Svatý korán – Sůra 3, Rod `Imránův, Ál `Imrán


1. Alif lám mím!
2. Bůh – není božstva kromě Něho – je živý stále trvající.
3. On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a
On seslal i Tóru a Evangelium
4. již předtím jako správné vedení pro lidi a seslal spásné
rozlišeni. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, očekává trest
strašný, neboť Bůh věru mocný je a pán pomsty.
5. Před Bohem není skryto nic ani na zemi, ani na nebi
6. a je to On, jenž utváří vás v lůnech podle přání svého. A není
božstva kromě Něho, mocného, moudrého.
7. On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně
stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou
víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co
je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o
svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti
však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili;
vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině
ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.
8. Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na
cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys
věru dárce největší.
9. Pane náš, Ty věru shromáždíš lidi v den, o němž pochyby není; a
Bůh zajisté slib svůj nezruší.
10. V ten den nebudou nevěřícím majetky ani děti jejich proti Bohu nic
platny a stanou se palivem pro oheň pekelný.
11. Osud jich bude jako osud rodu Faraónova, a těch, kdož před nimi
byli a kteří znamení Naše za lež prohlásili; Bůh je uchvátil za
hříchy jejich a Bůh strašný je ve svém trestání.
12. Rci těm, kdož neuvěřili: „Budete přemoženi a do pekla zahnáni – a
jak hnusné to bude místo odpočinku!“
13. Dostalo se vám již znamení v dvou houfech, jež se střetly: jeden
houfec bojoval na stezce Boží, zatímco druhý byl nevěřící. A zdál
se jim druhý houfec na pohled dvojnásobný počtem; a Bůh poskytuje
pomoc Svou tomu, komu chce, a věru je v tom poučení pro ty, kdož
jsou jasnozřiví.
14. Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k
nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke
stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života
pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější.
15. Rci: „Mám vás zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož
jsou bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž
řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení
Boží. A Bůh jasně zří služebníky Své,
16. kteří hovoří: ,Pane náš, uvěřili jsme; odpusť nám naše viny a
ochraň nás před trestem ohně pekelného,
17. trpělivé, pravdomluvné, pokorně oddané, almužny rozdávající a za
úsvitu o odpuštění prosící.“
18. Bůh sám svědčí, že není božstva kromě Něho; a dosvědčují to i
andělé a ti, jimž dáno bylo vědění. On stará se o spravedlnost – a
není božstva kromě Něho, mocného, moudrého.
19. Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo
Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění,
následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží,
zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování.
20. A jestliže se s tebou hádají, rci: „Odevzdal jsem se do vůle Boží
stejně jako ti, kdož mne následují.“ A zeptej se těch, jimž
dostalo se Písma, a lidu neučeného: „Odevzdáváte se do vůle Boží?“
A jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou vedeni cestou
správnou, avšak jestliže se odvrátí. . . vždyť tobě přísluší jen
předání poselství. A Bůh jasně zří služebníky své.
21. Však těm, kdož nevěří ve znamení Boží a neoprávněně zabíjejí
proroky a zabíjejí ty z lidí, kteří přikazují spravedlnost, těm
oznam zvěst radostnou o trestu bolestném.
22. A to jsou ti, jejichž činy budou marné na tomto i na onom světě, a
nebudou mít pomocníky žádné.
23. Což jsi neviděl ty, jimž dostalo se části Písma? Když voláni byli
k Písmu Božímu, aby mezi nimi rozhodlo, skupina z nich se zády
obrátila a vzdálila.
24. A to proto, že řekli: „Nedotkne se nás oheň, leda na dobu
omezenou.“ A byli obelstěni v náboženství svém tím, co si sami
vymyslili.
25. Ale jak jim bude, až je shromáždíme v den, o němž pochyby není, a
kdy každé duši dostane se jen podle toho, co si vysloužila – a
nebude jim ukřivděno.
26. Rci: „Bože veliký, vládce království! Ty dáváš vládu, komu chceš,
a odebíráš ji, komu chceš; Ty povyšuješ, koho chceš, a ponižuješ,
koho chceš, v ruce Tvé je dobro a Tys věci každé mocen.
