ŠACHISTA


Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

K opatovi jednoho zapadlého kláštera přišel jakýsi mladík a svěřil se
mu:
„Život mě zklamal a přál bych si dosáhnout vysvobození z jeho
koloběhu. Nemám však schopnost u ničeho dlouho vydržet, nesnesl bych
dlouhé roky meditace a odříkání. Podlehl bych a zas by mě přitáhl
svět, i když vím, že by to bylo opět bolestivé. Existuje nějaká krátká
cesta pro lidi, jako jsem já?“
„Jistě“, odpověděl opat, „jsi-li pro to opravdu rozhodnut. Pověz mi,
co jsi vlastně studoval, na co jsi se opravdu soustředil ve svém
životě?“
„Vlastně dohromady na nic. Byli jsme bohatí a nemusel jsem pracovat.
Myslím, že jediné, co mě opravdu bavilo, byly šachy. Strávil jsem u
nich většinu času.“
Opat se na chvíli zamyslel a pak řekl sluhovi:
„Zavolej onoho mnicha, který tak vyniká v šachu, a řekni mu, ať
přinese šachovnici a figury.“
Když mnich přišel, opat pozvedl starodávný meč, který chovali v
klášteře jako památku, a pravil:
„Mnichu, ty jsi mi slíbil poslušnost jakožto svému opatovi, a teď bude
od tebe žádána. Budeš hrát šachovou partii s oním mladíkem, a
prohraješ-li, zkrátím tě o hlavu tímto mečem. Mohu ti však slíbit, že
tvé příští zrození bude v říši věčné blaženosti. Jestliže vyhraješ,
bude to stát hlavu tohoto mladíka. Šachy jsou jediná věc, které se
opravdově věnoval, takže jestliže prohraje, zasluhuje to.“
Oba muži hleděli na opatovu tvář a viděli, že nežertuje: opravdu šlo o
hlavu.
Hra začala. Hned po prvních tazích mladík cítil, jak mu po zádech
stékají pramínky potu. Šachovnice se teď stala celým jeho světem. Z
počátku jeho pozice vypadala špatně, mnich vsak přehlédl jednu figuru
a dal mu příležitost rozvinout mohutný protiútok. Jak protivnikovy
šance klesaly, mladík vzhlédl a zadíval se na jeho tvář. Byla v ní
moudrost, pokora a únava z dlouhých let odříkání a soustředěného
úsilí. Porovnal to se svým dosavadním bezcenným životem, a zalila ho
vlna soucitu. Úmyslně udělal drobnou chybu a pak další chybu, a
sledoval, jak se jeho obrana hroutí.
Vtom se však opat naklonil a převrhl šachovnici. Oba soupeři na nej
ohromeně zírali.
„Není zde žádný vítěz a žádný poražený“, pravil slavnostně opat, „a
nepadne tu žádná hlava. Jsou jen dvě věci, ktere jsou ti zapotřebí“,
pokračoval a obrátil se k mladíkovi, „naprosté soustředění a soucit.
Dnes jsi se naučil obojímu. Byl jsi ponořen do hry, přesto vsak jsi
pocítil soucit a rozhodl ses obětovat svůj život. Zůstaneš tu teď
několik měsíců a tento mnich ti poradí potřebná cvičení, a tvé
pochopení je jisté.“
Mistrova předpoveď se skutečně splnila.


Příspěvek byl publikován v rubrice Zenové příběhy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.