Svatý korán – Sůra 16, Včely, An-Nahl


1. Rozhodnutí Boží určitě přijde, nesnažte se je tedy uspíšit! Sláva
Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!
2. On sesílá anděly s duchem zjevení Svého tomu ze služebníků Svých,
komu chce, poroučeje: „Varujte, že není božstva kromě Mne, buďte
tedy bohabojní!“
3. On nebesa i zemi jako skutečnost stvořil a On vznešenější je než
všechno, co k Němu přidružují.
4. Člověka z kapky semene stvořil, a hle, on přesto je odpůrce
zjevný.
5. A stvořil velbloudy, z nichž pro vás jsou oděvy i užitek jiný a z
nichž i potravu svou máte,
6. a je v nich pro vás krása, když navečer se z pastvy navracíte i
když za jitra je vyháníte.
7. A nosí náklady vaše do zemí, jichž byste jen s velkou námahou
dosáhli – a Pán váš věru dobrotivý je i slitovný.
8. A stvořil koně, mezky a osly, abyste na nich jezdili, i jako
ozdobu – a On tvoří i věci jiné, o nichž vy nevíte.
9. A Bohu patří určení cesty, z níž někteří se odchylují; a kdyby
chtěl, cestou správnou by vás vedl všechny.
10. On je ten, jenž z nebe vodu seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z
níž žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete.
11. A z ní vyrůstá vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i
všechny druhy ovoce. A v tom je věru znamení pro lid přemýšlivý.
12. A podmanil vám noc i den, slunce i měsíc a také hvězdy podléhají
rozkazu Jeho. A v tom jsou věru znamení pro lid rozumný.
13. I v tom, co rozsel pro vás na zemi v druzích rozmanitých, je také
znamení pro lid myslící.
14. On je ten, jenž podmanil vám moře, abyste z něho mohli maso
čerstvé jíst a získávali z něho ozdoby, jež na sebe zavěšujete. A
vidíš lodi, jež brázdí vlny jeho, abyste hledali část přízně Jeho
– snad budete vděčni!
15. A On rozhodil po zemi hory pevně zakotvené, aby se s vámi
nekymácela; a také řeky a cesty – snad budete tím správně vedeni –
16. a ukazovatele, a podle hvězd jsou též vedeni.
17. Což je ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoři? Což se
nevzpamatujete?
18. Kdybyste chtěli spočítat všechnu laskavost Boží, nikdy ji
nespočtete – a Bůh věru odpouštějící je i slitovný.
19. A Bůh nejlépe zná, co skrýváte i co najevo dáváte.
20. Ti však, jež oni místo Boha uctívají, nic nestvořili, ale sami
byli stvořeni,
21. a mrtví jsou, bez života, a nevědí ani, kdy budou vzkříšeni.
22. Božstvem vaším budiž Bůh jediný! Ti, kdož nevěří v život posmrtný,
mají srdce plno odmítání a jsou hrdopyšní.
23. A není pochyby, že Bůh dobře ví, co skrývají i co najevo dávají, a
On věru nemiluje lidi domýšlivé.
24. A když jsou otázáni: „Co tedy seslal Pán váš?“, odpovídají:
„Povídačky starých!“
25. Nechť tedy nesou plně svá břemena v den zmrtvýchvstání a část
břemene těch, kdož z cesty je nevědomky svedli! Jak hnusné je to,
čím se obtížili!
26. Také ti, kdož před nimi byli, úklady osnovali, však Bůh zničil
budovu jejich v samých základech. A zřítila se na ně střecha shora
a dopadl na ně trest z místa, odkud to netušili.
27. A potom, v den zmrtvýchvstání, je Bůh zahanbí a zeptá se: „Kde
jsou ti Moji společníci, kvůli nimž jste se do sporu dostali?“ A
řeknou ti, jimž dostalo se vědění: „Ať věru hanba a vše zlé dnes
na nevěřící padne,
28. na ty, jež andělé k sobě vzali, zatímco oni sami na sobě křivdu
páchali!“ A pak se vzdají na milost: „Nic zlého jsme neprovedli!“
Ba naopak, však Bůh dobře zná, co jste činili.
