Svatý korán – Sůra 23, Věřící, Al-Mu´minún


1. Šťastní jsou ti věřící,
2. kteří v modlitbách svých jsou pokorní,
3. kteří od planých řečí se odvracejí,
4. kteří almužny rozdávají,
5. kteří pohlaví svá ochraňují
6. jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni –
7. však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci,
8. kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují,
9. kteří o modlitby své pilně dbají.
10. Tito zajisté dědici se stanou,
11. kteří ráj zdědí a věčně v něm budou.
12. A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili
13. a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili.
14. Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty
přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti
stvořili a kosti jsme masem obalili. A potom jsme mu v druhém
stvoření vzniknout dali.2874 Požehnán buď Bůh, nejlepší ze
stvořitelů!
15. Posléze pak vskutku zemřete
16. a pak v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
17. Nad vámi jsme věru stvořili sedm cest a nejsme vůči stvoření Svému
lhostejní:
18. z nebes vodu v určitém množství sesíláme a na zemi ji
rozmísťujeme, ačkoliv jsme věru schopni odvést ji;
19. a pomocí vody jsme pro vás dali vyrůst zahradám s palmami a révou
a hojnost ovoce v nich máte, jež požíváte –
20. a také stromu, jenž z hory Sinaje vzchází a jenž olej a šťávu
dává, pro obživu pojídajících.
21. A věru ve stádech vašich je pro vás poučení: napájíme vás tím, co
je v břichách jejich, a máte z nich i mnohý jiný užitek. A maso
jejich pojídáte
22. a na nich stejně jako na lodích se nést dáváte.
23. A poslali jsme kdysi Noema k lidu jeho, i pravil jim: „Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte božstva jiného kromě Něho! Což nebudete z
bohabojných?“
24. Však velmoži ti, kdož nevěřící byli z lidu jeho prohlásili: „Tohle
je pouze smrtelník jako vy a nad vámi chce se jen vyvyšovat. Kdyby
byl Bůh chtěl, byl by určitě anděly seslal. A neslyšeli jsme o
ničem takovém od otců svých dávných.
25. A není on ničím než člověkem džiny posedlým, pozorujte jej tedy
nějakou chvíli!“
26. I zvolal Noe: „Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne
pokládají!“
27. Tehdy vnukli jsme mu: „Postav archu pod dohledem očí Našich a
podle vnuknutí Našeho! A až přijde rozkaz Náš a pec až bude vřít,
28. do archy uved’ ze všech druhů po páru a také svou rodinu, kromě
toho z ní, o němž již dříve slovo bylo vyřčeno. A nepřimlouvej se
u Mne za ty, kdož nespravedliví byli, neboť ti budou utopeni! A až
se usadíš ty, a kdož s tebou jsou, v arše, tehdy prones: ,Chvála
Bohu, jenž zachránil nás před lidem nespravedlivým!‘
29. A rci dále: ,Pane můj, dej mi sestoupit na místě požehnaném, vždyť
Tys nejlepší z těch, kdož sestoupit dávají!‘ “
30. A věru jsou v tom znamení a My vskutku jsme byli těmi, kdož
zkouškám podrobují.
31. Po nich pak dali jsme vyrůst dalšímu pokolení
32. a vyslali jsme k nim proroka z nich, aby hlásal: „Uctívejte Boha a
nemějte božstva jiného kromě Něho. Což nebudete bohabojní?“
33. A řekli velmoži z lidu jeho, ti, kdož nevěřícími byli a za lež
setkání se světem budoucím prohlásili, a ti, které jsme v životě
pozemském zámožnými učinili: „Tohle je pouze smrtelník jako vy. On
z toho jí, co i vy jíte, a pije z toho, co i vy pijete.
34. Uposlechnete-li smrtelníka vám podobného, tedy zajisté ztrátu
utrpíte.
35. Což neslibuje vám, že poté, co zemřete a prachem a kostmi se
stanete, z hrobů vyvedeni budete?
36. Jak chybné, jak chybné je to, co je vám slibováno!
37. Není života jiného než tohoto pozemského; umíráme a žijeme, však
nikdy vzkříšeni nebudeme.
