Bhagavadgíta – zpěv devátý, Cesta královského učení


Z díla BHAGAVADGÍTA   neboli ZPĚV VZNEŠENÉHO
Přeložil Rudolf Janíček, 1989

1. Kršna opět promluvil: „Tobě, jenž kladeš zkoumavé otázky, odhalím teď nejhlubší poznání získané rozjímáním, a porozumíš-li mu, vysvobodíš svou duši ze strastí hmotného bytí.

2. Toto vědění je králem všech věd. Je to královské tajemství a nejvyšší očista. Je lehké je pochopit, odpovídá řádu, není těžké je zachovávat a přináší hodnoty nehynoucí.

3. Toto vědění je nepřístupné těm, kdož jsou bez víry. Ti ke Mně nepřijdou a budou neustále vyšlapávat kruh času, zrodu a skonu.

4. Já, nezjevená prasíla, jsem náplní každé proměnlivé podoby tohoto světa. Všechny bytosti žijí ve Mně, ale já v nich nepřebývám.

5. Věz, že jsem obsažen ve všech tvarech, ale žádný tvar neobsahuje Mne!

6. Jako mocný vítr vane od oblohy k obloze a nikdy nepřekročí obzory prostoru, tak i všechny bytosti se rodí a žijí ve Mně.

7. Všichni tvorové vycházejí ze Mne a do Mne se zase vracejí. Tak vznikají a zanikají Moje dny a noci v cyklech života.

8. Je přirozeností Mé tvůrčí síly, abych se projevoval a tvořil v tomto světě bezpočet životů jež neustále vyorávají brázdy času.

9. Tyto činy Mě nepoutají, neulpívám na nich, a jsem vždy odpoutaným pozorovatelem.

10. Kvůli Mně plodí příroda tvory živé i neživé a kvůli Mně obíhají oběžnice ve svých drahách.

11. Prodlévám i v lidském tvoru, ale pošetilci Mě v sobě nevidí. Neuvědomují si Moji přítomnost.

12. Jsou svedeni na scestí marnými nadějemi, marnými činy, marným věděním a marným myšlením.

13. Avšak velké duše, Ardžuno, jež mají božskou přirozenost, vědí, že jsem počátkem všech věcí a že jsem neměnný. Proto Mne uctívají celou svou myslí.

14. Oslavují Mne zpěvy, vzdávají Mi hold pozdravy a usilovnou a neochvějnou prací Mi zasvěcují každý svůj okamžik.

15. Jiní na Můj oltář kladou jako oběť své vědění a vzývají Mě jako jediné světlo všech sluncí.

16. Jsem silou, jsem naplněním, jsem obětinou i obětí, jsem uzdravením nemocných, jsem posvátným hymnem.

17. Jsem nejvyšším praotcem, jsem pramáteří, zplodivší z vlastního lůna tento svět. Jsem živitelem a jedinou metou všech živoucích bytostí. Jsem dárcem svatosti, jsem posvátnou slabikou Óm, jsem písmem véd.

18. Jsem cestou i cílem, udržovatelem, pánem i svědkem, příbytkem, útočištěm i nejdražším přítelem. Jsem vznikem a zánikem, základem všeho, místem spočinutí a věčným semenem života.

19. Jsem dárcem tepla i deště. Jsem nesmrtelnost i zosobněná smrt, jsem bytí a nebytí, Ardžuno.

20. Znalci véd, kteří Mi obětují, očišťují se od hříchu a modlíce se jen proto, aby dosáhli nebe, budou požívat nebeských slastí, které však jednou skončí.

21. Když tito bráhmané ve společnosti bohů užili radovánek, které jsou zdánlivě trvalé, vpravdě však kratičké, vracejí se do světa zrodu a skonu.

22. Těm, kdož Mne vroucně milují, přináším vše, co jim schází, a zachovávám všechno, co již mají.

23. I ti, kteří se z lásky koří jiným bohům, Mě tím také uctívají, ale stezka, po níž kráčejí, není Mou stezkou.

24. Neboť jedině Já jsem božstvo a příjemce všech obětí a ti, kdož milují jiné bohy, vyčerpají své zásluhy a vrátí se do tohoto světa, aby se odtud znovu vydali na cestu.

25. Kdo vzývá bohy, zrodí se mezi bohy podle zásluh svého díla. Kdo se koří otcům nebo uctívá duchy a různá vtělení, získá místo mezi nimi. Ale ten, kdo zbožňuje Mne, vejde do Mne.

26. Jako zbožný dar přijímám i list, květ, plod či vodu od každého, kdo Mi je s oddaností a láskou obětuje.

27. Ze všeho, co konáš, co jíš, dáváš nebo přinášíš jako oběť, ze všeho, co v odříkání si ukládáš, ze všeho učiň oběť pro Mne, Ardžuno!

28. Tak se vyprostíš z osudových okovů svých činů a unikneš z vězení dobra a zla. Tvé srdce se odřekne sama sebe a ty, takto osvobozen, přijdeš ke Mně.

29. Mně nikdo není milý ani nemilý, ale ti, kdo mě oddaně uctívají, žijí ve Mně a Já žiji v nich.

30. I největší hříšník, který Mne bude uctívat a vystříhá se dalšího zla ve své oddanosti ke Mně, obdrží milost za svou velkou víru.

31. Brzy bude i on spravedlivý a vyslouží si věčný mír. Prohlašuji, Ardžuno, že nikdo z mých služebníků nebude zatracen!

32. Neboť kdokoli se ke Mně uchýlí, třeba nebyl vznešeného rodu – ať jsou to ženy, vaišijové stejně jako šúdrové – přijde ke Mně, bude-li Mne hledat s myslí cele oddanou.

33. Tím spíše ctnostní bráhmané a vznešení králové. A proto, když už jsi přišel na tento nestálý, strastiplný svět, s láskou Mi služ!

34. Učiň svou mysl Mým stánkem! Zasvěť se Mi, obětuj Mi, koř se Mi, zvol si Mne za svůj nejvyšší cíl, a tak i ty zajisté přijdeš ke Mně!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Bhagavadgíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.