Aštávakragíta – zpěv třináctý


Z díla AŠTÁVAKRAGÍTA

Peložil z německého překladu H. Zimmera
(Anbentung Mir, Mnichov 1929, nakl. R. Oldenbourg)
Jiří Navrátil
Podle sanskrtského originálu zrevidoval
Boris Merhaut
(AVATAR, Praha 1994)

Džanaka pravil:

1. Zakotvení v Sobě Samém, které vyrůstá jen v tom, kdo nemá nic, lze těžko dosáhnout – i ve sporém šatě polonahého askety. Zanechal jsem toho, abych se něčeho vzdával, nebo něco podržoval – a proto prodlévám v blaženosti.
2. Někdo si způsobuje bolest těla, někdo bolest jazyka, někdo bolest z myšlení: toho všeho jsem se vzdal. Stojím pevně v cíli člověka, a proto prodlévám v blaženosti.
3. Není žádné činnosti – tak uvažuji podle pravdy. Přistoupí-li ke mně něco, co má být vykonáno, vykonám to a prodlévám tak v blaženosti.
4. Stavy spjaté s činností a nečinností jsou vlastní jóginovi, který je ještě v zajetí těla. Ale já jsem se oprostil od vázanosti, a proto prodlévám v blaženosti.
5. Jsem mimo zisk a ztrátu, ať stojím, jdu, či odpočívám. Stoje, jda, odpočívaje, dlím proto v blaženosti.
6. Když spím, nemohu nic ztratit: a nemohu ani nic získat, když se namáhám. Nechal jsem za sebou neštěstí i vzlet, a proto prodlévám v blaženosti.
7. Poznav pomíjivost štěstí a jeho podob v různých druzích dění, nechal jsem za sebou dobré i zlé, a proto prodlévám v blaženosti.


Příspěvek byl publikován v rubrice Aštávakragíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.