Zlatý jelen


Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Za dávných časů, kdy panoval v Bénáresu mahárádža Brahmadatta,
vstoupil budoucí Buddha do lůna jedné laně. Když z něj pak vyšel, stal
se jelenem s nádhernou zlatou barvou. Jeho oči zářily jako vyleštěné
kulaté drahokamy, jeho rohy se třpytily stříbrem a na tváři měl stále
jemný úsměv. Černá kopýtka měl stále tak čistá a lesklá, jakoby je
právě někdo čerstvě nalakoval. I ocásek měl tak pěkně učesaný, že ani
jaci nemají hezčí. Také byl o něco větší, než jsou ostatní jeleni.
Vládl stádu pěti set jelenů a říkali mu král jelenů Nigródha. Nablízku
žilo jiné stádo, a to mělo také svého krále jménem Sákha. I ten byl
také tak krásný a rovněž jeho stádo mělo pět set jelenů.
Bénáreský mahádádža jedl rád jelení maso a neminul den, aby si ho
nedopřál. Pravidelně svolával vesničany, aby mu nadháněli při lovu
zvěř, a zdržoval je tak od práce. Lidé se proto rozhodli:
„Zhotovme tedy oboru, tam umístíme jídlo a vodu pro jeleny, pak je tam
nalákáme a vrata od obory zavřeme. Všechno to pak odevzdáme králi a
budeme zase moci pracovat na svých polích.“
Obklíčili pak les, kde žila stáda obou jeleních králů, tloukli tam
palicemi do stromů a holemi do keřů i do země, a nahnali tak všechny
jeleny do obory. Nakonec vzdali čest králi a spokojeně se rozešli do
svých domovů.
Potěšený mahárádža se hned vydal do obory, aby si prohlédl, jaký dar
dostal. Spatřil tam i oba zlaté jeleny a byl tolik pohnut jejich
krásou, že se rozhodl je navždy ušetřit. Ostatní zvířata však takovou
výsadu neměla. Čas od času pak mahárádža přicházel do obory a složil
vždy jednoho jelena. Později tam posílal už jen svého kuchaře.
Postupem doby však jeleni pochopili, že luk a šípy v rukách lovce
znamenají smrt, a tak se začali plašit, okamžitě jak lovec vstoupil do
obory. Tlačili se v rohu, naráželi do sebe parohy a způsobovali si tak
zranění, kterým pak často podlehli.
Když si na to byli stěžovat u svého krále Nigródhy, ten se odebral za
druhým králem Sákhou a přednesl mu svůj návrh:
„Milý jelení králi, mnoho našich teď zbytečně umírá. Udělejme konec
lovu lukem a šípem a tím i zbytečnému plašení našich stád! Od zítřka
vylosujeme vždy jednu oběť střídavě z mého i z tvého stáda, a ta pak
položí dobrovolně hlavu za nás všechny.“
Druhý jelení král Sákha s tím souhlasil.
To se pak stalo v oboře pravidelným zvykem, dokud nepadl los na jednu
laň z druhého stáda, která právě čekala mládě. Ta přišla za jejím
jelením králem Sákhou a žádala ho o milost:
„Velký pane, je zbytečné, aby byly obětovány dva životy místo jednoho.
Proto dej prosím losovat znovu.“
„Jednou už bylo rozhodnuto,“ odpověděl odmítavě Sákha, „víš, co je ti
určeno. Proto odejdi.“
Laň se však nedokázala smířit s takovým nepochopením, a tak se
odebrala za jelenem Nigródhem ze sousedního stáda. Ten ji vyslechl a
odpověděl ji:
„Můžeš jít bez obav zpátky. Vyřiď, že se o to postarám sám.“
Neřekl jí však, že se druhý den vydá sám dobrovolně položit svou
hlavu. Když kuchař uviděl jeleního krále, jak pokorně sklání svou
krásnou zlatou hlavu se stříbrnými parohy před jeho nožem, polekal se
a běžel za mahárádžou. Ten dal okamžitě zapřáhnout svůj vůz a s velkým
průvodem dvořanů se vydal do obory. Když tam uviděl klečet jelena
Nigródhu, ptal se ho:
„Ctěný jelení králi! Nedaroval jsem ti navždy milost? Proč tu tedy
klečíš u mých nohou?“
„Smím snad ze své moci přenést na jiného to, co již bylo jednou
určeno? Nezbývá mi proto, než se obětovat sám! Odpusť mi tedy, velký
králi, že tvou milost nemohu přijmout.“
Král pohlédl na své dvořany, pak se obrátil k jelenovi a řekl:
„Milý zlatý jelení králi! Nikdy jsem nespatřil ani člověka, jenž by
byl naplněn takovou pokoru, starostlivostí a soucitem. Povstaň tedy!
Tobě a oné lani za to uděluji milost.“
Nigródha však pokračoval:
„Teď jsi daroval milost pouze dvěma. Co ale ostatní jeleni?“
Král se zarazil, ale díky pohnutí se nemohl ubránit velkorysosti:
„Dobrá, ušetřím i ostatní jeleny v parku.“
„A co další jeleny v džungli?“
„Ty také,“ pokrčil rameny král.
„A co ostatní čtyřnohá zvěř?
„Také tak,“ usmál se král nad jelenovou vytrvalostí.
„A ptáky, a ryby v řekách?“
„Samozřejmě, milý jelení králi, když už to má být, tak ušetřím
všechny,“ rozesmál se král, třebaže mu bylo zatěžko povolit takovou
věc – přesto však jelenovu příkladu nedokázal odolat. Ten pak
slavnostně oslovil krále s celým jeho průvodem:
„Dodržuj tedy svůj zákon, velký králi, a nikdy už nezabíjej a
neubližuj, jakož i čtyři další pravidla, totiž nebrat nedané, neužívat
si nedovolené, nemluvit křivě a nepožívat nic opojného, a rozšiřuj je
mezi otcem a matkou, syny i dcerami, bráhmany i šlechtici, kupci i
venkovany, ke štěstí všech bytostí, a také ke tvému štěstí, aby ti
bylo jednou dopřáno slavné zrození v blažené říši.“
Po těchto slovech se jelení král Nigródha obrátil a drobným, vznešeným
krokem zamířil zpátky ke svému stádu.
Té lani se pak narodil syn, krásný jako rozkvétající poupě. Stalo se
však, že při své hře zvědavě odběhl ke druhému jelenímu králi Sákhovi.
Jeho polekaná matka ho na místě varovala:
„Můj synu, nechoď k němu a nikdy mu nechtěj být nablízku, drž se
raději jeleního krále Nigródhy.“
Sama o tom pak složila verš:
Lépe je u jelena Nigródhy zemřít, než muset u jelena Sákhy žít.
Traduje se ještě, že Ánanda byl tenkrát tím mahárádžou, zatímco
Dévadatta byl jelenem Sákhou.


Příspěvek byl publikován v rubrice Texty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.