Bhagavadgíta – zpěv dvanáctý, Cesta lásky a oddanosti


Z díla BHAGAVADGÍTA   neboli ZPĚV VZNEŠENÉHO
Přeložil Rudolf Janíček, 1989

1. Ardžuna se opět tázal Vznešeného: „Kteří lidé jsou pokročilejší v poznávání Boha – ti, kdož Tě neustále uctívají jako projeveného Boha, nebo ti, kdož hledají neosobní projevené božství?“

2. Vznešený odpověděl: „Ti, kteří svou myslí jsou soustředěni na Mou božskou podobu a s pevnou vírou Mne obětavě uctívají, pokročili v této oddanosti nejvíce.

3. I ti, kteří uctívají božství neosobní, neprojevené, neviditelné, všudypřítomné, nepředstavitelné, neměnné a věčné,

4. Hledajíce Mne s vyrovnanou myslí, se zkrocenými smysly a s láskou plynoucí jako nepřetržitý proud oleje dolévaný do lampy – i ti dojdou ke Mně.

5. Avšak jejich duchovní úsilí je těžké, neboť dosáhnout Boha neviditelného je pro lidskou duši úkol velmi nesnadný.

6. Vysvobozuji, Ardžuno, ty, kteří jsou oddáni jen Mně, kteří obětují všechny své činy jen Mně, kteří jdou za Mnou jako za jediným svým cílem, kteří rozjímají se srdcem prostým

7. a svou mysl upínají jen ke Mně. Tyto oddané rychle vysvobozuji z oceánu zrození a smrti.

8. Věnuj Mi tedy své srdce a odevzdej Mně svůj rozum! Tak budeš žít ve Mně jako já sám – na věky!

9. Polevuje-li tvé soustředění a padá-li šíp tvé mysli mimo cíl, s láskou se Mi odevzdej! Zvykni si pozvolna odpoutávat pozornost od vnějšího světa a láskou Mne dosáhneš!

10. Kdyby i toto rozjímání a láska byly nad tvé síly, tedy hleď na všechnu svou práci jako na dílo pro mne, neboť i svými činy můžeš dosáhnout dokonalosti!

11. Nedokážeš-li ani toto, tedy důvěřuj své oddanosti ke Mně! Nespoléhej na věci pozemské, ale podmaň si sebe sama, zakotvi v sobě a obětuj Mi plody svých činů!

12. Lepší je vědění než slepý zvyk. Lepší než vědění je rozjímání, avšak nad samo rozjímání vyniká obětování plodů vlastní práce, protože přináší vnitřní mír.

13. Kdo nezná nenávist, kdo je přátelský ke všem bytostem, soucitný a nesobecký, kdo netouží po bohatství, kdo je klidný ve štěstí i v neštěstí,

14. kdo odpouští a má pevný cíl, kdo své myšlení a vědění zasvěcuje jen Mně – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

15. Kdo neruší své okolí a ani svým okolím se nedá rušit, kdo je zbaven strachu, závisti, palčivé touhy a žádostivosti – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

16. Kdo je nezávislý, čistý, bdělý, odpoutaný od všeho marného počínání a lhostejný ke strastem – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

17. Kdo nechválí sebe ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek a radost, nad dobro a zlo – kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

18. Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný,

19. kdo rovnovážně přijímá chválu i hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený, pevné mysli a kdo nalezl domov ve Mně – kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým.

20. Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nápoji Mé nesmrtelnosti a ve Mně hledají pramen nevysychající!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Bhagavadgíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.