
třeba se zodpovídat.“


Příspěvek byl publikován v rubrice Texty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.