27. Ty dáváš přejit noci v den a dáváš přejít dni v noc, Ty dáváš
vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a uštědřuješ, komu
chceš, bez počítání.“
28. Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo
tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že
byste se od nich obávali nějaké hrozby. A Bůh vás varuje před
sebou samým a u Boha je cíl konečný.
29. Rci: „Ať již skrýváte to, co je v hrudích vašich, či to dáváte
najevo, Bůh dobře o tom ví a On zná vše, co na nebesích je i na
zemi – a Bůh je všech věcí mocen.“
30. V ten den nalezne každá duše před sebou to, co vykonala dobrého, i
to, ca provedla špatného, a tehdy zatouží, aby mezi ní a oním byla
vzdálenost velká. Bůh vás varuje před sebou samým a Bůh je
shovívavý k služebníkům Svým.
31. Rci: „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude
milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící,
slitovný.“
32. Rci: „Poslouchejte Boha a posla Jeho! Jestliže se obrátíte zády. .
. Bůh věru nemá rád nevěřící.“
33. Bůh vskutku vyvolil Adama, Noa, rod Abrahamův i rod Imránův nad
lidstvo veškeré
34. jako pokolení, jež vzešla jedno z druhého. A Bůh je slyšící,
vševědoucí.
35. A hle, pravila manželka ´Imránova: „Pane můj, zaslibuji Ti, co je
v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys
slyšící, vševědoucí!“
36. A když to přivedla na svět, zvolala: „Pane můj, přivedla jsem na
svět dceru“ – a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť
pohlaví mužské není jako ženské – „a nazvala jsem ji Marií. A
svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem
prokletým.“
37. A přijal ji Bůh přijetím laskavým a dal jí vzrůst vzrůstem
krásným; a svěřil ji Zachariášovi. A kdykoliv za ní vešel
Zachariáš do svatyně, nalezl u ni potravu. I zeptal se: „Marie,
odkud to máš?“ Odpověděla: „To přichází od Boha a Bůh věru
uštědřuje obživu, komu chce, aniž počítá.“
38. Tehdy tam Zachariáš poprosil Pána svého: „Pane můj, dej mi z
milosti Své potomstvo výtečné, vždyť Ty jsi ten, jenž rád prosby
vyslyšuje!“
39. A zavolali na něj andělé, zatímco stál a modlil se ve svatyni:
„Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o narození Jana, jenž potvrdí
pravdivost slova Božího a bude pánem, bude zdrženlivý, bude
prorokem a jedním z bezúhonných.“
40. Pravil: „Pane můj, jak bych mohl mít chlapce, když již jsem dospěl
do věku vysokého a manželka má je neplodná?“ Řekl: „Takto Bůh činí
to, co chce!“
41. Pravil Zachariáš: „Pane můj, učiň mi znamení!“ Odvětil: „Znamením
tvým bude, že nebudeš po tři dny mluvit s lidmi jinak než posunky.
A vzývej často Pána svého a chval Jej za večera i za jitra!“
42. A hle, pravili andělé: „Marie, Bůh si tě věru vyvolil a čistou tě
učinil a vyznamenal tě mezi ženami lidstva veškerého.
43. Marie, buď Pánu svému pokorně oddaná, padej na tvář svou a skláněj
se s těmi, kdož poklekají.
44. A toto je jeden z příběhů nepoznatelných, jež ti zjevujeme. Tys
nebyl mezi nimi, když vrhali losy třtinami o to, kdo z nich se
ujme Marie, a nebyla mezi nimi, když se hádali.
45. A hle, pravili andělé: „Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o
Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn
Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z
těch, kdož k Bohu budou přiblíženi.
46. A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit
mezi bezúhonné.“
47. Pravila: „Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník
žádný dosud nedotkl?“ Pravil: „Takto Bůh tvoří to, co chce; když o
věci nějaké rozhodne, řekne toliko „Staniž se!“, a stane se.
48. A naučí jej Bůh Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu.“
49. A byl poslem k dítkám Izraele: „Přišel jsem k vám se znamením Pána
vašeho. Utvořím pro vás z hlíny něco podobného ptáku a vdechnu
tomu život, a stane se to skutečným ptákem z dovolení Božího. A
vyléčím slepého i malomocného a vzkřísím mrtvé z dovolení Božího.
