Svatý korán – Sůra 12, Josef, Jusof


1. Alif lám rá! Toto jsou Písma zjevného znamení,
2. seslali jsme je jako Korán arabský – snad budete rozumní!
3. Tím, že ti zjevujeme tento Korán, vyprávíme ti příběh
nejkrásnější, zatímco dříve byls věru jedním z těch, kdož o tom
neměli tušení.
4. Hle, pravil Josef otci svému: „Otče můj, spatřil jsem ve snu
jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se
klaní.“
5. I odpověděl otec jeho: „Synáčku můj, nevyprávěj bratřím svým sen
svůj, jinak proti tobě úklady nastrojí,vždyť satan je člověka
nepřítel zjevný.
6. A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak
přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již
dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi.
Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý.“
7. A stali se Josef a bratři jeho znameními pro ty, kdož se táží.
8. Hle, řekli bratři jeho: „Josef a bratr jeho jsou věru otci našemu
milejší než my, ačkoliv jedno příbuzenstvo jsme – a otec náš je
věru v bludu zjevném.
9. Zabme tedy Josefa nebo jej vzdalme ze země a tvář otcova se
rozzáří jen pro nás a my potom se lidmi bezúhonnými staneme.“
10. Pravil jeden z nich: „Nezabíjejme Josefa, nýbrž vhoďme jej do
hlubin studny a nějací cestující jej pak vysvobodí, učiníme-li
tak.“
11. A řekli: „Otče náš, proč nám nedůvěřuješ ohledně Josefa, vždyť my
věru jsme jeho rádci upřímnými.
12. Pošli jej zítra s námi, ať povyrazí se a pohraje si a my budeme na
něj dobrý pozor dávat!“
13. Odpověděl: „Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám strach, že by jej
vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o něj starat.“
14. Řekli: „Kdyby jej měl sežrat vlk, když je nás takový houf, bylo by
to s námi velmi špatné!“
15. A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin
studně, vnukli jsme mu: „Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve
chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde.“
16. A vrátili se navečer s pláčem k otci svému
17. a řekli: „Otče náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a nechali
jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale ty nám neuvěříš, i
kdybychom hovořili pravdu.“
18. A předložili jeho košili, na níž byla krev falešná; i zvolal otec
jejich: „Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té, leč
trpělivost je překrásná a u Boha je třeba hledat útěchu před tím,
co mi namlouváte.“
19. A přišli cestující a poslali muže svého, aby načerpal vody; když
pak vhodil měch svůj do studny, vykřikl: „Dobrá zpráva! Tady je
nějaký hoch!“ A vzali jej do zajetí jako zboží a Bůh dobře věděl,
co dělají.
20. Prodali jej pak za nízkou cenu několika dirhamů odpočítaných a
byli v tom zdrženliví.
21. A pravil ten Egypťan, který jej koupil, manželce své: „Ucti jej
slušným ubytováním, možná že nám bude užitečný anebo jej za
vlastního syna přijmeme.“ Takto jsme usadili Josefa v zemi té,
abychom jej naučili záhady vykládat. Tak Bůh vítězně dovršuje dílo
Své, ale většina lidí to neví.
22. A když pak dosáhl dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění,
neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.
23. A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře
všechny a řekla mu: „Pojď sem!“ I zvolal Josef: „Bůh mě chraniž!,
On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru
nebudou blaženi!“
24. A byla by podlehla vášni své a i on byl by podlehl, kdyby byl
neviděl důkaz od Pána svého. A takto jsme od něho odvrátili
špatnost a smilstvo, neboť on patřil k Našim služebníkům upřímným.
25. A oba běželi jako o závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na
zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i vykřikla: „Jak
odměněn má být ten, jenž chtěl se dopustit špatného na rodině tvé,
ne-li vězením či trestem bolestným?“
26. I zvolal Josef: „To ona mne sváděla.“ A dosvědčil pak svědek z
rodiny její: „Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a
on ze lhářů je jedním.
27. Však je-li košile vzadu roztržena, tedy lže ona a on je
pravdomluvný.“
28. A když manžel uviděl, že košile vzadu je roztržena, zvolal: „Tohle
je věru jeden z vašich ženských úkladů, vždyť lest vaše zajisté je
nesmírná!
