Bhagavadgíta – zpěv první, Sklíčenost Ardžunova


Z díla BHAGAVADGÍTA   neboli ZPĚV VZNEŠENÉHO
Přeložil Rudolf Janíček, 1989

Král Dhrtaráštra, slepý zeměvládce, rozmlouvá se Sandžajem, jenž představuje jeho vnitřní oko a jenž svému pánu popisuje vše, co vidí nablízku i v dáli.

1. Dhrtaráštra pravil Sandžajovi: „Ó, jasnozřivý, pověz mi, jak si teď počíná na poli života, na poli Kuruovců, mých sto synů sešikovaných proti pěti dětem mého bratra Pándúa?“

2. A jasnozřivý Sandžaja odpověděl: „Král Durjódhana pozoruje teď bojové šiky Pánduovců připravené k boji. Radí se se svým vojevůdcem a učitelem Drónem a praví:

3. Jen pohleď, můj učiteli, na mohutné vojsko Pánduovců. Velí jim syn tvého bývalého žáka Drupada.

4. Jsou tu i další rekové, lučištníci obratní jako sám Bhíma a Ardžuna, Jujudhána, Viráta, Drupada.

5. Neohrožený Dhrštakétu, Čekitána a statečný král z Káší. Je tu nejlepší z mužů Purudžit, Kuntibhódža a Šaibja, mocný jako býk.

6. Je tu i silný Judhámanju a statečný Uttamaudžas, udatný syn Subhadry a jsou tu i velcí válečníci, synové Draupadí, se svými vozy.

7. A teď, chloubo dvojzrozených, poznej i mé nejlepší vojevůdce. Řeknu ti jejich jména, aby sis je oživil v paměti.

8. Mimo tebe je tady Bhíšma, Karna a vítězný Krpa, dále Ašvattháman a Vikarna, i syn Sómadattův.

9. A je tu i mnoho jiných reků, skvělých válečníků. Jsou ozbrojeni různými zbraněmi a odhodláni položit životy za naši věc.

10. Nespočetné jsou naše voje, vedené Bhíšmou, avšak omezená jsou jejich vojska, vedená Bhímou.

11. Proto stůjme každý na svém místě a podporujme ze všech sil jen a jen Bhíšmu.

12. Tu praotec Bhíšma, nejstarší z Kuruů, zahřměl lvím hlasem a zadul do zvučné lastury.

13. Po jeho zatroubení se v bouři zvuků ozvaly i ostatní lastury, bubínky, bubny a kravské rohy a byly to zvuky děsivé.

14. Nato i Kršna a Ardžuna nasedli do svého nádherného vozu, taženého párem běloušů a zatroubili na své nebeské lastury.

15. Kršna, vládce pravého vnímání, zatroubil na svoji Obrovitou lasturu. Ardžuna zatroubil na svoji Bohem darovanou mušli a jeho bratr Bhíma, rozsévající hrůzu, rozezněl zase svůj Mohutná roh.

16. Král Judhišthira, syn Kuntin, duje do Vítězné lastury, Nakula a Sahadéva rozezněli Libozvučnou a Květůplnou polnici.

17. Obratný lučištník, král z Káší a velký válečník Šikhandin, Dhrštadjumna a Vitára i neporazitelný Sátjaki.

18. Drupada, synové Draupadí a skvěle vyzbrojený syn Subhadry, zatroubili každý na svoji mohutnou lasturu.

19. Její ohlušující ryk proniká nebem i zemí a zasévá hrůzu do srdcí Dhrtaráštrových synů.

20. Když Ardžuna, jehož korouhev nese znak boha opic Hanumána, uviděl tvé vyřízené šiky, zeměvládče Dhrtaráštro, zvedá svůj luk

21. a naléhavě prosí svého vozataje: „Kršno, zajeď mezi obě vojska,

22. abych si prohlédl bojové řady svých úhlavních nepřátel dříve, nežli se s nimi utkám.

23. Dovol mi spatřit muže, kteří sem přišli se mnou bojovat, aby se zavděčili zlomyslnému Dhrtaráštrovu synu.“

24. I zajel Kršna se svým nádherným vozem mezi obě vojska.

25. Zastavil před Bhíšmou, Drónem a ostatními vladaři světa, a řekl: „Pohleď, Ardžuno, jak všichni Kuruovci tu vytáhli do boje proti tobě!“

26. Ardžuna spatřil v obou vojích své příbuzenstvo, učitele, syny, vnuky i přátele. Rozestavěné proti sobě.

27. Jak je tak viděl, zmocnil se ho hluboký soucit,

28. a ve velkém zármutku pravil: „Kršno, když vidím před sebou své bojechtivé příbuzenstvo, celý se třesu,

29. vysychá mi v ústech a ježí se mi vlasy. Luk Gándíva mi padá z rukou a kůže mě pálí.

30. Nohy pode mnou klesají a mám zlé předtuchy.

31. Nevidím nic dobrého v tom, že mám zabíjet vlastní příbuzné, ani netoužím, Kršno, po vítězství, po vládě, ani po světských radostech.

32. Jaký bych měl užitek z hodnosti královské, Ochránce vesmíru?

33. K čemu by mi byla radost a dokonce i sám život, jestliže ti, kteří touží po moci, radovánkách a rozkoších by měli v boji ztratit život a štěstí?

34. Tamhle ti učitelé, příbuzní a přátelé!?

35. I kdyby mě chtěli zabít, Kršno, nechci je usmrtit, ani pro vládu nad třemi světy, tím méně pro vládu nad touto zemí!

36. Co získám, Kršno, kdybych zahubil sto synů Dhrtaráštrových? Kdybychom zničili naše nepřátele, uvízli bychom přece sami ve spárech hříchu!

37. Jaký bychom z toho měli prospěch, kdybychom vyhladili své vlastní příbuzenstvo?

38. Jestliže nevidí tyto chtivé duše zločin ve vyhlazení rodiny nebo v nepřátelství k přátelům,

39. proč bychom měli my, kteří tyto věci tak jasně chápeme, Kršno, spáchat tentýž hřích?

40. Upadá-li rod, upadá jeho odvěký řád a obřady, rodové tradice a hrozí mu záhuba.

41. Není-li dbáno zákona, Kršno, a nejsou-li ženy mravné, nastává mísení kast.

42. Příměs cizí krve ničí rod a je bezohledností k předkům.

43. Jsou porušeny věčné zákony a ti, kdo na tom mají vinu, budou zatraceni.

44. Jsou to ti, kdo nedbají zákona ve svém domě, jak víme od učitelů.

45. Zničit vlastní příbuzenstvo v touze po moci! – Tak velký hřích může spáchat jen nemoudrý!

46. Bylo by lépe, kdybych se dal bez boje zabít syny Dhrtaráštrovými, než bych spáchal takový zločin.“

47. Zkormoucený Ardžuna domluvil. Odhodil luk a šípy a uprostřed bitevního pole se zhroutil na sedadlo svého válečného vozu.


Příspěvek byl publikován v rubrice Bhagavadgíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.