A sdělím vám, co jíte a co shromažďujete v příbytcích svých. A
věru je v tomto pro vás znamení, jste-li věřící.
50. A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo
přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám
bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho –
bojte se Boha a poslouchejte mne!
51. Zajisté Bůh je Pánem mým i Pánem vaším, uctívejte Jej tedy – a to
je stezka přímá!“
52. A když Ježíš pocítil nevíru jejich, pravil: „Kdo budou pomocníky
mými na cestě Boží?“ I odpověděli apoštolové: „My pomocníky Božími
budeme, my v Boha věříme, a ty podej svědectví, že do vůle Jeho
odevzdáni jsme!
53. Pane náš, uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla;
zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu dosvědčují!“
54. I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí
strojit lest.
55. A hle, pravil Bůh: „Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu tě k Sobě a
očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili. A ty, kdož tě
následovali, učiním vyššími než ty, kdož nevěřili, až do dne
zmrtvýchvstání. A pak se ke Mně všichni navrátíte a rozsoudím mezi
vámi to, v čem jste se rozcházeli.
56. A ty, kdož neuvěřili, potrestám trestem přísným na tomto i na onom
světě a nebudou mít žádné pomocníky,
57. zatímco těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, se dostane
odměny jejich – a Bůh věru nemá rád nespravedlivé!“
58. A přednášíme ti toto ze znamení a z moudrého připomenutí.
59. A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a
potom mu řekl „Budiž!“ a on byl!
60. Pravda tato od Pána tvého přichází – nebuď tedy jedním z
pochybovačů!
61. Tomu, kdo se bude s tebou o tom přít poté, co ti bylo dáno vědění,
odpověz: „Pojďme, přizveme syny naše a syny vaše, ženy naše a ženy
vaše, nás i vás; potom vzájemně si budeme přísahat a přivoláme
prokletí Boží na lháře!“
62. A toto je skutečně příběh pravdivý – a není božstva kromě Boha a
Bůh je mocný, moudrý.
63. Jestliže se obrátí zády. . . vždyť Bůh dobře zná ty, kdož
pohoršení šíří!
64. Rci: „Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a
shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebumeme k Němu
nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo
Boha!“ Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: „Dosvědčte, že my
jsme do vůle Boží odevzdáni!“
65. Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i
Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte?
66. Hle, zde jste těmi, kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké
vědění. Proč se tedy hádáte o něčem, o čem vědění nemáte – a Bůh
zná nejlépe, zatímco vy neznáte.
67. Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem
odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky.
68. A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a
tento posel a ti, kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým druhem
věřících.
69. Někteří z vlastníků Písma by vás rádi uvedli v blud, avšak
zabloudí jen sami, aniž to budou tušit.
70. Vlastníci Písma! Proč nevěříte ve znamení Boží, když sami jste
jejich svědky?
71. Vlastníci Písma! Proč odíváte pravdu do lži a proč tajíte vědomě
pravdu?
72. Někteří z vlastníků Písma říkají: „Věřte na počátku dne v to, co
bylo sesláno věřícím, a na jeho konci to popřete, snad se oni
odvrátí od víry své.
73. Nevěřte nikomu kromě těch, kdož následují náboženství vaše!“ Rci:
„Jediné správné vedení je vedení Boži! Vy se obáváte, aby se
nikomu nedostalo podobného tomu, čeho se dostalo vám, anebo aby se
věřící nepřeli s vámi ohledně Pána vašeho.“ Rci: „Milost je věru v
rukou Božích a On ji uštědřuje, komu chce – a Bůh je nesmírný,
vševědoucí.
74. On milostí svou vyznamenává, koho chce; a Bůh je pln dobrodiní
nesmírného.“
75. Mezi vlastníky Písma jsou někteří, kterým svěříš-li qintár, vrátí
ti jej, ale jsou mezi nimi i takoví, kterým svěříš dinár, a oni ti
jej nevrátí, leč budeš-li nad nimi neustále stát. A to proto, že
říkají: „Nemáme žádné závazky vůči lidem nevědomým.“ Tím pronášejí
vědomě o Bohu lež.
