Svatý korán – Sůra 27, Mravenci, An-Naml


1. Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného,
2. vedení i zvěst radostná věřícím,
3. kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o
životě budoucím.
4. Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání,
takže jen slepě tápají.
5. To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím
ztrátu největší utrpí.
6. A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.
7. A hle, pravil Mojžíš rodině své: „Zpozoroval jsem oheň jakýsi,
přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí – snad budete se
moci ohřát od něho.“
8. Když přišel k ohni, ozvalo se: „Požehnán budiž ten, jenž v ohni
tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva
veškerého!
9. Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.
10. Hoď svou hůl!“ Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem
byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. „Mojžíši, neboj se,
poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,
11. kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým
nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.
12. Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby
jakékoliv.“ . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid
jeho, a věru je to hanebníků lid.
13. Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: „To
zjevné je kouzelnictví!“
14. A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti
jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch,
kdož šířili pohoršení.
15. A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže
říkali: „Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své
služebníky věřící!“
16. Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: „Lidé, byli jsme
naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A
věru je toto zjevné dobrodiní!“
17. A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a
ptáků a všichni po oddílech kráčeli;
18. a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: „Mravenci,
uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými
vojsky, aniž to zpozorovali!“
19. I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: „Pane můj, vnukni mi,
abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče
mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze
Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!“
20. Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka
zde nevidím? Nebo snad přítomen není?
21. Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi
zjevné ospravedlnění!“
22. A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: „Zjistil
jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se
zvěstí jistou:
23. shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi
a trůnu mohutného je majitelkou;
24. a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní;
Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty
pravé, takže nejsou vedeni správně
25. a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře
zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,
26. a Bůh – není božstva kromě Něho – je trůnu nesmírného Pánem!“
27. I pravil Šalomoun: „Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných
jsi jen.
28. Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a
vyčkávej, co v odpověď učiní!“
29. I řekla královna: „Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,
30. od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!
31. Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle
Boha jediného!‘ “
32. I pravila dále: „Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já
nic nerozhodnu bez vašeho osvědčení.“
33. Odpověděli: „My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však
záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!“
34. Pravila: „Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení
a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto
obvykle jednají.
35. Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci
moji.“
36. Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: „Chcete snad rozmnožit mé
bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil, je mnohem lepší než to, co
dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice.
37. Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž
neodolají a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi
hluboce.“
38. Potom řekl: „Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než
ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?“
39. I řekl jeden ifrít z džinů: „Já, já přinesu ti jej, dříve než
zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i
spolehlivý.“
40. Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: „Já, já ti jej přinesu,
dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!“ A když uviděl Šalomoun
trůn postavený před sebou, pravil: „Toto pochází z laskavosti Pána
mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je
vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je a
Pán můj soběstačný je i štědrý!“
41. A dodal: „Učiňte trůn její nepoznatelným pro ni, abychom viděli,
zda po cestě správné kráčí, či zda je z těch, kdož nejsou vedení.“
42. Když dostavila se, tu bylo jí řečeno: „Je toto trůn tvůj?“
Odpověděla: „Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění
a byli jsme do vůle Boží odevzdáni.“
43. Byla však svedena tím, co místo Boha uctívala, vždyť byla z lidu
nevěřícího.
44. A bylo jí řečeno: „Vstup do paláce!“ A když jej spatřila,
domnívala se, že je to plocha vodní, a vykasala si oděv až k
lýtkům svým. I řekl Šalomoun: „To je jen palác křišťálem
vydlážděný.“ Zvolala: „Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak
nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva
veškerého.“
45. A poslali jsme již kdysi k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, aby
jim řekl: „Uctívejte Boha!“ A hle, tehdy rozdělili se na skupiny
dvě, jež spolu byly rozhádány.
46. Pravil Sálih: „Lide můj, proč chcete uspíšit příchod zlého před
dobrým? Kdybyste Boha o odpuštění prosili, snad dostalo by se vám
slitování.“
47. Odpověděli: „Ve věštbě ptáků jsme viděli špatné znamení o tobě a
těch, kdož s tebou jsou.“ Řekl Sálih: „Pták osudu vašeho je u
Boha; a vy jste lid, jenž zkouškám vystaven má být.“
48. A bylo v tom městě devět lidí, kteří šířili pohoršení na zemi a
nechtěli se polepšit.
49. I pravili: „Přísahejme si vzájemně při Bohu, že v noci napadneme
jej i jeho rodinu! A potom řekneme jeho mstiteli: Svědky záhuby
jeho rodiny jsme nebyli a my vskutku jsme pravdomluvní.“
50. A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom
měli tušení.
51. A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem
jejich vším!
52. A to zde jsou obydlí jejich zpustošená za to, že nespravedliví
byli, a věru je v tom znamení lidem vědoucím.
53. A jen ty jsme zachránili, kdož uvěřili a bohabojní byli.
54. A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: „Budete se stále
neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat?
55. Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba
vy věru jste lid zpozdilý!“
56. A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: „Vyžeňme rod Lotův
z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!“
57. A zachránili jsme jej i jeho rodinu kromě ženy jeho, neboť jsme
již určili, aby byla mezi těmi, kdož se opozdili.
58. A déšť zhoubný jsme na ně spustili; a jak hnusný to byl déšť pro
ty, kdož marně varováni byli!
59. Rci: „Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je
lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?“
60. Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž
dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste
nemohli dát vyrůst stromům – je ten božstvem nějakým vedle Boha? A
přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají!
61. Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a
pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil
– je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom
nic neví!
62. Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo
odstraňuje a činí z vás dědice na zemi – je ten božstvem nějakým
vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí!
63. Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako
předzvěst příchodu milosrdenství Svého – je ten božstvem nějakým
vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují!
64. Ten, jenž počátek dává stvoření a potom to opakuje a jenž vám z
nebe i země obživu uštědřuje – je ten božstvem nějakým vedle Boha?
Rci: Ukažte důkazy své, jste-li pravdomluvní!“
65. Rci: „Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná
nepoznatelné kromě Boha. A nevěřící nemají ani tušení, kdy budou
vzkříšeni!“
66. Zdaž nejsou ve vědomostech svých o životě budoucím omezeni? A
přece o něm pochybují, ba více, jsou vůči němu slepí!
67. Ti, kdož nevěří, hovoří: „Až staneme se my i otcové naši prachem,
budeme doopravdy z hrobů vyvedeni?
68. Tohle už bylo slibováno nám a předtím i otcům našim. Vždyť toto
jen povídačky jsou dávných předků!“
69. Odpověz: „Putujte po zemi a popatřte, jaký byl konec hříšníků!“
70. Nermuť se však nad nimi a nebuď stísněn z úkladů, jež chystají!
71. A říkají: „Kdy splní se tato hrozba, jste-li z těch, kdo pravdu
dí?“
72. Odpověz: „Možná že část toho, co uspíšit chcete, za vámi již těsně
stojí.“
73. Pán tvůj zajisté je vůči lidem pln dobrodiní, však většina z nich
vděčná není.
74. Pán tvůj zajisté dobře zná, co skrývají hrudi jejich, i to, co
dávají najevo.
75. Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize
zjevné zapsáno.
76. A Korán tento vypráví dítkám Izraele většinu z toho, o čem se
rozcházejí míněním,
77. a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím.
78. Pán tvůj pak rozsoudí mezi nimi rozhodnutím Svým, vždyť On mocný
je i vševědoucí.
79. A na Boha spoléhej, neboť vskutku jsi v právu zjevném.
80. Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli či hluší tuto výzvu
zaslechli, když zády se odvracejí;
81. ty také nemůžeš vyvést slepé z jejich bloudění. Dokážeš pouze, aby
tě slyšeli ti, kdož ve znamení Naše věří a do vůle Boží se
odevzdají.
82. Až dopadne na ně slovo rozhodné, dáme vystoupit ze země zvířeti,
které promluví k nim a řekne: „Lidé věru o Našich znameních nebyli
přesvědčeni!“
83. V den, kdy z národa každého shromáždíme houf z těch, kdož Naše
znamení za lež prohlásili, budou na skupiny rozděleni,
84. a až se dostaví, Pán je osloví: „Za lež jste prohlásili Má
znamení, aniž jste schopni byli obsáhnout je ve svém věděníanebo
jaké bylo vaše počínání?“
85. A dopadne na ně slovo rozhodné za to, že nespravedliví byli, a
nebudou s to promluvit ani.
86. Což neviděli, že jsme učinili noc, aby odpočívali během ní, a že
den jsme učinili k vidění? A věru jsou v tom pro lid věřící
znamení.
87. A v den, kdy zatroubeno bude na pozoun a hrůza pojme ty, kdož na
nebesích jsou i na zemi, kromě těch, které Bůh bude chtít – tehdy
k Němu všichni přijdou v ponížení
88. a uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen
pohybem – dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o
všem, co konáte, dobře je zpraven.
89. A kdokoliv s dobrými skutky přijde, ten odměnu ještě lepší dostane
a v ten den před hrůzou každou bude bezpečen,
90. zatímco ti, kdož se špatnými skutky přijdou, tvářemi svými do ohně
budou vrženi. „Zdaž za něco jiného než za to, co jste konali, jste
odměněni?“
91. Rci: „Bylo mi nařízeno pouze, abych uctíval Pána tohoto města, jež
On posvátným prohlásil a Jemu věci všechny náleží! A bylo mi
rozkázáno, abych byl do vůle Jeho odevzdaný
92. a abych Korán sděloval.“ A kdo veden je po cestě správné, ten
veden je ve prospěch duše své; tomu pak, kdo bloudí, řekni: „Já
jsem jen z varovatelů jedním!“
93. A rci: „Sláva Bohu, který vám znamení Svá ukáže, a pak je poznáte!
A Pán váš není vůči tomu, co činíte, lhostejný!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.