29. Vejděte do bran pekla, nesmrtelní v něm budete! Jak hnusný bude
příbytek hrdopyšných!
30. A bohabojní budou dotázáni: „Co tedy seslal Pán váš?“ I odvětí:
„Dobrodiní!“ Těm, kdož dobré v životě tomto činili, těm dobré
patří, však pobyt na světě onom bude lepší. A jak krásný bude
příbytek bohabojných!
31. A do zahrad Edenu vejdou, pod nimiž řeky tekou, a tam vše, čeho se
jim zachce, mít budou. A takto Bůh bohabojné odměňuje,
32. ty, které andělé k sobě vzali, zatímco oni dobré konali; a řeknou
jim: „Mír budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili, vejděte do
ráje!“
33. Což nevěřící očekávají, že přijdou k nim andělé či rozhodnutí Pána
tvého? Takto si počínali již ti, kdož před nimi byli – však Bůh
jim neukřivdil, leč oni sami na sobě křivdu spáchali.
34. A postihly je špatnosti, jichž sami se dopouštěli, a obklopilo je
to, čemu se posmívali.
35. Říkají ti, kdo k Bohu přidružují: „Kdyby Bůh chtěl, neuctívali
bychom my ani naši otcové kromě Něho nic a ani bychom nepokládali
za posvátné nic kromě Něho!“ A takto si počínali již ti, kdož byli
před nimi. Přísluší však poslům něco jiného než zvěstování
zřetelné?
36. A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha
uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“ A byli mezi nimi někteří,
jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo
bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo
pokládali to za lživé!
37. Snažíš-li se vést nevěřící cestou správnou, pak věz, že Bůh nevede
ty, jimž zbloudit dal – a takoví pomocníka žádného nemají.
38. A přísahají při Bohu přísahou svou největší: „Bůh toho, kdo
zemřel, nevzkřísí!“ Ale on tak učiní podle slibu Svého, jenž se
uskuteční – však většina lidi to neví -,
39. aby jim objasnil to, o čem se hádali; a aby poznali ti, kdož
nevěřili, že lháři byli.
40. A když cokoliv si přejeme, Naše slovo jediné, jež řekneme, je:
„Budiž!“ – a stane se.
41. Těm, kdož se vystěhovali kvůli Bohu poté, co ukřivděno jim bylo,
těm věru poskytneme přístřeší překrásné na tomto světě a odměnu
ještě větší v životě budoucím – kéž by to jen vědět mohli
42. ti, kdož neochvějní byli a na Pána svého spoléhali.
43. A vyslali jsme před tebou jen muže, jimž dali jsme vnuknutí – a
zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
44. Vyslali jsme je s důkazy jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali
připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno –
snad budou uvažovat!
45. Zdaž jisti jsou si ti, kdož osnovali zlé, že Bůh je nedá pohltit
zemí anebo že k nim nepřikvačí trest z místa, odkud to netuší,
46. či nezasáhne je v činnosti jejich proměnlivé, aniž tomu budou moci
zabránit,
47. anebo je neuchvátí ve stavu strachu hrozného? Pán váš však věru
shovívavý je a slitovný.
48. Což neviděli, že věc každá, již Bůh stvořil, stín svůj napravo i
nalevo sklání, Boha uctívajíc v pokornosti?
49. A Bohu se klaní vše, co na nebesích je i na zemi, zvíře každé i
andělé pýchy prostí.
50. Pána svého se obávají, jenž nad nimi dlí, a to, co poručeno je
jim, vykonávají.
51. I pravil Bůh: „Neberte si božstva dvě, vždyť jen Božstvo jediné je
– Já, a Mne se obávejte!“
52. Jemu náleží vše, co na nebesích i na zemi je, a Jemu patří i
uctívání nezbytné. Zdaž jiného než Boha bát se budete?
53. Není dobrodiní žádného, aby od Boha nepřicházelo; když neštěstí
vás postihne, tu horlivě Jej vzýváte,
54. však když pak On neštěstí od vás vzdálí, hle, část z vás k Pánu
svému jiné přidružuje
55. z nevděčnosti za to, co jsme jim uštědřili. Užívejte si tedy, však
záhy seznáte!