76. Však nikoliv! Kdo přesně dodržuje svou úmluvu a je bohabojný. . .
vždyť Bůh miluje bohabojné.
77. Věru ti, kdož prodávají úmluvu s Bohem a přísahy své za nepatrnou
cenu, ti nebudou mít podíl žádný v životě posmrtném a Bůh na ně v
den zmrtvýchvstání nepromluví ani nepohlédne; a neočistí je a pro
ně určen je trest bolestný.
78. A mezi nimi je vskutku skupina, jež překrucuje jazyky svými Písmo,
abyste to pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a říkají:
„Toto přichází od Boha!“, a přitom to vůbec není od Boha. A
pronášejí tak vědomě o Bohu lež.
79. Nepřísluší smrtelníkovi, jemuž Bůh dal Písmo, vědění a prorocké
poslání, aby potom lidem prohlásil: „Buďte služebníky mými,
nikoliv Boha!“ Buďte spíše rabíny v tom, že učíte Písmu, a v tom,
že v něm studujete.
80. Bůh vám nepřikázal, abyste si brali anděly a proroky za pány své.
Což by vám mohl přikázat nevěrectví poté, co jste se stali do vůle
Jeho odevzdanými?
81. A hle, Bůh uzavřel smlouvu s proroky : „Kdykoliv vám dám Písmo a
moudrost a potom k vám přijde posel potvrzující pravdivost toho,
co jste již měli, uvěřte v něj a pomáhejte mu!“ A pravil:
„Potvrzujete to a přijímáte to jako závazek vůči Mně?“ Odpověděli:
„Potvrzujeme to.“ I řekl: „Dosvědčte to a já s vámi budu jedním ze
svědků!“
82. A ti, kdož se po tomto obrátí zády, jsou věru hanebníci.
83. Což si mohou přát jiné náboženství než náboženství Boží, když již
se do vůle Jeho odevzdalo – chtě nechtě – vše, co na nebesích je i
na zemi, a když vše se k Němu navrátí?
84. Rci: „Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal
Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo
dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme
rozdíl mezi nimi a do vůle Jeho jsme odevzdáni.“
85. Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho
přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
86. Jak by mohl Bůh správně vést lidi, kteří se zřekli víry poté, co
uvěřili, a poté, co dosvědčili, že posel je pravdivý, a poté, co k
nim přišly jasné důkazy? Bůh přece nepovede cestou správnou lid
nespravedlivý.
87. A bude odměnou jejich, že padne na ně prokletí Boží a andělů i
lidstva veškerého
88. a budou v něm navěky a nebude jim zmírněn trest ani odklad dán
89. kromě těch, kdož kajícně se potom obrátí a polepší se. A Bůh je
věru odpouštějící, slitovný.
90. Kdo zřekli se víry poté, když ji přijali, a potom nevíru svou
ještě rozmnožili – od těch nebude přijato pokání jejich, neboť to
jsou zbloudilí.
91. Od žádného z těch, kdož neuvěřili a jako nevěřící zemřou, nebude
přijata ani země zlatem naplněná, kdyby se tím chtěli vykoupit.
Pro ty je určen trest bolestný a nebudou mít pomocníky žádné.
92. Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho,
co milujete – a cokoliv z věcí rozdáte, Bůh o tom dobře ví.
93. Všechny pokrmy byly dovoleny dítkám Izraele kromě těch, jež Izrael
ještě předtím, než byla seslána Tóra, sám prohlásil za zakázané.
Rci: „Přineste tedy Tóru a čtěte z ní, jste-li pravdomluvní!
94. Ti, kdož ještě potom si budou vymýšlet o Bohu lži, ti věru jsou
nespravedliví.“
95. Rci: „Bůh je pravdomluvný! Následujte tedy náboženství Abrahamovo,
jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!“
96. A věru prvním chrámem, jenž pro lidstvo byl založen, byl ten, jenž
v Bakce stojí, jenž požehnáním je i vedením správným pro lidstvo
veškeré.
97. A v něm jsou znamení jasná: místo Abrahamovo , a kdokoliv tam
vstoupí, je v bezpečí . A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto
pro toho, kdo k němu cestu může vykonat. Však ten, kdo nevěří. . .
vždyť Bůh věru je soběstačný a obejde se bez lidstva veškerého.
