Svatý korán – Sůra 14, Abraham, Ibráhím


1. Alif lám rá! Toto je Písmo, jež jsme ti seslali, abys vyvedl lidi
s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu a ke stezce mocného,
chvályhodného –
2. Boha, jemuž náleží vše na nebesích i na zemi. Běda nevěřícím před
hrozbou trestu strašného
3. – těm, kdo život pozemský více než budoucí milují, od cesty Boží
odvádějí, a aby křivá byla, si přejí. Ti věru daleko jsou
zbloudilí!
4. A vyslali jsme každého posla jedině s jazykem lidu jeho, aby jim
vše objasňoval. A Bůh zbloudit nechává, koho chce, a cestou
správnou též vede, koho chce, a On mocný je i moudrý.
5. A věru jsme kdysi vyslali Mojžíše se znameními Našimi řkouce mu:
„Vyveď lid svůj z temnoty ke světlu a připomínej jim dny Boží!“ A
věru jsou v tom znamení pro každého člověka trpělivého a vděčného.
6. A hle, pravil Mojžíš lidu svému: „Pomněte dobrodiní Božího vůči
vám; když zachránil vás před rodem Faraónovým, jenž zlá muka vám
působil, syny vaše zabíjel a jen ženy vaše naživu nechával. A v
tom byla pro vás zkouška nesmírná od Pána vašeho.
7. A pomněte, když Pán váš prohlásil: Budete-li vděční, rozmnožíme
pro vás dobré, budete-li však nevděční, pak věru trest Můj bude
přísný!“
8. I řekl Mojžíš dále: „Budete-li nevděční, vy, i kdož jsou na zemi
všichni. . . pak věru On soběstačný je i chvályhodný.“
9. Což nedošla vám zvěst o těch, kdož před vámi byli, o lidu Noemově,
o ´Ádovcích a Thamúdovcích a těch, kdož po nich byli a o nichž
všech jen Bůh ví? Přišli k nim poslové jejich s jasnými důkazy,
však oni ruce své si do úst svých vložili a zvolali: „Nevěříme v
to, s čím jste byli posláni, a věru jsme ohledně toho, k čemu nás
vyzýváte, v pochybách hlubokých.“
10. A odpověděli poslové jejich: „Je snad pochybnost nějaká o Bohu,
tvůrci nebes a země? On volá vás, aby vám mohl odpustit hříchy
vaše a poskytl vám odklad do lhůty stanovené.“ I řekli nevěřící:
„Vždyť vy jen smrtelníci jste nám podobní a chcete nás odvrátit od
toho, co otcové naši uctívali. Přineste nám tedy své zplnomocnění
zjevné!“
11. A odpověděli poslové jejich: „Jsme vskutku pouze smrtelníci vám
podobní, avšak Bůh zahrnuje přízní svou, koho chce ze služebníků
svých. Nepřísluší nám přinášet vám nějaké zplnomocnění, leda s
dovolením Božím. A na Boha nechť věřící se spoléhají!
12. Proč bychom se neměli spoléhat na Boha, když nás již vedl po
cestách našich? My budeme věru trpělivě snášet to, čím nám škodíte
– a nechť na Boha se spoléhají ti, kdož naň se spoléhají!“
13. A pravili ti, kdož nevěřící byli, k poslům svým: „Buď vás vyženeme
ze své země, anebo se navrátíte k náboženství našemu!“ A vnukl jim
Pán jejich: „My vskutku nespravedlivé zahubíme
14. a po nich vás na zemi usídlíme. A to odměnou bude těm, kdož
obávali se postavení Mého a báli se hrozby Mé!“
15. A prosili o rozhodnutí Boží a byl zklamán každý tyran tvrdošíjný,
16. a před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím
17. po doušcích malých, jež málem ani nespolkne. A smrt k němu bude
přicházet ze všech stran, avšak nezemře, nýbrž za zády jeho bude
stát trest přísný.
18. Činy těch, kdož v Pána svého nevěří, se popelu podobají, nad nímž
se vítr rozpoutal v den bouřlivý. A oni nemají moc nad ničím z
toho, co si vysloužili – a to věru je bloudění daleké.
19. Což nevidíš, že Bůh stvořil nebesa a zemi jako skutečnost? A kdyby
se Mu zachtělo, nechal by vás zaniknout a přivedl by nové tvorstvo
nějaké,
20. a není to Bohu nikterak obtížné.
21. A předstoupí všichni před Boha a řeknou slabí těm, kdož domýšliví
byli: „My následovali jsme vás, jste nyní schopni nám nějak pomoci
od trestu Božího?“ A odpovědí: „Kdyby nás byl vedl Bůh, také
bychom vás byli dobře vedli. Ale nyní je pro nás zcela jedno, zda
zarmoucení jsme, či trpěliví – pro nás beztak není východiska
žádného.“
22. A řekne satan, až věc bude rozhodnuta: „Bůh slib pravdivý vám
přislíbil, já také jsem vám slib dal, ten však jsem nesplnil.
