Svatý korán – Sůra 28, Příběh, Al-Kasas


1. Tá sín mím!
2. Toto jsou znamení Písma zjevného.
3. Sdělíme ti část zvěsti o Mojžíšovi a Faraónovi podle pravdy pro
poučení lidu věřícího.
4. Faraón se v zemi povyšoval a učinil z jejích obyvatel strany
rozličné, přičemž jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny
jejich a nechával jen ženy jejich naživu. A byl jedním z těch,
kdož pohoršení šířili.
5. A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi,
abychom je příkladem i dědici učinili
6. a upevnili je na zemi a ukázali tak Faraónovi a Hámánovi i vojskům
jejich to, čeho se od nich obávali.
7. A vnukli jsme Mojžíšově matce: „Koj ho, a budeš-li mít o něj
strach, vhoď jej do řeky. A neboj se a nermuť se, neboť My ti jej
vrátíme a jednoho z poslů Svých z něho učiníme.“
8. A přijal jej rod Faraónův, aby se stal pro ně nepřítelem a
příčinou zármutku, vždyť Faraón, Hamán i vojska jejich hříšníky
byli.
9. I řekla žena Faraónova: „Toto dítě bude ochlazením oka mého i
tvého. Nezabíjej je, možná že nám ku prospěchu bude anebo si je
vezmeme za syna vlastního.“ A oni nic netušili.
10. Příštího jitra bylo srdce matky Mojžíšovy prázdné a málem by jej
byla prozradila, kdybychom nebyli posílili srdce její tak, aby
byla jednou z věřících.
11. A řekla sestře jeho: „Sleduj jej!“ A pozorovala jej ze strany,
aniž lidé něco tušili.
12. A zakázali jsme mu již předtím prsa kojných cizích. I řekla
Mojžíšova sestra: „Mám vám ukázat rodinu jednu, jež by si jej pro
vás na starost vzala a laskavě s ním zacházela?“
13. A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a
aby se nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý – avšak
většina lidí to neví.
14. Když pak Mojžíš dosáhl dospělosti a zralosti, dali jsme mu
moudrost a vědění. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají.
15. I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to
nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden
z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A
ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti
nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak
zvolal: „Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem
zjevným!“
16. A pokračoval: „Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!“ A
odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, slitovný.
17. A řekl dále: „Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul,
nebudu již nikdy hříšníků pomocníkem!“
18. A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle,
ten, jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl
Mojžíš: „Tys věru zjevným rozkolníkem!“
19. Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten
zvolal: „Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho
člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš
být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?“
20. Tu přiběhl muž nějaký z druhého konce města a zvolal: „Mojžíši,
rada velmožů se radí o tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti
rádcem dobrým!“
21. I odešel z města pln strachu a ve střehu a řekl: „Pane můj,
zachraň mne před tímto lidem nespravedlivým!“
22. A když pak se vydal směrem k Madjanu, hovořil: „Snad mne Pán můj
povede cestou přímou.“
23. Když dospěl k napajedlu v zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí
stáda napájející a nalezl vedle nich dvě ženy, jež držely se
stranou; i zeptal se jich: „Co je s vámi?“ Odpověděly: „Nemůžeme
napojit, dokud neodejdou tihle pastýři, a otec náš je stařec věku
vysokého.“
24. I napojil Mojžíš pro ně stádo jejich, potom se uchýlil do stínu a
pravil: „Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi sešleš.“
25. A přišla k němu jedna z těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla:
„Otec můj tě zve, aby mzdou tě odměnil za to, žes pro nás napojil
stádo.“ Když Mojžíš k němu přišel a vyprávěl mu příběh svůj, řekl
tento: „Neboj se, vždyť ses zachránil před lidem nespravedlivým.“
26. Jedna z žen řekla: „Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť
nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého.“
27. A pravil: „Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer
mých s tím, že budeš u mne sloužit za mzdu po osm let.A chceš-li
dokončit deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak
ztížit a shledáš – bude-li Bůh chtít – že jsem z bezúhonných.“
28. I řekl Mojžíš: „Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu
pro kteroukoliv z těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn žádný
nátlak. A Bůh je ručitelem toho, co říkáme.“
29. A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou,
postřehl na úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své:
„Zastavte se, postřehl jsem oheň a možná že vám o něm přinesu
zprávu anebo nějaký oharek hořící, snad se ohřejete.“
30. Když k němu přišel, bylo naň zavoláno z pravé strany údolí, z
křoví na pláni požehnané: „Mojžíši, to jsem věru Já, Bůh, Pán
lidstva veškerého;
31. hoď hůl svou!“ Když Mojžíš spatřil, že hůl se svíjí jako had,
otočil se zády a již se neobrátil. „Mojžíši, přistup blíže a neboj
se, neboť jsi z těch, kdož jsou v bezpečí!