98. Rci: „Vlastníci Písma! Proč popíráte znamení Boží, když Bůh je
svědkem všeho, co děláte?“
99. Rci: „Vlastníci Písma! Proč odvracíte z cesty Boží ty, kdož
uvěřili, snažíce se ji pokřivit, ačkoliv jste svědky? A Bohu není
věru lhostejné, co konáte.“
100. Vy, kteří věříte! Budete-li poslouchat skupinu jednu z těch, jimž
bylo dáno Písmo, obrátí vás poté, co jste již uvěřili, opět v
nevěrectví.
101. Jak byste se však mohli stát opět nevěřícími, když jsou vám
přednášena znamení Boží a mezi vám i posel Jeho dlí? Ten, kdo
pevně se Boha přidržuje, ten veden je ke stezce přímé.
102. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a
neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!
103. Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se!
Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět
sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a
byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A
takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.
104. Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat
vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení .
105. Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co
k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný
106. v den, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří. A
těm, jejichž tváře se zachmuří, bude řečeno: „Proč jste se stali
nevěřícími poté, co přijali jste víru? Ochutnejte trest za to, že
jste byli nevěřící!“
107. Avšak ti, jejichž tváře se rozjasní, ti budou v milosti u Pána
svého a budou v ní navěky.
108. Toto jsou znamení Boží, která ti sdělujeme podle pravdy. Bůh pak
si nepřeje nespravedlnost pro nikoho z lidstva veškerého.
109. Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a k Bohu se všechno
navrátí.
110. Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy
přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha . A
kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice
mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci.
111. Nemohou vám uškodit, leda nepatrně; budou-li proti vám bojovat,
obrátí se k vám brzy zády a potom už jim nebude pomoci.
112. A padne na ně ponížení, ať uchýlí se kamkoliv, kromě těch, kdož
chráněni jsou provazem Božím a provazem lidí. A přivolali na sebe
hněv Boží a postihla je chudoba, a to proto, že neuvěřili ve
znamení Boží a neoprávněně zabíjeli proroky. A také proto, že byli
neposlušní a přestupníci.
113. Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec
přímá, jejíž členové přednášejí za noci verše Boží a na tváře své
padají
114. a věří v Boha a v den soudný, přikazují vhodné a zakazují
zavrženíhodné a soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví
zbožní.
115. Cokoliv dobrého učiní, nebude jim upřeno a Bůh dobře zná
bohabojné.
116. Těm však, kdož nevěří, nic nepomohou u Boha majetky jejich ani
dětí jejich a budou obyvateli ohně pekelného a budou v něm
nesmrtelní.
117. To, co vydávají v tomto životě pozemském, se podobá vichřici
mrazivé, jež postihla a zničila úrodu lidí, kteří sami sobě
ukřivdili. Neukřivdil jim Bůh, leč oni sami sobě ukřivdili.
118. Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z
vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli
do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich
ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A
učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní.
119. A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás
nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku, zatímco oni, když vás
potkají, říkají „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami, hryžou si
prsty zlobou. Rci: „Zemřete zlobou, vždyť Bůh zná i to, co hrudě
vaše skrývají!“
120. Když se vás dotkne něco dobrého, zarmucuje je to, ale když vás
postihne neštěstí, radují se z toho. Budete-li však trpěliví a
bohabojní, neuškodí vám nikterak úklady jejich, neboť Bůh ve
vědění Svém objímá vše, co dělají.
121. Vzpomeň si, když jsi ráno odešel od rodiny své, abys postavil
věřící na místa k boji; a Bůh slyšící je i vševědoucí.
122. A vzpomeň si, když dva oddíly z vás již bezmála chtěly projevit
svou malomyslnost, ačkoli Bůh byl ochráncem jich obou; nechť na
Boha se věřící spoléhají!
123. Bůh vám již vskutku pomohl u Badru, když jste byli ještě
nepatrní. Bojte se Boha, snad Mu budete vděčni.
124. A hle, pravil jsi věřícím: „Což vám nestačí, že vás Pán váš
posílil třemi tisíci andělů z nebe vyslanými?