56. A dávají božstvům, o nichž ničeho nevědí, podíl z toho, co jsme
jim uštědřili. Při Bohu, věru dotázáni budete na to, co jste si
vymyslili!
57. A dávají Bohu – sláva Jemu – dcery, zatímco sami mají to, po čem
toužili.
58. Když však je někomu z nich oznámeno narození dcery, tu zachmuří se
černě jeho tvář a je naplněn zlostí,
59. skrývá se před lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví,
zda pro potupu svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země.
Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?
60. Ti, kdož nevěří v život budoucí, představují příklad nejhorší,
zatímco Bůh představuje příklad nejvznešenější – a On věru mocný
je i moudrý.
61. Kdyby Bůh trestal lidi za nespravedlnost jejich, nezůstal by na
zemi tvor živý, avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené; a až
vyprší lhůta jejich, nezadrží ji ni o hodinu ani ji neuspíší.
62. Oni přidávají Bohu to, čím sami opovrhují, a jazyky jejich lež
hlásají, když prohlašují, že dostane se jim překrásné odměny; však
pochyby není, že údělem jejich oheň bude pekelný a že budou
opuštěni.
63. Při Bohu, již před tebou jsme vyslali k národům posly své, však
satan jim zkrášlil jejich počínání a přítelem jejich je nyní; a
pro ně určen je trest bolestný.
64. A seslali jsme ti Písmo jedině proto, abys jim vysvětlil to, o čem
se hádají, a aby bylo správným vedením i milosrdenstvím pro lid
věřící.
65. Bůh sesílá z nebe vodu a oživuje jí zemi poté, co zemřela – a věru
je v tom znamení pro lid slyšící.
66. A je pro vás též v dobytku vašem poučení: napájíme vás tím, co je
v břichách jejich – něčím, co je mezi odpadem a krví – mlékem
čistým, jež požitkem je pro pijící.
67. A z plodů datlovníku a z hroznů opojný nápoj získáváte i stravu
výtečnou a také v tom je znamení pro lid rozumný.
68. Pán tvůj pak vnukl včelám: „Zřiďte si příbytky své v horách, ve
stromech i v tom, co lidé si postaví!
69. Potom požívejte z plodů všech a kráčejte po cestě Pána svého
pokojně!“ A z útrob jejich pak vychází nápoj barev rozličných, v
němž lék jest pro lidi. A to věru je znamení pro lid přemýšlivý.
70. Bůh vás stvořil a posléze vás k sobě povolá. A jsou mezi vámi
někteří, kdo věku sešlosti dosáhnou a nic z toho znát nebudou, co
již věděli. A Bůh věru je vševědoucí, všemohoucí.
71. Bůh dal jedněm z vás přednost před druhými v podílu na živobytí;
avšak ti, jimž přednost byla dána, nedávají z podílu svého těm,
jimž pravice jejich vládne, aby si tak byli rovni. Což popírat
chtějí dobrodiní Boží?
72. Bůh dal vám manželky mezi vámi zrozené a učinil vám z manželek
vašich syny a vnuky a uštědřil vám všemožné věci výtečné. Což
věřit budou v božstva falešná, jsouce tak za dobrodiní Boží
nevděční?
73. A uctívají místo Boha něco, co jim nic neuštědřuje ani z nebes ani
ze země, ba ani toho schopno není.
74. Nečiňte tedy srovnání žádná o Bohu, vždyť Bůh zajisté dobře zná,
zatímco z vás nikdo nic neví!
75. A Bůh uvádí podobenství o otroku závislém, jenž sám nemůže nic, a
o člověku svobodném, jemuž jsme uštědřili příděl překrásný obživy,
z něhož on tajně i veřejně rozdává. Jsou si ti dva rovni? Chvála
Bohu nikoliv, však většina z nevěřících nic nezná.
76. Bůh uvádí též podobenství o dvou mužích, z nichž jeden je němý a
ničeho schopen není, pánu svému je přítěží, a kamkoliv poslán je,
nikdy s dobrým se nevrátí. Je člověk takový roven tomu, kdo
spravedlnost přikazuje a po stezce přímé kráčí?
77. Bohu náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi; a příchod Hodiny
bude jak oka mžiknutí či ještě kratší – vždyť Bůh mocen všech je
věcí!
