Bhagavadgíta – zpěv sedmnáctý, Cesta trojí lidské přirozenosti


Z díla BHAGAVADGÍTA   neboli ZPĚV VZNEŠENÉHO
Přeložil Rudolf Janíček, 1989

1. Nyní se tázal Ardžuna: „Kam dospívají, Kršno, ti, kdož nedbají přikázání Písem, ale naplněni vírou, konají oběti podle vlastních představ? Dostanou se pod vládu Čistoty, Činorodosti nebo Temnoty?“
2. Kršna odpověděl: „Člověku je vrozena, podle způsobu života, trojí víra, podložená Čistotou, Činorodostí nebo Temnotou. Slyš dobře, vyjevím ti tuto trojí víru!
3. Kázeň se u každého člověka řídí podle přirozenosti jeho srdce, Ardžuno. Jakou má lidský tvor kázeň, takovou má i povahu, neboť člověk je plodem své sebekázně.
4. Člověk čistý má na zřeteli věci nebeské, člověk vášnivý se oddává démonům a nevědomý člověk uctívá temné duchy a běsy.
5. Ti, kdož si ukládají přísná cvičení nepřikázaná svatými knihami, kdož jsou opojeni sami sebou a posedlí touhou po moci, kdož propadli okázalosti a sobectví –
6. ti jsou vpravdě Mými trýzniteli, neboť Mne týrají… Vždyť přece sídlím v jejich srdci a v každé části jejich těla. Věz, že jsou to uctívači temných mocností.
7. I v tom, co lidé jedí a pijí, se obrážejí jejich vlastnosti, a tak i pokrm je trojí. A trojí je i jejich duchovní snažení, jejich náboženské cvičení a jejich způsob obětování.
8. Pokrm chutný, jemný, lahodný a vydatný, prospívající životu, odvaze, síle a zdraví, je milý lidem Čistoty.
9. Pokrm hořký, kyselý, slaný, velmi horký, ostrý a silně kořeněný má rád člověk vášnivý. Z takového jídla vzniká utrpení, žal a nemoc.
10. A to, co zapáchá a je bez chuti, co není čerstvé, co je nečisté – toť pokrm, jejž miluje nevědomec!
11. Cesta člověka čistého a pravdymilovného je cestou pevného předsevzetí. Kdo po ní jde, nemyslí na odměnu, nýbrž na dosažení cíle.
12. Cesta, na níž se hledá odměna a marnivost, je cestou člověka vášnivého, ó nejlepší z reků!
13. A cesta, na níž se nedbá ani přikázání, ani modliteb, ani obřadů, ani lásky k bližnímu, je cestou nevědomých.
14. Úcta k bohům a bráhmanům, úcta k učení světců, čistota, čestnost, zdrženlivost a přátelskost – toť Pravá sebekázeň.
15. Řeč pravdivá, ušlechtilá, nepohoršující a čistá, která si bere příklad ze svatých knih – toť kázeň řeči.
16. Klid, laskavost, mlčenlivost, sebevláda a čistota pohnutek – toť kázeň mysli.
17. V této trojí kázni se s velkou oddaností cvičí člověk Čistoty, který se nedá zlákat vnadidlem sobeckého zisku.
18. V okázalém cvičení kvůli vážnosti, poctám či z pokrytectví si libuje zase člověk vášnivě činorodý.
19. A pošetilé sebemučení či trýznění druhých uspokojuje člověka nevědomého.
20. I v dávání darů by se měla zachovávat pravidla. Dary se mají dávat člověku, který si je zaslouží, na vhodném místě a ve vhodné době, ale dárce nemá za to očekávat vděčnost.
21. Člověk vášnivý dává dary nerad nebo očekává za ně odměnu.
22. A dar, jenž byl darován na nevhodném místě a v nevhodnou dobu, osobám, které si to nezaslouží – to znamená bez dárcovy úcty – vyznačuje dárce nevědomého.
23. ÓM, TAT, SAT je trojí označení nejvyšší Pravdy, ztělesněné ve třech knihách posvátných zpěvů: v knihách obřadů, svatých hymnů a obětí.
24. Proto ti, kdož se drží svatých knih, vyslovují ÓM při obětování, při udílení darů a při náboženských cvičeních, a tak stále postupují na cestě svého zdokonalování.
25. A jestliže při oběti, pokání a dobročinnosti vyslovují slovo TAT, aniž při tom touží po odměně, přibližují se vysvobození.
26. Slova SAT se užívá k označení skutečnosti a čistoty. A také se, Ardžuno, slova SAT užívá k označení chvályhodného skutku zasvěceného Nejvyššímu.
27. Vytrvalost v obětech, odříkání a udílení darů se rovněž nazývá SAT. A také každému projevu zbožnosti se říká SAT.
28. Cokoli se obětuje bez víry, cokoli se daruje bez víry, cokoli se činí bez víry, je ASAT – neskutečno. Neskutečno jak na tomto světě, tak i na Onom.


Příspěvek byl publikován v rubrice Bhagavadgíta. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.