125. Ba ano! Budete-li vytrvalí a bohabojní; pak až nepřítel na vás
prudce zaútočí, Pán váš vás podpoří pěti tisíci andělů, kteří
označují známkami.
126. A Bůh učinil vám toto pouze zvěstí radostnou a pro uklidnění
srdcí vašich. A není vítězné pomoci leč od Boha mocného, moudrého,
127. abyste uťali část těm, kdož jsou nevěřící, anebo aby byli potřeni
a vrátili se nazpět zklamáni.
128. Ty nemáš nic společného s tou věcí: buď On přijme jejich pokání,
anebo je potrestá, vždyť oni věru jsou nespravedliví.
129. A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a On odpouští,
komu chce, a také trestá, koho chce. A Bůh je odpouštějící,
slitovný.
130. Vy, kteří věříte! Neživte se lichvou rozmnožujíce dvakrát zisk,
nýbrž bojte se Boha, snad budete blažení.
131. A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící,
132. a poslouchejte Boha a posla, snad dostane se vám slitování.
133. Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se
rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné,
134. kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv
svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí,
135. a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili,
vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých – neboť kdo
jiný může hříchy odpustit než Bůh – a kteří nesetrvávají vědomě v
tom, co provedli.
136. A odměnou těchto bude odpuštění od Pána jejich a zahrady, pod
nimiž řeky tekou a v nichž budou nesmrtelní. Jak krásná to odměna
těm, kdož dobré konali!
137. Již naplnil se obvyklý osud těch , kdož před vámi byli! Cestujte
po zemi a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož posly za lháře
prohlašovali!
138. Toto je jasné vysvětlení lidem i vedení a varování bohabojným.
139. Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li
věřící!
140. Jestliže jste utrpěli poranění , tedy podobné poranění utrpěli i
ti druzí. Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi
lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili, a vybral si mezi vámi
mučedníky – a Bůh věru nemiluje nespravedlivé –
141. a aby Bůh dal zazářit těm, kdož uvěřili, a zavrhl nevěřící.
142. Domníváte se snad, že vejdete do ráje , dříve než Bůh rozpozná
mezi vámi ty, kdož usilovně se snažili v boji, a dříve než
rozpozná neochvějné?
143. Vždyť jste si věru přáli smrt, dříve než jste se s ní setkali; a
nyní jste ji viděli, zatímco jste se dívali.
144. Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A
jestliže zemře anebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se
obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Bohu, ale Bůh odmění ty, kdož
byli vděční.
145. Žádná duše nemůže zemřít jinak než z dovolení Božího a podle
zapsané a pevně stanovené lhůty. Kdokoli si přeje odměnu již v
životě pozemském, tomu z ní něco dáme, a kdokoli si přeje odměnu v
životě budoucím, tomu z ní něco dáme – a My odměníme vděčné.
146. Kolik proroků bojovalo, majíc na své straně zástupy početné? A
přece neochabli na cestě Boží kvůli tomu, co je postihlo z
neštěstí, ani nezeslábli a neustoupili. A Bůh miluje vytrvalé.
147. A bylo jejich řečí pouze to, že řekli: „Pane náš, odpusť nám
hříchy naše i přehánění naše v naší věci! Upevni paty naše a
poskytni nám pomoc vítěznou proti lidu nevěřícímu!“
148. A Bůh jim dal odměnu v životě pozemském a ještě krásnější odměnu
v životě budoucím. A Bůh miluje ty, kdož dobro konají.
149. Vy, kteří věříte! Budete-li poslušní těch, kdož nevěří, věru vás
oni nazpět obrátí a vy se k tomu vrátíte a ztrátu utrpíte.
150. Nikoliv! Bůh je vašim ochráncem a On nejlepší je z pomocníků.
151. Vrhneme v srdce těch, kdož nevěří, hrůzu za to, že přidružili k
Bohu něco, k čemu On neseslal žádné zplnomocnění. A útulkem jejich
bude oheň pekelný – a jak hnusný bude příbytek nespravedlivých!
