Aštávakragíta – zpěv sedmý


Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA

Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)

Džanaka pravil:

1. Ve mně, nekonečném oceánu, pluje loď vesmíru sem a tam, poháněna větrem myšlenek – ale já jsem bez netrpělivosti.
2. Ve mně, nekonečném oceánu, může podle své povahy stoupat, může i klesat vlna světa – to však ani nezpůsobuje můj vzrůst, ani mi to ničeho neubírá.
3. Ve mně, nekonečném oceánu, platí to, co se nazývá vesmírem, jenom za bludnou představu. Jsem pln míru, jsem bez tvaru – toť stav, v němž dlím.
4. „Ve formách dění není podstaty – a není dění v onom nekonečném, nezkaleném“: takto jsem nedotčen, bez žádosti, pln míru – toť stav, v němž dlím.
5. Ó, jsem jen a jen duch: svět lze srovnat s šalebnou hrou. Jak a odkud by mi mohla vzejít myšlenka, že musím něčeho zanechávat nebo něco podržovat?


Příspěvek byl publikován v rubrice Aštávakragíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.