VĚDRO BEZ DNA


Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz

Mučaku se nemohla smířit se smrtí svého muže, a tak vstoupila do
kláštera. Jednou přišla k mistrovi Bukko a položila mu otázku:
„A co je vlastně Zen?“
Mistr Bukko jí odpověděl:
„Srdce toho, kdo se táže, to je Zen, a proto jej nelze získat ze slov
druhého.“
Kázání mistra Bukko byla však proslavená a jejich opisy kolovaly mezi
žáky. Mučaku se proto divila:
„Tak co potom učí takoví učitelé, jako jste vy?“
Bukko vysvětloval:
„Jak povíš hluchému, kde je měsíc?. Ukážeš na něj. A jak povíš
slepému, kde je brána? Zaklepeš na ni.“
Bukko a Mučaku dlouhou chvíli seděli a mlčeli. Po chvíli se ozval
odkudsi z lesa jelen.
„Odkud slyšíš toho jelena?,“ otázal se Bukko.
Mučaku se zaposlouchala do zvuků, jež přicházely z lesa. Pojednou na
ni mistr vykřikl:
„A kdo teď naslouchá?“
Mučaku sebou trhla, pak se zadívala na mistra, uklonila se a odešla.
Její otázka byla zodpovězena.
Ten den večer šla nabrat vodu do lakovaného dřevěného vědra, do něhož
se dávaly květiny. Když naplnila vědro vodou, spatřila odlesk měsíce
na hladině. Ten zážitek vyjádřila básní, kterou předložila druhý den
svému učiteli:
Vědro na květiny nabralo vodu z pramene a podrželo ji. V čistotě v ní
spočinul odraz měsíce za vrcholy borovic.
Mistr Bukko si nechal přeložit text do čínštiny. Pak na ni krátce
pohlédl a řekl:
„Vezmi si Sutru Srdce a jdi.“
Mnohokrát od té doby přišla k mistrovi a vždy byla s podobnými slovy
odmítnuta. Mnohokrát šla nabrat vodu do lakovaného vědra, až z něj
jednou vypadlo dno. Mučaku do něj pohlédla a přišlo jí konečné
pochopení. Tehdy mohla předložit mistrovi novou báseň:
Byla to náhoda? Dno z vědra je však pryč. Již nepodrží vodu, ani se v
něm nezaleskne měsíc.
Uplynula léta a jiná mniška jménem Njózen dostala tyto verše jako
úlohu od svého mistra. Z tradice se její odpověď k příběhu připojuje:
Té prosté ženě dno z vědra vypadlo, a měsíční svit se v louži
zachytil.


Příspěvek byl publikován v rubrice Zenové příběhy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.