MISTŘI A ŽÁCI


Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Tak už to na světě chodí, že jeden umí a druhý neumí. Těch, kteří
opravdu umějí, je tak málo, že by na prstech spočítal. A ještě z nich
jen někteří se starají o ty, kteří neumějí. To ovšem jen tehdy, když
ti, kteří neumějí, je rozpoznají a přijdou za nimi. A tak vzniká prvá
klasická scéna: Žák přichází za mistrem a zkouší, zda je to ten pravý
mistr. Je v nevýhodě: jak má sám posoudit, zda druhý umí, když právě k
tomu by potřeboval umět také!
Žák však netuší, že i mistr ho zkouší. Má na to důvod: říká se, že
dobrých žáků je skoro tak málo jako dobrých mistrů. Namítnete, jak
může někdo zkoušet začátečníka. Vždyť první, co se od něj dá čekat,
bude nejspíš naivní dotaz, navíc asi podobný tisícům předchozích. Ani
mistrova pozice tedy není snadná.
A tak jsou vlastně vyhlídky vyrovnané. Proti sobě stojí dva rovnocenní
soupeři, i když to tak navenek nevypadá. Začíná Hra na poznání.
Kdyby je v tu chvíli někdo pozoroval, jak stojí jeden proti druhému,
možná by na okamžik zahlédl, jakoby mezi nimi stála vysoká zeď. Každý
z nich stojí v jiném světě.
Podaří se žákovi zeď zdolat? Dokáže mu mistr poradit tak, aby si žák
nesprávným pochopením jeho rady nevystavěl ještě vyšší zeď?
Nechme se překvapit. Vždyť i mezi čtenářem a touto knížkou může být
podobná zeď. Vznikne z názorů, z předem připravených řešení, z utkvělé
představy „já to vím“.
Jsou i takoví, kteří už pocítili, jak tvrdá dokáže zeď být. Možná, že
se lekli a uvěřili tvrzení, že Zen-buddhistické kóany jsou záměrně
nelogické a že tedy nejdou vysvětlit. Protože však přece jen myslí (a
toho se už asi do smrti nezbaví), stejně si nějaký názor udělají.
Navenek ho však budou zapírat, ať už druhým, nebo dokonce sobě samému.
Jestliže v této knížce hledáte tajemství, tady je první: kóany
vysvětlit jdou! Docela obyčejnými slovy, žádná velká filosofie nebo
znalost východní kultury. Nikdo však netvrdí, že je snadné pochopit
každé prosté a jasné vysvětlení. Jistě není problém vysvětlit
studentovi z Plzně, jak se dostat z Petřína na Staré město. Bude to
několik obvyklých vět. Co však tehdy, jestliže student na Petříně
zabloudil a odděluje ho od vás Hladová zeď!
Je proto obvyklé, že ani podrobné vysvětlení nemá velkou cenu. Dokonce
může celou věc pokazit – jako když vám někdo prozradí na prvé straně
detektivky, že „Vrah je zahradník“.
Některá vysvětlení však přesto přetrvala a potkal je zvláštní osud:
stala se dalším kóanem. Můžete k nim připojit i své vysvětlení, jste
na řadě.
Nespěchejte s tím však. Byli mniši, kteří s jediným kóanem v mysli
proseděli celé roky, než nalezli řešení. Nestyděli se za to – bylo-li
pravé, řešení další úlohy věděli dříve, než ji mistr dořekl.
Aby nebyl svět příliš krutý, jsou některé příběhy docela lehké – třeba
ten o hloupém bratru nebo o chlapcích, jak šli nakupovat zeleninu.
Ani to však není nedělní procházka – i zdánlivě lehká úloha mívá další
řešení, prozrazující hlubší význam. Je to nakonec dobrý trik, jak
obejít vlastní utkvělý názor: „Není na tom ještě něco, čeho jsem si
nevšiml?“
Také já se musím pro pořádek k něčemu přiznat: Hodně kóanů se mi
nelíbilo, buď to byly varianty těch hezčích, nebo byly příliš lehké.
Horší to bylo s těmi, kde jsem si nebyl jist, že překlad je správný,
nebo dokonce ty, které mi vůbec nic neřekly. Protože hlavně u krátkých
kóanů záleží při překladu často na jemném posunu významu slov, zůstalo
jich mnoho zatím v šuplíku.
Nakonec, proč se netěšit za čas na další.


Příspěvek byl publikován v rubrice Zenové příběhy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.