78. Bůh vás vyvedl z útrob matek vašich, aniž jste měli nějaké vědění,
a pak vám sluch, zrak i srdce dal – snad budete vděční.
79. Což neviděli ptáky podrobené Pánu v prostoru nebeském, kde nikdo
je nepodpírá kromě Boha? Věru jsou v tom znamení pro lid věřící!
80. Bůh učinil vám vaše domy obydlím a opatřil vám z kůží dobytka
stany, jež lehce přenášíte v den, kdy zdviháte se k odchodu, i v
den, kdy se usazujete, a dal vám v jejich vlně, srsti i kožišině
vybavení a dočasné užívání.
81. A z toho, co stvořil, opatřil vám Bůh stín a dal vám v horách
útočiště a dal vám oděvy, jež chrání vás před horkem, a dal vám
oděvy, jež chrání vás před zraněním. A takto vůči vám dovršil Své
dobrodiní – snad budete do vůle Jeho odevzdáni.
82. Jestliže se oni zády k tobě obrátí, pak úkolem tvým je pouze
zřetelné oznámení.
83. Ačkoliv znají dobrodiní Boží, přece je popírají a většina z nich
jsou nevděčníci.
84. V den, kdy vzkřísíme z každého národa svědka, nebude dovoleno
promluvit těm, kdož nevěřící byli, a nebude jim dáno odpuštění,
85. a tehdy spatří ti, kdož byli nespravedliví, trest svůj a nebude
jim v něm ulehčeno a nebude jim povolen odklad žádný.
86. A až ti, kdož přidružovali, uvidí ty, jež k Bohu přidružovali,
zvolají: „Pane náš, toto jsou ti, které jsme k Tobě přidružovali a
místo Tebe jsme vzývali!“ A vmetou jim tito v tvář slova: „Vy věru
jste lháři!“
87. A tehdy se vydají nevěřící na milost Bohu a ztratí se od nich to,
co si lživě vymyslili.
88. Těm, kdož nevěřící byli a od cesty Boží odvraceli, těm k trestu
trest přidáme za to, že pohoršení šířili.
89. V den, kdy vzkřísíme z každého národa svědka z něho vzešlého,
předvedeme tě jako svědka proti nim. A seslali jsme ti Písmo, jež
objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou
pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.
90. Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči
příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a
varuje vás – snad toho pamětliví budete.
91. Dodržujte věrně úmluvu Boží, když jste ji jednou uzavřeli, a
nenarušujte přísahy, když jste je potvrdili a Boha si jako jejich
ručitele vzali – vždyť Bůh dobře ví, co děláte.
92. Nebuďte jako žena ona, jež rozpletla přadeno své poté, co s
námahou je upředla, a nečiňte přísahy s úmyslem je vzájemně
porušit, jestliže jedna skupina z vás je početnější druhé. Bůh vás
tímto jen zkouší a věru vám vysvětlí v den zmrtvýchvstání vše, o
čem ve sporu jste.
93. Kdyby Bůh chtěl, byl by vás národem jediným učinil; avšak On dává
zbloudit, komu chce, a uvádí na správnou cestu, koho chce; a na
skutky své zajisté tázáni budete.
94. Nečiníte přísahy své s úmyslem je vzájemně porušit, aby vám
neuklouzla noha vaše poté, co pevně stála, abyste neokusili zlého
za to, že jiné jste z cesty Boží odvraceli, a abyste se trestu
nesmírného nedočkali.
95. Neprodávejte úmluvu Boží za cenu nízkou, vždyť věru to, co u Boha
máte, je pro vás lepší – vědoucí jste-li!
96. Cokoliv nyní u vás je, pomine, však cokoliv u Boha je, věčně
zůstane. A My věru odměníme ty, kdož trpěliví byli, podle toho
nejlepšího, co vykonali.
97. Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho
vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle
toho nejlepšího, co učinili.
98. Když Korán přednášíš, hledej u Boha útočiště před satanem
prokletým,
99. jenž věru nemá pravomoc žádnou nad těmi, kdož uvěřili a spoléhají
na Pána svého,
100. nýbrž má moc jen nad těmi, kdo za ochránce si jej vzali a kdo
modloslužebníky jsou zásluhou jeho.