38. A je to člověk pouze, jenž o Bohu lež si vymyslil a my mu
neuvěříme!“
39. Zvolal: „Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne prohlašují!“
40. Odpověděl: „Za chviličku budou věru mezi těmi, kdož litují.“
41. A uchvátilo je vzkřiknutí skutečně a učinili jsme je podobnými
pěně. Pryč s lidem nespravedlivým!
42. Po nich jsme pak dali vzniknout jiným pokolením,
43. a žádný národ lhůtu svou neuspíší ani neodloží!
44. Potom jsme vysílali posly jednoho za druhým, však kdykoliv přišel
k nějakému národu posel Jeho, za lháře jej prohlásili. A tak dali
jsme následovat jednomu národu za druhým a učinili jsme je příběhy
varovnými. Pryč s lidem, který nevěří!
45. Potom jsme vyslali Mojžíše a bratra jeho Áróna se znameními Svými
a s pověřením zjevným
46. k Faraónovi a velmožům jeho, však oni zpyšněli a byli lidem
povýšeným
47. a řekli: „Máme uvěřit dvěma smrtelníkům stejným jako my, jejichž
lid nám otročí?“
48. A oba za lháře prohlásili a stali se těmi, kdož do záhuby spějí.
49. A dali jsme Mojžíšovi Písmo doufajíce, že snad lid jeho půjde po
cestě správné.
50. A učinili jsme syna Mariina i matku jeho znameními a poskytli jsme
jim útulek na výšině bezpečné, s pramenem vody hojné.
51. „Poslové, jezte z výtečných pokrmů a konejte zbožné skutky, vždyť
Já o všem, co činíte, dobře jsem zpraven.
52. Tato vaše obec je vskutku obcí jedinou a Já vaším jsem Pánem.
Buďte tedy vůči Mně bohabojní!“
53. Však lidé se rozštěpili ve věci své na sekty a strana každá se
radovala jen z toho, co jí bylo vlastní.
54. Ponech je tedy v hlubinách jejich omylu po dobu nějakou!
55. Domnívají se snad, že to, čím jsme hojně opatřili z majetku a synů
. . . ?
56. Pobízíme je rychle ke konání dobrých skutků, avšak oni o tom
nemají tušení.
57. Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni,
58. ti, kdož věří v Pána svého znamení,
59. ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují,
60. ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím,
že k Pánu svému se navrátí,
61. ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich
dosahují.
62. Každé duši My ukládáme jedině podle její schopnosti. A v Našem
vlastnictví je Kniha, jež pravdu hovoří, takže ublíženo nebude
nikomu.
63. Přesto však srdce jejich jsou v omylu hlubokém ohledně Knihy této
a jsou u nich činy jiné, jež konají proti tomu.
64. A až postihneme trestem ty z nich, kdož v přepychu žijí, hle,
budou volat úpěnlivě!
65. „Nevolejte dnešního dne, neboť se vám pomoci od nás nedostane!
66. Byla vám kdysi přednášena Moje znamení, však vy jste se při tom
obraceli na patách,
67. jsouce vůči nim pohrdaví a planě tlachajíce v nočních rozmluvách.“
68. Což neuvažovali o řeči této, když přišlo k nim to, čeho se jejich
otcům dávným nedostalo,
69. anebo snad nepoznali posla svého, takže ho zapírají,
70. či řeknou snad, že džiny je posedlý? Nikoliv, přišel k nim s
pravdou, však většina z nich si pravdu hnusí.
71. Kdyby pravda následovala jejich učení scestná, věru by byla nebesa
a země a vše, co mezi nimi je, zkaženo. Však nikoliv, My přinesli
jsme jim napomenutí jejich, však oni od připomenutí svého se
odvracejí.
72. Či snad žádáš od nich odměnu? Vždyť odměna Pána tvého je mnohem
lepší, vždyť On nejlepším je z těch, kdož obživu uštědřují.
73. Ty věru je zveš ke stezce přímé,
74. avšak ti, kdož nevěří v život budoucí, se uchylují od stezky té.