32. Vlož ruku svou do záňadří a ona vyjde ven bílá, bez poškození. A
přitiskni k sobě křídlo své beze strachu. Toto jsou dva důkazy od
Pána tvého pro Faraóna a velmože jeho. A jsou to věru lidé
hanební.“
33. Odpověděl: „Pane můj, já zabil jsem jednoho jejich člověka a bojím
se, že mne zabijí.
34. Bratr můj Árón má jazyk výmluvnější než já, pošli jej se mnou jako
oporu, aby potvrdil mou pravdomluvnost, neboť se obávám, že mne za
lháře prohlásí.“
35. Pravil Bůh: „Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma Své
zplnomocnění a oni na vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete
vy oba i ti, kdož následovat vás budou, vítězi.“
36. A když k nim Mojžíš přišel se zřetelnými znameními Našimi,
zvolali: „Tohle není nic jiného než kouzlo vymyšlené. A neslyšeli
jsme o tom nic od otců našich dávných.“
37. Mojžíš pravil: „Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s vedením od
Něho pocházejícím, a toho, pro něhož je určeno obývání příbytku
věčného. A věru nebudou blažení ti, kdož jsou nespravedliví.“
38. I řekl Faraón: „Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo
kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi
věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za
lháře pokládám.“
39. A byl naplněn on i vojska jeho domýšlivostí na zemi neoprávněně a
domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám.
40. A uchvátili jsme jej i vojska jeho a svrhli jsme je do hlubin
moře. Pohleď jen, jaký byl konec těch, kdož byli nespravedliví.
41. A učinili jsme z nich vůdce zvoucí do ohně pekelného a nedostane
se jim pomoci v den zmrtvýchvstání.
42. A způsobili jsme, aby je v životě pozemském pronásledovalo
prokletí a v den zmrtvýchvstání budou mezi opovrženými.
43. A darovali jsme Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení jsme
zahubili, jako důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a
milosrdenství – snad se vzpamatují.
44. Tys nebyl přítomen na západním úbočí Sinaje, když rozkaz jsme
Mojžíšovi vydali; a nebyls jedním ze svědků toho.
45. Dali jsme však vzejít mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými
učinili. A také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu přednášeje jim
Naše znamení, My však jsme posly k nim vyslali.
46. A nebyls ani na úbočí hory Sinaje, když Mojžíše jsme volali, nýbrž
byls vyslán jako milosrdenství od Pána svého, abys varoval lid, k
němuž až dosud nepřišel varovatel žádný – snad se vzpamatují –
47. a aby, kdyby je postihla pohroma nějaká za to, co ruce jejich
předtím konaly, neříkali: „Pane náš, proč jsi k nám neposlal
nějakého posla, abychom znamení Tvá následovat mohli a abychom
byli z věřících.“
48. Však když pravda od Nás k nim přišla, řekli: „Kdyby mu tak bylo
dáno něco podobného tomu, co bylo dáno Mojžíšovi!“ Což však
neodmítli to, čeho se předtím dostalo Mojžíšovi? A řekli dále:
„Tihle dva jsou jen kouzelníci vzájemně se podporující!“ a dodali:
„My nevěříme ničemu z toho všeho!“
49. Odpověz: „Přineste tedy Písmo od Boha pocházející, které by bylo
lepším vedením než obě tato Písma, a budu je následovat, jste-li
pravdomluvní.“
50. Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A
kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od
Boha? Neboť Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
51. A přece jsme k nim dali dospět slovu Svému – snad se vzpamatují.
52. Ti, kterým jsme již předtím dali Písmo, věří v ně,
53. a když je jim přednášeno, hovoří: „Uvěřili jsme v ně, neboť je to
pravda od Pána našeho pocházející. A věru jsme byli již předtím
odevzdáni do vůle Páně.“
54. Těmto dostane se odměny dvojnásobné za to, že trpěliví byli a zlé
dobrým opláceli a rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili.