152. Bůh splnil vůči vám slib Svůj, když z dovolení Jeho jste je
poráželi, dokud jste neztratili odvahu a neupadli mezi sebou do
sporu o tu věc a nebyli neposlušní poté, když ukázal vám to, co
máte rádi. A jsou mezi vámi ti, kdož touží po životě pozemském, a
jsou mezi vámi jiní, kdož touží po životě budoucím. A potom vás od
nich odvrátil, aby vás vyzkoušel, a věru vám již nyní odpustil – a
Bůh je pln laskavosti vůči věřícím.
153. Tehdy jste stoupali nahoru neohlížejíce se na nikoho, zatímco
posel vás svolával za vašimi zády – a Bůh vám odplácel jedním
utrpením za druhým – abyste se nermoutili nad tím, co vám uniklo z
kořisti, ani nad tím, co vás postihlo z neúspěchu. A Bůh je dobře
zpraven o všem, co děláte.
154. Potom na vás Bůh seslal, po tomto utrpení, bezpečí spánku, jenž
pokryl jeden oddíl z vás, zatímco druhý oddíl byl v duchu
nespokojen a vyslovoval – pravdě navzdory – o Bohu domněnky, jež
se podobaly domněnkám doby nevědomosti. I řekli: „Cožpak my máme
vůbec nějaké slovo v téhle věci?“ Rci: „Všechna tato věc náleží
Bohu!“ Avšak oni skryli v duších svých to, co ti najevo nedali, a
řekli: „Kdybychom měli nějaké slovo v této věci, nebylo by mezi
námi zabitých.“ Rci: „Kdybyste byli zůstali v domech svých,
vskutku ti, jimž bylo předepsáno, aby byli zabiti, by byli věru
vyšli k místům, kde nyní spočívají. A stalo se tak, aby Bůh
vyzkoušel to, co je v hrudích vašich, a aby odhalil, co je v
srdcích vašich.“ A Bůh zná dobře, co v hrudích je skryto.
155. Věru ti z vás, kdož obrátili se na útěk v den, kdy střetly se dva
oddíly, byli k tomu svedeni pouze satanem za některé z hříchů,
jichž se dopustili. A Bůh jim již odpustil, vždyť Bůh je věru
odpouštějící, soucitný.
156. Vy, kteří věříte! Nebuďte jako ti, kdož neuvěřili a říkají o
bratřích svých, když cestují po zemi nebo vydají se do boje:
„Kdyby byli zůstali doma, nebyli by zemřeli a nebyli by zabiti!“
Kéž by to Bůh učinil zármutkem v srdcích jejich! A Bůh dává život
i smrt a Bůh jasně zří vše, co děláte.
157. A vskutku, kdybyste byli zabiti na cestě Boží nebo zemřeli, je
odpuštění Boží i milost Jeho lepší než to, co shromažďujete.
158. A věru, ať již zemřete, anebo budete zabiti, u Boha shromážděni
budete!
159. Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl
hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim
tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé
záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha,
neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.
160. Bude-li vám pomáhat Bůh, nikdo nemůže být nad vámi vítězem!
Opustí-li vás však, kde je ten, kdo by vám mohl potom pomoci? Na
Boha tedy nechť spoléhají se věřící!
161. Nesluší se na proroka, aby zpronevěřoval, však ten, kdo podvádí,
přinese to, co zpronevěřil, v den zmrtvýchvstání. A potom duše
každá obdrží cenu toho, co si vysloužila, a nebude nikomu
ukřivděno.
162. Zdaž je ten, kdo usiluje o blahovůli Boží, roven tomu, kdo na
sebe přivolal hněv Boží a jehož útočištěm bude peklo? Jak hnusný
to bude cíl konečný!
163. A budou tvořit stupně různé u Boha, a Bůh jasně zří vše, co
dělají.
164. Věru Bůh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z
řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je
Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném.
165. Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste
dosáhli úspěchu dvojnásobného: „Odkud to přišlo?“ Rci: „Od vás
samých to přišlo!“ A Bůh nade všemi věcmi je mocný.
166. To, co vás postihlo v den, kdy střetly se dva oddíly, stalo se z
dovolení Božího, aby Bůh zjistil, kdo je věřící,
167. a aby poznal ty, kdož jsou pokrytci. A bylo jim řečeno: „Pojďte,
bojujte na stezce Boží, anebo odrážejte nepřítele!“ I řekli:
„Kdybychom uměli bojovat, věru bychom vás následovali.“ V ten den
byli blíže k nevěrectví než k víře. A hovoří ústy svými, co není v
srdcích jejich, avšak Bůh dobře zná vše, co skrývají.