29. Josefe, odvrať mysl svou od toho a ty, ženo, pros za odpuštění
viny své, neboť jsi vskutku žena hříšná!“
30. A říkaly ženy v městě tom: „Velmožova žena sváděla mladého sluhu
svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A věru ji vidíme ve
zjevném poblouznění.“
31. Když uslyšela jejich pomluvy lstivé, poslala k nim a připravila
pro ně pomeranče a každé z nich pak dala nůž. Pak zvolala: „Vejdi
k nim, Josefe!“ A když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až
ruce své si pořezaly a vykřikly: „Chraň nás Bůh; to smrtelník věru
nemůže být ani, to anděl jest vznešený!“
32. Pravila: „Toto je ten, kvůli němuž jste mne hanily. Vskutku jsem
jej sváděla, avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní nesplní
to, co poručím, bude věru uvězněn a stane se opovrženým.“
33. I zvolal Josef: „Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne
vyzývají.Jestliže ode mne neodvrátíš úklady jejich, zatoužím po
nich a z nerozumných budu jedním.“
34. I vyslyšel jej Pán jeho a odvrátil od něho úklady jejich – a On
zajisté je slyšící i vševědoucí.
35. Později, když viděli znamení, se jim uzdálo, aby jej na čas
uvěznili.
36. A spolu s ním přišli do vězení dva mladící a jeden z nich
prohlásil: „Viděl jsem se ve snu, jak víno vytlačuji.“ A druhý
pravil: „Viděl jsem se ve snu, jak nesu na hlavě chleby, z nichž
klovou ptáci. Sděl nám, Josefe, výklad toho, neb vidíme, že patříš
mezi lidi dobro konající.“
37. I odpověděl: „Předtím než dostanete stravu, jež vám je dávána,
sdělím vám výklad toho, dříve než ony sny se uskuteční.A toto je
to, čemu mne naučil Pán můj,a opustil jsem náboženství lidí, kteří
v Boha nevěří a život posmrtný popírají.
38. Pak následoval jsem náboženství předků svých, Abrahama, Izáka a
Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k Bohu přidružovali a
v tom milost Boží je k nám i lidem, však mnozí lidé jsou nevděční.
39. Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh
jediný, vše podmaňující?
40. Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim
vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění.
Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali
nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí
to neví.
41. Přátelé moji vězeňští,jeden z vás bude napájet pána svého vínem,a
pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do
hlavy. A rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali dobrozdání.“
42. A řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: „Zmiň se o mně
pánu svému!“ Však satan způsobil,že zapomněl vzpomenout Pána
svého, a Josef zůstal několik let ve vězení.
43. Pravil král: „Viděl jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo
sedm krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm klasů
uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj, jste-li výkladu snů
schopni.“
44. I řekli: „Popletené sny to jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme.“
45. Tu pravil ten, jenž zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si
po čase: „Já sdělím vám výklad toho snu, pošlete-li mne.“
46. „Josefe spravedlivý, vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež
budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech
zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k lidem se vrátím a
možná že vědět budou.“
47. Odpověděl Josef: „Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co
sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte.
48. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím
jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte.
49. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v
němž opět tlačit víno budou!“
50. A poručil král: „Přiveďte ho!“ Když přišel posel k Josefovi, řekl
mu tento: „Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké byly záměry
těch žen, jež ruce si pořezaly. Pán můj o úkladech jejich dobře
ví.“
51. Král pak otázal se těch žen: „Jaké byly vaše úmysly, když Josefa
jste sváděly?“ Odpověděly: „Chraň nás Bůh, my nic špatného o něm
nevíme.“ A žena velmožova řekla: „Nyní pravda jasně vystoupila,
byla jsem to já, která jej sváděla, a on věru mezi pravdomluvné
patří.“
52. „A tak je to, aby věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a
že Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru.
53. Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá
ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje – a Pán můj věru je
odpouštějící, slitovný.“
54. I pravil král: „Přiveďte mi jej, já hodlám si jej pro sebe
podržet!“ A když s ním promluvil, prohlásil: „Ode dneška budeš mít
u nás postavení vysoké i důvěru.“
55. I odpověděl Josef: „Pověř mne správou nad sýpkami země,neb já
strážce jsem pečlivý a moudrý.“
56. A takto jsme upevnili Josefovo postavení v zemi té a mohl se
usadit, kdekoli se mu zachtělo. A my zahrnujeme milosrdenstvím
Svým, koho chceme, a nedovolíme, aby se ztratila odměna těm, kdož
dobro konají.
57. Však odměna života onoho lepší je pro ty, kdož uvěřili a byli
bohabojní.
58. A přišli Josefovi bratři a vešli k němu; i poznal je, však oni
jeho nepoznali.
59. A když je zaopatřil zásobami jejich, pravil: „Přiveďte mi jednoho
bratra svého od otce vašeho. Což nevidíte, že dávám míry
spravedlivé a že nejlepší poskytuji pohoštění?