55. A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: „Nám
skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my
nepotřebujeme pošetilé!“
56. Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho
chce. A On dobře zná ty, kdož správně jsou vedeni.
57. Říkají: „Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné vedení,
ze země své budeme vytrženi.“ Cožpak jsme je pevně neusadili v
okrsku posvátném a bezpečném, do něhož dováženy jsou plodiny všech
druhů jako obživa od Nás pocházející? Ale většina z nich to neví.
58. Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle,
toto jsou příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný
z lidí a My dědici toho jsme se stali.
59. Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich
posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili
jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli.
60. Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a
jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude.
Což nebudete rozumní?
61. Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se
setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké užívání života
pozemského a jenž mezi předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?
62. V ten den Bůh je zavolá a řekne: „Kde jsou ti, o nichž jste
tvrdili, že jsou společníky Mými?“
63. A odpoví pak ti, nad nimiž se slovo uskutečnilo: „Pane náš, toto
jsou ti, které jsme do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu,
stejně jako jsme my byli svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a
oni nás vůbec neuctívali.“
64. A bude jim řečeno: „Nyní se modlete ke společníkům svým!“ A budou
je vzývat, ale nebudou vyslyšeni, a až spatří trest, litovat
budou, že po správné cestě se neubírali.
65. V ten den Bůh je zavolá a řekne: „Co jste poslům Mým odpovídali?“
66. A zahalí se pro ně v ten den příběhy temnotou a nebudou se na ně
vzájemně vyptávat.
67. A co týká se toho, jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky
konal, ten snad bude mezi blaženými.
68. Pán tvůj tvoří, cokoli chce, a volí, zatímco pro ně volba není.
Sláva Bohu! On vznešenější je než to, co k Němu přidružují.
69. Pán tvůj dobře ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo
dávají.
70. On je Bůh a není božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála na tomto i
onom světě a Jemu přísluší rozhodnutí a k Němu budete navráceni.
71. Rci: „Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až
do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát
světlo denní? Což vůbec neslyšíte?“
72. Rci: „Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až
do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát
noc, abyste v ní mohli odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?
73. A On v milosrdenství Svém učinil pro vás noc i den, abyste si
během noci odpočali a abyste během dne usilovali o část z
dobrodiní Jeho – snad budete vděční!“
74. . . . A v ten den Bůh je zavolá a zeptá se: „Kde jsou ti, o nichž
jste tvrdili, že jsou společníky Mými?“
75. A vyvedeme z národa každého svědka a řekneme: „Předveďte důkaz
svůj!“ A pak poznají, že pravda jen Bohu náleží, a to, co si lživě
vymyslili, je opustí.
76. Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi,
neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro
houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: „Nejásej příliš,
neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají!
77. Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku
posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň
dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na
zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“
78. Odpověděl: „Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému
vlastnímu!“ Což nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá
pokolení, jež mocnější byla než on silou a mohutnější bohatstvím?
Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své!
79. A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po
radovánkách života pozemského, zvolali: „Kéž bychom měli něco
podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem
je blahobytu nesmírného!“
80. Naopak ti, jimž bylo dáno vědění, řekli: „Běda vám, odměna Boží je
lepší pro toho, kdo uvěřil a zbožné skutky konal, však setkají se
s ní toliko trpěliví.“
81. A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by
mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla
poskytnuta.
82. A nazítří zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho místě být,
zvolali: „Zdá se, že Bůh věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje ji
tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby nám byl Bůh neposkytl
milost Svou, věru by nás byl dal pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící
vskutku nebudou blažení!“
83. A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní
nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude
konec bohabojných.
84. Kdo přijde s dobrými skutky, tomu dostane se ještě lepšího než
ony, ale kdo přijde se špatnými . . . tedy budou odměněni ti, kdož
zlé skutky páchali, jedině podle toho, co dělali.
85. Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední.
Rci: „Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i
toho, kdo v zjevném je bloudění.“
86. Ty sám jsi nedoufal, že ti bude dáno toto Písmo; a je to jen z
milosrdenství Pána tvého, nebuď tedy pomocníkem nevěřících!
87. Nechť tě oni neodvrátí od znamení Božích poté, když již ti byla
seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z
modloslužebníků!
88. Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva
kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho – a Jemu náleží
rozhodnutí a k Němu budete navráceni.


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.