Svatý korán – Sůra 19, Marie, Marjam


1. Káf há já ‚ajn sád.
2. Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem,
služebníkem jeho.
3. Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným
4. řka: „Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami
pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;
5. však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice
neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj,
6. jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se
zalíbil, Pane můj!“
7. „Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce,
jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce
žádného!“
8. Pravil: „Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je
neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?“
9. I řekl: „Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne
snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl.“
10. Pravil Zachariáš: „Pane můj, učiň mi znamení!“ – „Znamením tvým
budiž,“ pravil, „že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť
zdraví plnému ses těšil.“
11. I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl:
„Slavte za jitra i za večera Pána svého!“
12. . . . „Jahjá, pevně se Písma přidržuj!“ A dali jsme mu moudrost
již v dětství jeho
13. a laskavost a čistotu od Nás přicházející. A byl bohabojný
14. a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.
15. Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v
den, kdy k životu bude zas probuzen!
16. A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do
místa východního
17. a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha
Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.
18. I zvolala: „Utíkám se před tebou k Milosrdnému – kéž i ty ses bál
Jeho!“
19. Pravil: „Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce
čistého.“
20. Pravila: „Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl
smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!“
21. Odpověděl: „Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne
snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od
Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!“
22. A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené.
23. A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: „Ach,
kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí
úplné!“
24. I zavolal na ni zpod jejích nohou: „Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal
pod tebou téci říčce plynulé,
25. a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a
uzrálé!
26. Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho,
rci: ,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na
člověka žádného‘!“
27. Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: „Marie, tys
věru provedla věc neslýchanou!
28. Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla
nepočestnou!“
29. A ukázala Marie na chlapce. I pravili:;,Jak máme mluvit s někým,
kdo ještě v kolébce je děckem?“
30. A promluvil chlapec: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a
učinil mne prorokem.
31. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a
almužnu; co živ budu, mi poručil
32. a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne
neučinil.
33. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den,
kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen.“
34. Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni
pochybují jen!
35. Není Boha důstojná, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který,
když o věci rozhodne, řekne pouze: „Staniž se!“ a stane se.
36. Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest
stezka přímo vedoucí!
37. A strany mezi sebou se v názorech rozešly – však běda těm, kdož
neuvěřili, při nesmírného dne spatření!
38. Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes
jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.
39. Varuj je přede dnem nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni
dnes lhostejni jsou a nevěří!
40. A věru My zdědíme zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni
navráceni.
41. A připomeň v Knize též Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a
prorokem.
42. Hle, pravil otci svému: „Otče můj, proč uctíváš něco, co ani
neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému?
43. Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj
mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.
44. Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.
45. Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby
ses přítelem satanovým nestal.“
46. I řekl otec jeho: „Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame?
Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší
dobu vzdal!“
47. Pravil Abraham: „Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění
pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.
48. Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána
svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému
oslyšen.“
49. A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil,
Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem
ustanovili.
50. A uštědřili jsme jim část z Našeho milosrdenství a jejich vznešený
jazyk jsme pravdivým učinili.
51. A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl
poslem i prorokem.
52. A zavolali jsme naň na pravém úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej
blízkým důvěrníkem.
53. A obdařili jsme jej z milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem,
též prorokem.
54. A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a
poslem i prorokem byl
55. a rodině své modlitbu a almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.
56. A připomeň v Knize též Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem
57. a jehož jsme na vysoké místo pozvedli.
58. A toto jsou ti, jež Bůh svou přízní vyznamenal: proroci z
potomstva Adamova, z těch, které jsme s Noem zachránili, z
potomstva Abrahamova a Izraelova a z těch, které jsme vyvolili a
správnou cestou vedli. A když jim znamení Milosrdného přednášena
byla, na zem padali klaníce se a s pláčem.
59. Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen
vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem –
60. kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali,
Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,
61. do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v
nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní!
62. A neuslyší tam žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy „mír s vámi“, a
obživu tam budou mít zrána i zvečera.
63. Takový bude ráj, jenž v dědictví dáme těm ze služebníků Svých,
kteří bohabojní byli.
64. A nesestupujeme leč z rozkazu Pána tvého a Jemu náleží, co je před
námi a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj není věru
zapomnětlivým,
65. On Pánem je nebes a země a toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy
a buď vytrvalý v uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem stejným?
66. Člověk se ptá: „Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?“
67. Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když
ještě nebyl ničím?
68. Při Pánu tvém, My věru shromáždíme je i satany a pak kol pekla na
kolenou je předvedeme
69. a potom z každé skupiny toho, kdo nejvzpurnější byl proti
Milosrdnému, vytáhneme
70. a My pak výborně poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc zaslouží.
71. A mezi vámi není nikoho, kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána
tvého nezvratné je rozhodnutí.
72. Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm
nespravedlivé na kolenou klečící.
73. Když jsou jim sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy ti,
kdož nevěří, říkají věřícím. „Která z obou skupin je na tom lépe
postavením svým a krásnější společností?“
74. Kolik pokolení před vámi jsme již zahubili, jež lepší byla
bohatstvím svým i vzhledností!
75. Rci: „Kéž Milosrdný prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich
žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo – buď trest pozemský,
či Hodinu. A pak poznají, kdo postavení má horší a kdo vojskem je
slabší.“
76. A Bůh rozmnoží vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť
skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší
náhradou.
77. Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: „Věru že
dostane se mi majetku i dětí“?
78. Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným
úmluvu?
79. Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku
trestu jeho
80. a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven
všeho.
81. A vzali si kromě Boha božstva různá, aby jim byla posilou.
82. Však pozor! Ona uctívání jejich popřou a protivníky jejich se
stanou.
83. Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je
ponoukali ke špatnostem?
84. Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným
počtem.
85. V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo
86. a kdy poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,
87. tehdy nevěřící nebudou mít žádnou přímluvu kromě těch, kdož s
Milosrdným uzavřeli úmluvu.
88. Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti,
89. vy spáchali jste věc hnusnou,
90. že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a
hory se málem na prach rozpadly,
91. že Milosrdnému děti lživě připsali.
92. A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,
93. vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému
přicházejí jako služebníci.
94. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal
95. a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
96. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku
Svou poskytne.
97. A učinili jsme jej snadným pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou
bohabojným mohl oznámit a lid hádavý tím varovat.
98. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z
nich ucítit či šepotu jejich naslouchat?


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.