60. Jestliže však jej ke mně nepřivedete, nedostane se vám ode mne
míry obilí a nebudete ke mně připuštěni!“
61. Odpověděli: „Požádáme o něj otce jeho a určitě tak uděláme.“
62. A řekl Josef sluhům svým: „Dejte jim zboží jejich do zavazadel,
snad poznají je po příchodu k rodině své a možná že se navrátí.“
63. A když vrátili se k otci svému, řekli mu: „Otče náš, byla nám
odmítnuta míra obilí. Pošli s námi bratra našeho, abychom dostali
míru, my na něj dobrý pozor dáme.“
64. Odpověděl: „Což vaše ochrana bude jiná než předchozí ochrana jeho
bratra? Však Bůh nejlepší je z ochránců a nejslitovnější ze
slitovníků!“
65. Když otevřeli svá zavazadla a shledali, že zboží jejich jim bylo
navráceno, zvolali: „Otče náš, co více si přát? Toto naše zboží
bylo nám vráceno a my zásobíme rodinu svou; ochráníme bratra svého
a dostaneme o náklad jednoho velblouda navíc a to bude náklad
snadný.“
66. Pravil otec jejich: „Nepošlu jej s vámi, pokud se mi nezavážete
úmluvou před Bohem, že mi jej nazpět přivedete, leda budete-li
něčím obklopeni.“ A když se mu zavázali úmluvou, pravil: „Bůh je
toho, co jsme řekli, ručitelem.“
67. A dodal: „Synové moji, nevcházejte do města jedinou branou, nýbrž
vejděte branami různými; já nemohu vám v ničem pomoci proti Bohu,
neboť rozhodnutí je věru jen u Boha. Na Něj se spoléhám a nechť na
Něj se spoléhají všichni, kdož se spoléhají.“
68. A když vešli do města tak, jak jim to poručil otec jejich,
nepomohlo jim to nikterak proti Bohu. A bylo to jen přání v duši
Jakubově, jež vyplnil. A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej
tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění.
69. Když vstoupili k Josefovi, přitáhl blízko k sobě bratra svého a
řekl mu: „Já jsem bratr tvůj a nermuť se kvůli tomu, co oni na mně
kdysi spáchali!“
70. A když je opatřil zásobami, umístil pohár do sedla bratra svého a
potom dal rozhlásit hlasatelem: „Lidé karavany, vy jste věru
zloději!“
71. I řekli, zatímco se k nim blížili: „Co vlastně hledáte?“
72. Odpověděli: „Hledáme pohár králův; a ten, kdo jej přinese, dostane
za odměnu velbloudí náklad. A já za to ručím.“
73. „Při Bohu,“ řekli bratři, „vždyť dobře víte, že nepřišli jsme
páchat v zemi nepravosti – my věru nejsme zloději žádní.“
74. Odpověděli: „Jaká má být odplata toho, jenž jej ukradl, ukáže-li
se, že jste lháři?“
75. Odpověděli: „Odplatou toho, v jehož sedle se nalezne ten pohár,
budiž, aby vám byl vydán jako otrok.Takto my odměňujeme
nespravedlivé.“
76. A začal prohledávat vaky jejich dříve, než vak bratra svého, až
nakonec vytáhl pohár z vaku bratra svého. A takto jsme vnukli
Josefovi lest, neboť nemohl podržet bratra svého podle zákona
královského, leda by tak Bůh chtěl. My obdařujeme různými stupni,
koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.
77. A řekli Josefovi bratři: „Jestliže kradl, tedy již jeden z jeho
bratří kradl před ním.“ Josef pak skryl myšlenky své v duši a
nedal jim nic najevo, nýbrž řekl: „Jste ve velmi zlém postavení a
Bůh zná nejlépe, co vypovídáte.“
78. Odpověděli: „Ó mocný, on má starého a letitého otce, vezmi jednoho
z nás místo něho, neboť vidíme, žes jedním z těch, kdož dobro
konají.“
79. Řekl: „Bůh mě chraniž vzít někoho jiného než toho, u něhož jsme
nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!“
80. A když se v něm zklamali, radili se tajně a nejstarší z nich řekl:
„Což nevíte, že otec náš zavázal nás úmluvou před Bohem a že jsme
se již předtím dopustili nespravedlnosti vůči Josefovi? Neopustím
tuto zemi, dokud mi to otec můj nedovolí nebo dokud nerozhodne Bůh
v můj prospěch – a On nejlepší je rozhodčí.
81. Vraťte se k otci našemu a řekněte mu: ,Otče náš, syn tvůj kradl a
my dosvědčujeme jen to, co známe, a žádné tajemství nechováme.