Vždyť já nad vámi jsem neměl pravomoc nijakou, leda abych vás
volal a vy mi odpověděli. Nečiňte mi kvůli tomu předhůzky, ale
vyčítejte to sami sobě! Já vám nemohu pomoci a také vy mi nemůžete
pomoci a zříkám se toho, že jste mě dříve k Bohu přidružovali.“ A
pro nespravedlivé je věru přichystán trest bolestný,
23. zatímco ti, kdož věřili a zbožné skutky konali, do zahrad uvedeni
budou, pod nimiž řeky tekou, a tam, nesmrtelní z dovolení Božího,
slovy „Mír s vámi!“ budou přivítáni.
24. Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako
strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho
větvoví,
25. a plody v každé době přináší z Pána tvého dovolení. A Bůh uvádí
lidem podobenství – snad se vzpamatují.
26. Slovo špatné pak podobá se stromu špatnému, jenž vyvrácen je nad
zemí a jenž nemá vytrvalého stání.
27. Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském
i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Bůh činí, co
Jemu se zlíbí.
28. Což neviděls ty, kdož vyměřili dobrodiní Boží za nevděk a umístili
lid svůj v příbytku zatracení,
29. v pekle, v němž hořet budou? Jak hnusné to bude místo přebývání!
30. Oni Bohu rovné přidávali, aby lid od cesty Jeho svedli. Rci: „Jen
si užívejte, vždyť cíl váš konečný je oheň pekelný!“
31. Rci služebníkům Mým, kteří uvěřili, aby modlitbu konali a
rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili, skrytě i veřejně, dříve
než přijde den, v němž nebude ani obchodování, ani přátelství.
32. Bůh je ten, jenž stvořil nebesa a zemi a z nebe vodu seslal a z ní
plodům pro obživu vaši vyrůst dal. A podrobil vám lodi, aby po
moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil;
33. a podčinil vám slunce a měsíc, jež neúnavně obíhají, a též noc a
den vám podrobil
34. a vše, oč žádali jste Jej, vám uštědřil. A kdybyste chtěli
spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť
člověk je věru nespravedlivý a nevděčný.
35. A hle, pravil Abraham: „Pane můj, učiň město toto bezpečným a
oddal od nás, ode mne i synů mých, model uctívání,
36. neboť, Pane můj, ony zbloudit daly již mnohým z lidí. Ten, kdo
následovat mne bude, ten bude z mých jedním, však kdo se proti mně
postaví. . . vždyť Tys věru slitovný i odpouštějící,
37. Pane můj, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí
obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde
modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a
uštědři jim plody co obživu – snad budou vděční!
38. Pane náš, Ty dobře víš, co skrýváme i co najevo dáváme, a nic
neskryje se před Bohem ani na nebi, ani na zemi.
39. Chvála Bohu, jenž daroval mi přes stáří mé Ismaela a Izáka – a Pán
můj věru dobře slyší vzývání.
40. Pane můj, učiň, abych dodržoval modlitbu já i potomstvo mé a
vyslyš, Pane náš, mé volání!
41. Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane
zúčtování!“
42. Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají; On
pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny,
43. kdy lidé přijdou s krky nataženými a s hlavami strnule zdviženými,
se zraky neschopnými se odvrátit a se srdci prázdnými.
44. Varuj lidi přede dnem, kdy trest se k nim dostaví a kdy řeknou ti,
kdož byli nespravedliví: „Pane náš, dej nám odklad do blízké lhůty
a my pak odpovíme na výzvu Tvou a posly následovat budeme.“ „Což
jste již dříve nepřísahali, že pro vás zánik neplatí?
45. Obývali jste příbytky těch, kdož před vámi sami sobě ukřivdili, a
přece vám bylo jasné, jak s nimi jsme naložili, a příklady různé
jsme vám uváděli.“
46. Oni úklady své chystali, však Bůh si s nimi ví rady, i kdyby
úklady jejich byly takové, že horami by hýbaly.
47. Nedomnívej se, že Bůh nedodrží slib Svůj prorokům daný – vždyť Bůh
věru mocný je a pomsty je pánem
48. v den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy
lidé stanou před Bohem jediným, podmanitelem.
49. V ten den pak spatříš hříšníky pospolu řetězy svázané,
50. oděvy jejich ze smůly budou a tváře jejich ohněm pokryté,
51. aby Bůh mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila, vždyť
Bůh věru je rychlý v účtování.
52. A toto je pro lidi sdělení, aby tím byli varováni a aby věděli, že
On je Bůh jediný, a aby si to připomenuli ti, kdož jsou rozumní.


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.