75. A i kdybychom se nad nimi slitovali a odstranili to zlé, jež na
nich lpí, věru by zatvrzele ve vzpurnosti své setrvali jdouce jako
slepí.
76. A zajisté jsme je již postihli trestem, ale oni se Pánu svému
nepodrobí ani se nepokoří,
77. pokud před nimi neotevřeme bránu trestu strašného, a hle, v něm si
zoufají!
78. A On je ten, jenž stvořil vám sluch, zrak i srdce – a jak málo
jste mu vděčni!
79. A On je ten, jenž vás po zemi rozšířil, a u Něho budete
shromážděni.
80. A On je ten, jenž život i smrt dává, a On střídání noci a dne
ovládá. Což to nepochopíte?
81. Ba nikoliv! Oni hovoří totéž, co již dřívější hovořili,
82. a říkají: „Cožpak až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, budeme
vzkříšeni?
83. Tím už dříve vyhrožováno bylo nám i otcům našim, a nejsou to leč
povídačky starých!“
84. Rci: „Komu náleží země a ti, kdo na ní jsou, víte-li?“
85. Odvětí: „Bohu.“ Rci: „Proč se tedy nevzpamatujete?“
86. Zeptej se: „Kdo Pánem je sedmi nebí a Pánem trůnu nesmírného?“
87. Odvětí: „Bůh.“ Rci: „Což tedy bohabojní nebudete?“
88. Otaž se: „V čí ruce je panství nade všemi věcmi a kdo ochraňuje,
zatímco proti Němu žádné ochrany není, odpovězte, víte-li?“
89. Odvětí: „Bůh.“ Rci: „Jak můžete být tedy tak očarováni?“
90. Ba věru, My přišli jsme k nim s pravdou, zatímco oni vskutku lháři
jsou.
91. Bůh nevzal si žádné dítě a není vedle Něho božstva jiného, jinak
by každé božstvo odneslo to, co stvořilo, a některé z nich by se
nad druhé povýšilo. Oč je Bůh slavnější než to, co mu lživě
připisují,
92. On, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé. Oč je On vznešenější
než to, co k Němu přidružují!
93. Rci: „Pane můj, jestliže mi ukážeš to, co slíbeno bylo jim,
94. pak, Pane můj, nedej, abych byl mezi lidem nespravedlivým!“
95. Jsme věru s to ti ukázat, co jsme jim slíbili,
96. avšak raději odrážej zlé tím, co je lepší! My dobře známe to, co
si vymýšlejí.
97. Rci: „Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním
98. a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením!“
99. A když k některému z nich přichází smrt,tu volá: „Pane můj, dej mi
vrátit se na zemi,
100. možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!“ Však
pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí
přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
101. A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit
rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat.
102. Ti, jejichž váha bude těžká, ti věru budou blažení,
103. ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a
budou v pekle nesmrtelní,
104. jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni zuby budou skřípat.
105. „Což vám nebyla Má znamení zvěstována? Vy však jste je za lživá
prohlásili!“
106. Řeknou: „Pane náš, přemohla nás naše nešťastná povaha a stali
jsme se lidmi bloudícími.
107. Pane náš, vyveď nás odsud, a jestliže to budeme na zemi opakovat,
pak vskutku budeme nespravedliví.“
108. I řekne Bůh: „Zahnáni buďtež do něho a nemluvte na Mne!
109. Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: ,Pane náš,
uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší
ze slitovníků!‘
110. A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé
připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli.
111. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes
úspěchu dosáhli.“
112. A pak se Bůh otáže: „Jaký počet let jste na zemi setrvali?“
113. Odpovědi: „Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch,
kdož počítat umějí!“
114. I odpoví: „Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste
byli věděli!
115. Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám
nebudete navráceni?“
116. Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho,
Pána trůnu vznešeného!
117. A kdo vzývá vedle Boha ještě božstvo jiné, o němž důkazu nemá,
ten Pánu svému z toho musí vydat počet. A věru nevěřící nebudou
blaženi!
118. A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, vždyť Tys nejlepší ze
slitovníků!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.