82. Zeptej se obyvatel města, kde jsme byli, a lidí karavany, se
kterou jsme šli, že vskutku pravdu hovoříme.‘ “
83. I pravil Jakub: „Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té –
leč trpělivost je překrásná a snad Bůh mi je navrátí všechny,
vždyť On vševědoucí je i moudrý.“
84. A odvrátil se od nich a zvolal: „Ó jak smutno je mi po Josefovi!“
A zbělely oči jeho od zármutku a byl sklíčen.
85. I řekli: „Při Bohu, což nepřestaneš vzpomínat na Josefa, dokud
nezeslábneš zármutkem anebo se nezahubíš?“
86. Řekl: „Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to,
co vy nevíte.
87. Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A
neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící
ztrácejí naději v laskavost Boží!“
88. Když pak přišli k Josefovi, pravili: „Ó mocný, přišlo na nás a
rodinu naši neštěstí. Přinesli jsme zboží bezvýznamné hodnoty, dej
nám plnou míru obilí a ukaž se vůči nám štědrý, vždyť Bůh věru
odměňuje ty, kdož jsou štědří.“
89. I řekl: „Zdaž jste si vědomi toho, co jste udělali Josefovi a
bratru jeho ve své pošetilosti?“
90. Pravili: „Jsi vskutku Josef?“ Odpověděl: „Ano, já jsem Josef a
toto je můj bratr. Bůh nás zahrnul milostí svou a věru ten, kdo je
trpělivý a bohabojný. . . a Bůh věru nedopustí, aby ztratila se
odměna těch, kdož dobro konají.“
91. Pravili: „Při Bohu, Bůh ti dal vskutku přednost před námi, zatímco
my byli jsme věru hříšníci!“
92. Odpověděl: „Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Bůh vám
odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků!
93. Odejděte s touto mou košilí a vložte ji na tvář otce mého a on
znovu nabude zraku! A potom ke mně přijďte s celou rodinou svou
všichni!“
94. A když se karavana vracela, pravil otec jejich: „Já doopravdy
cítím vůni Josefovu! Kéž byste mne nepokládali za blouznivce.“
95. Odpověděli: „Při Bohu, tys opět ve starém svém bludu!“
96. A když přišel posel se zvěstí radostnou a vložil mu košili na
tvář, stal se Jakub opět vidoucím a řekl: „Což neřekl jsem vám, že
vím od Boha to, co vy nevíte?“
97. Pravili: „Otče náš, pros za nás Boha o odpuštění hříchů našich,
vždyť my věru jsme byli hříšníky.“
98. Řekl: „Budu prosit Pána svého o odpuštění pro vás a On věru je
odpouštějící, slitovný.“
99. A když všichni přišli k Josefovi, přitáhl blízko k sobě rodiče své
a řekl: „Vstupte do Egypta v bezpečí, chce-li tomu Bůh!“
100. A uvedl rodiče své na trůn, zatímco ostatní se mu klaněli
padajíce na tváře. Pak pravil: „Otče můj, toto zde je výklad mého
snu dávného a Pán můj jej uskutečnil. A byl vůči mně dobrotivý,
když mne vyvedl z vězení a přivedl vás z pouště poté, co satan
způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými. Pán můj je věru obratný
v tom, co chce, a On vševědoucí je i moudrý.
101. Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne
výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i
onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k
bezúhonným!“
102. A toto je jedna ze zvěstí o nepoznatelném, jež ti zjevujeme,
neboť tys nebyl u nich, když shodli se vespolek na svém činu a
úklady strojili.
103. Však většina lidí, i kdybys po tom sebevíce toužil, nebude věřit!
104. Nežádáš od nich za to odměnu žádnou a není to leč připomenutí
lidstvu veškerému.
105. Kolik je na nebesích i na zemi znamení, kolem nichž chodí a od
nichž se odvracejí!
106. Mnozí z nich v Boha nevěří, aniž by k Němu zároveň jiné
nepřidružovali.
107. Což jsou si tak jisti, že nepostihne je úder trestu Božího anebo
že je nezastihne Hodina znenadání, aniž o tom budou mít tušení?
108. Rci: „Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i
ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z
modloslužebníků!“
109. A také před tebou jsme vyslali pouze lidi z obyvatel měst, jimž
dostalo se vnuknutí. Což nechodili po zemi, aby viděli, jaký byl
konec těch, kdož před nimi byli? Však příbytek v životě budoucím
je lepší pro ty, kdož bohabojní byli. Což k rozumu nepřijdete?
110. A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře
jsou pokládáni,přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn
ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu
hříšného.
111. A v příbězích jejich je věru mnoho příkladů pro ty, kdož rozumem
jsou obdařeni. A není to příběh vymyšlený, nýbrž potvrzení toho,
co již předcházelo, a podrobné vysvětlení všeho, správné vedení i
milosrdenství pro lid věřící.


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.