Aštávakragíta – zpěv desátý


Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA

Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)

Aštávakra pravil:

1. Vzdej se nepřátelské smyslové radosti a snahy po zisku – spojené se ztrátou, jakož i plnění náboženských povinností, příčiny to obojího! A bud‘ k tomu všemu vždycky lhostejný!
2. Jako na síť vykouzlenou snem – jako na věc, která trvá jen tři nebo pět dnů – se dívej na přítele a pole, statek a dům, ženu a dědictví, a na vše, co ti jinak patří!
3. Kdekoli vládne „žízeň“, věz, tam je věčný koloběh životů. Pěstuj vyzrálý stav mysli bez vášní – a prost „žízně“, buď blažen!
4. Jedině „žízeň“ je podstatou upoutanosti. Její zánik se nazývá spásou. Jedině lhostejnost ke světu dává znovu a znovu štěstí dosaženého cíle.
5. Jsi samojediný – jsi duch – jsi čistý. Bezduchý je vesmír, neskutečný. Ani stavu nevědomosti ve skutečnosti není: jaká touha po poznání tě to přesto pohání?
6. Královskou moc, syny a ženy, těla a statky, jež přinášejí štěstí, ztrácíš život za životem, třebaže na nich tolik lpíš.
7. Už dosti zisku a smyslových radostí, jakož i zbožně vykonávaných skutků! Jimi nenalezla mysl klidu v divokém lese nových a nových zrodů a smrtí.
8. Po kolik životů jsi vykonával tělem, myslí a řečí těžké, unavující dílo! Proto už konečně ustaň!


Příspěvek byl publikován v rubrice Aštávakragíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.