Bhagavadgíta – zpěv čtvrtý, Cesta oběti


Z díla BHAGAVADGÍTA   neboli ZPĚV VZNEŠENÉHO
Přeložil Rudolf Janíček, 1989

1. Vznešený pokračoval: „Zvěstoval jsem Slunečnímu bohu Vivasvantovi toto učení sebevlády prostřednictvím činů. Svěřil jsem je otci lidstva Manuovi a Manu je vyložil praotci dynastie Ikšvákuovi.

2. Toto učení bylo předáváno posloupností učitelů a takto je přijali vladař po vladaři moudří králové. Ale pak po dlouhou dobu lidstvo o toto dědictví nedbalo.

3. Dnes však jsem ti právě toto prastaré učení, toto výsostné tajemství, vyjevil, neboť jsi milovaným druhem Mým.“

4. Poté se tázal Ardžuna: „Tvůj život je pozdější nežli život Vivasvantův. Jak mám rozumět tomu, že jsi toto učení na počátku zvěstoval Vivasvantovi?“

5. Vznešený odpověděl: „Oba jsme prošli mnoha zrozeními, Ardžuno. Já si je všechna pamatuji, ale ty ne, hubiteli nepřátel.

6. Ačkoli jsem nezrozený a neměnný, ačkoli jsem pánem tvorstva a ovládám Svou nekonečnou podstatu, přesto vstupuji do tohoto světa oděn v roucho klamu.

7. Když ctnost upadá, když spravedlnost je šlapána v prach, tu vždy se rodím, zplodiv sám sebe, abych znovu obnovil svůj řád.

8. Rodím se v každém věku, abych chránil dobré, ničil zlé a dával průchod spravedlnosti.

9. Ten, kdo vskutku zná Mou přirozenost, Můj pravý původ, odvrhne v okamžiku smrti své tělo, a nezrodí se znovu v tomto hmotném světě.

10. Přichází ke Mně osvobozen od vášně, odpoután od strachu, oproštěn od hněvu, Mnou naplněn a očištěn Poznáním.

11. Věz, že na konci každé cesty čekám Já, neboť všechny cesty jsou Moje cesty! A jak lidé přistupují ke Mně, tak je přijímám i Já, Ardžuno! Lidé ze všech stran se ubírají Mou stezkou, synu Prthy!

12. Ti, kteří si přejí světského zdaru, se klaní světským bohům, neboť v tomto světě rychle přichází zdar rodící se z činů.

13. Stvořil jsem řád kast a každému podle povahy a schopností určil práva a povinnosti. Přestože jsem tvůrcem tohoto řádu, měl bys vědět, že jsem nečinný a neměnný.

14. Na Mně činy neulpívají, ani netoužím po ovoci činů. Kdo takto Mě zná, není poután činy.

15. Tak plnili ve staré době svůj úkol Vědoucí, kteří nalezli vysvobození. Jednej i ty tak, jako kdysi jednali staří!

16. I lidé moudří bývají sváděni na scestí, aniž by věděli, co je činnost a co je nečinnost. Vyložím ti toto vědění, aby tě osvobodilo od zla.

17. Je totiž třeba jasně rozlišovat, co je činnost, co nečinnost a co je přečin. – Neboť osud lidských skutků je velice spletitý.

18. Kdo vidí nečinnost v činnosti a činnost v nečinnosti, je moudrý, protože není vázán žádným činem.

19. Vědoucí nazývají moudrým onoho člověka, jehož konání je prosto vší ziskuchtivosti a jehož činy prošly ohněm poznání.

20. Opravdu nečinný, ač konající mnohé činy, je míruplný a nezávislý člověk, který netouží po ovoci svých skutků.

21. Jedná s ovládnutou myslí i smysly, nedá se zaslepit nadějí ani oslnit bohatstvím. Koná jen pro nezbytné životní potřeby, a tak neplodí v tomto světě zlo.

22. Takový člověk, ač rád pracuje, netouží po zisku. Je nedotčen protiklady dobra a zla, je nespoután závistí a je klidný ve zdaru i nezdaru. Takový člověk je opravdu svobodný!

23. Činy osvobozeného člověka, který není poután proměnami hmotné přírody, jehož myšlení je založeno na poznání Mé podstaty a který jedná v Mém zájmu, se zcela rozplynou ve Mně.

24. Jeho oběť je brahma, jeho obřad je brahma a jeho lopota je brahma. Oheň, jenž ho stravuje, je brahma, poněvadž sám splynul s brahma.

25. Někteří dávají své obětiny polobohům, jiní zase přetínají svá pouta a odevzdávají svou pomíjivou podstatu v oběť Věčného brahma.

26. Někteří obětují v ohni sebevlády své smysly. Jiní zase v oběť přinášejí všechno své cítění a vědění.

27. Někteří obětují v ohni sebekázně své smyslové vnímání a všechny své životní úkony. Jiní obětují zase svou světskou moc.

28. Někteří přinášejí v oběť bohatství, odříkání a své duchovní dědictví z minulých životů, kdežto jiní obětují zase svou učenost a moudrost.

29. Někteří, když zvládli cesty výdechu a vdechu, vydechují jako oběť svůj výdech do vdechu a svůj vdech do výdechu.

30. Jiní, když spoutali své životní síly, omezují zase potravu a obětují všechny úkony svého těla.

31. Jejich hříchy jsou spáleny, a jako se po skončeném obětování všichni podílejí o zbytky obětiny – krmi nesmrtelnosti, tak se i oni budou se Mnou dělit o vlastní obětinu.

32. Tento svět, Ardžuno, není pro ty, kdož nechtějí znát oběti. Každá z těchto obětí se dokonává nějakým činem, jak píší védy. Pamatuj, že oběť tě vysvobodí.

33. Kdo mně zasvěcuje své vědění, hubiteli nepřátel, přináší vyšší oběť nežli ten, kdo mi obětuje pouhé bohatství, neboť dokonalost činů dozrává jen na poli vědění.

34. Obrať se na duchovního učitele a uč se od něho pravdě. Ptej se ho se vší pokorou a věrně mu služ. Může ti sdělit Poznání, neboť uzřel Pravdu Života.

35. Potom, Ardžuno, nikdy nebudeš sveden na scestí, protože všechno bytí uzříš v sobě a ve Mně.

36. Na voru tohoto Poznání i největší hříšník přepluje vodstvo neřestí.

37. Neboť jako planoucí oheň stravuje dřevo, Ardžuno, tak i oheň Poznání na popel spaluje všechny důsledky minulých činů.

38. Na tomto světě není vskutku větší očisty nad poznání. Tuto pravdu poznáš ve svém srdci, až přijde pravý čas a ty budeš zdokonalen oddaností.

39. Kdo se Mně zasvěcuje, kdo se Mně oddává a kdo ovládá své smysly, dospívá k tomuto Poznání. A kdo si tohoto poznání vydobyl, vstupuje do království nepopsatelného míru.

40. Avšak člověk nevědomý a pochybovačný, upadá v nicotu. Neboť kdo pochybuje o sobě a o všem, znevažuje celý svět, ostatní světy i celé své štěstí.

41. Činy nepoutají toho, kdo ovládá sebe sama, kdo se zříká ziskuchtivosti a kdo moudrostí přetíná pouta svých pochyb.

42. Proto odsekni ostřím vnitřního poznání pochybovačnost, zrozenou z nevědomosti, jež sídlí v tvém srdci, vstup na cestu oddanosti, Ardžuno, vzmuž se a bojuj!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Bhagavadgíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.