101. A když zaměníme jeden verš veršem jiným – a Bůh nejlépe zná to,
co sesílá – říkají: „Ty si to vymýšlíš!“ Však většina z nich nic
neví!
102. Odpověz: „Duch svatý je přinesl dolů od Pána tvého s pravdou, aby
utvrdilo ve víře ty, kdož uvěřili, a aby bylo vedením i zvěstí
radostnou pro ty, kdož odevzdali se do vůle Boží.“
103. Víme dobře, že nevěřící hovoří: „Vždyť jej to učí smrtelník
nějaký!“ Však jazyk toho, na nějž narážku činí, je cizí, zatímco
tento Korán je v jasném jazyce arabském.
104. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, Bůh cestou přímou
nepovede a bolestným postihne je trestem.
105. Lži pak vymýšlejí právě ti, kdož ve znamení Boží nevěří, a to
jsou věru lháři.
106. Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil – kromě toho, kdo byl
donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře – a zejména na
toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je
připraven trest nesmírný,
107. a to proto, že milovali život pozemský více než budoucí, a také
proto, že Bůh nevede lid, jenž nevěří.
108. A to jsou ti, jimž Bůh zapečetil srdce, sluch i zrak, a to jsou
ti lhostejní,
109. a není pochyby, že na onom světě budou mezi těmi, kdož ztrátu
utrpí.
110. Pán tvůj však bude k těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk
zakusili, a poté, co bojovali a neochvějní byli – k těm zajisté
bude Pán tvůj po tom všem odpouštějící a slitovný
111. v den, kdy duše každá sama sebe přijde hájit a kdy duši každé
bude zaplaceno plně podle toho, co učinila, a kdy nebudou ošizeni.
112. A Bůh uvádí podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a
jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran, však nevděčné
bylo vůči dobrodiní Božímu. A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a
strachu za to, čeho se dopustili.
113. A přišel k nim posel z jejich řad vzešlý, ale oni jej za lháře
prohlásili a uchvátil je trest, zatímco nespravedliví byli.
114. Pojídejte ze všeho, co Bůh vám uštědřil jako dovolené a výtečné,
a buďte vděční za dobrodiní Boží, jestliže je to vskutku On, jehož
uctíváte.
115. On zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co
někomu jinému než Bohu bylo zasvěceno. Ten však, kdo z donucení
tak učiní, aniž po tom toužil či přestupníkem byl – tedy Bůh
zajisté je odpouštějící, slitovný.
116. Neříkejte tedy to, co jazyky vaše lživě tvrdí: „Toto dovoleno je
a toto zakázáno!“ vymýšlejíce si tak proti Bohu lež. Věru ti, kdož
proti Bohu lži si vymýšlejí, ti nebudou mezi blaženými.
117. Jak nepatrné je užívání života tohoto, zatímco čeká je trest
bolestný!
118. Těm, kdož židovství vyznávají, jsme zakázali to, co jsme ti již
dříve sdělili, a neukřivdili jsme jim, leč oni sami sobě
ukřivdili.
119. Nicméně Pán tvůj k těm, kdož špatného se z neznalosti dopustili,
však posléze pokání konali a polepšili se – k těm Pán tvůj po tom
všem věru bude odpouštějící, slitovný.
120. Abraham věru byl vůdcem Bohu oddaným, hanífem a mezi
modloslužebníky nepatřil,
121. vděčný byl za dobrodiní Boha, jenž si jej vyvolil a na stezku
přímou jej uvedl.
122. A darovali jsme mu dobré na tomto světě a on zajisté je na onom
světě mezi bezúhonnými.
123. A pak jsme ti vnukli: „Následuj náboženství Abrahama, jenž
hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!“
124. Den sobotní byl ustanoven pouze pro ty, kdož o něm jsou různého
mínění. Pán tvůj pak věru rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání
to, o čem ve sporu byli.
125. Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s
nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty
Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.
126. Jestliže trestáte, tedy trestejte podobným způsobem, jako jste
byli trestáni. Však jste-li trpělivosti schopni, tedy to lepší je
pro trpělivé.
127. Buď trpělivý, však trpělivost tvá je možná jen s pomocí Boží!
Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí,
128. vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož
dobré konají.


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.