168. A to jsou ti, kdož řekli o bratřích svých, zatímco sami se
neúčastnili: „Kdyby nás byli poslechli, nebyli by zabiti.“ Rci:
„Odežeňte tedy od sebe smrt, jste-li pravdomluvní!“
169. A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé!
Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají
170. a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil, a radují
se, že ti, kteří je následují, avšak dosud se k nim nepřipojili,
nemusí se ničeho obávat a nebudou zarmouceni.
171. A radují se z přízně Boží a laskavosti Jeho a z toho, že Bůh
nedopustí, aby ztratila se odměna věřícím patřící.
172. A z těch, kdo odpověděli na výzvu Boha a posla poté, co byli
utrpěli zranění – těm, kdož dobré konali a bohabojní byli, dostane
se odměny nesmírné.
173. A když jim lidé řekli: „Lidé se proti vám shromáždili, bojte se
jich!“, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: „Nám postačí
Bůh, a jak výtečný On je ochránce!“
174. A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim
nic zlého. A usilovali o to, co se líbí Bohu, a Bůh pánem je
laskavosti nesmírné.
175. Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli,
však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.
176. Nermuť se pro ty, kdož do nevěrectví se řítí, vždyť oni ničím
Bohu neuškodí; Bůh nehodlá dát jim podíl v životě budoucím, leč
připravil pro ně trest nesmírný.
177. Ti, kdož koupili nevěrectví za víru, v ničem nemohou uškodit Bohu
a je očekává trest bolestný.
178. Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim
povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby
hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující.
179. A Bůh není takový, aby ponechal věřící v tom stavu, v jakém jste,
až do doby, kdy rozdělí špatného od dobrého. A Bůh nehodlá vás
seznámit s nepoznatelným, nýbrž vybírá si, koho chce ze Svých
poslů. Věřte v Boha a posly Jeho, neboť budete-li věřit a bát se
Boha, dostane se vám odměny nesmírné.
180. Nechť ti, kdož lakotí s tím, co jim Bůh uštědřil z laskavosti
Své, se nedomnívají, že je to pro ně lepší; naopak, je to pro ně
horší. A budou mít okolo šíjí v den zmrtvýchvstání to, s čím
lakotili – a Bohu připadne dědictví nebes a země a Bůh je dobře
zpraven o všem, co děláte.
181. Bůh věru slyšel řeči těch, kdož hovořili: „Bůh je chudý,jsme
bohatí!“ A zapíšeme si dobře slova jejich i jejich bezprávné
zabíjení proroků a pak jim řekneme: „Ochutnejte trestu spalujícího
182. za to, co ruce vaše předtím konaly!“ A Bůh věru není
nespravedlivý ke služebníkům svým.
183. Těm, kdož řekli: „Vždyť Bůh nám uložil, abychom neuvěřili poslu
žádnému, dokud nám nepředvede oběť, kterou oheň pozře,“
184. odpověz: „Již přede mnou přišli k vám poslové s důkazy jasnými i
s tím, o čem jste hovořili. Proč jste je tedy zabíjeli, jste-li
pravdomluvní?“
185. Jestliže tě prohlašují za lháře, nevšímej si toho, neboť již před
tebou byli za ně prohlašováni poslové jiní, kteří přinesli důkazy
jasné, Knihy i Písmo osvícené.
186. Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte
plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten
dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užíváni.
187. A jistě budete vystaveni zkouškám na majetcích svých i osobách
svých a uslyšíte od těch, jimž dostalo se Písma před vámi, i od
modloslužebníků mnoho zlého. Budete-li však trpěliví a bohabojní,
shledáte, že to patří k podstatě věcí.
188. A hle, přijal Bůh od těch, kdož dostali Písmo, úmluvu:
„Vysvětlujte je lidem a nezatajujte je!“ Avšak oni je zahodili za
záda svá koupili za ně věc ceny nepatrné. A jak hnusné je to, co
koupili!
189. Nedomnívej se, že ti, kdož se radují z toho, co provedli, a rádi
se nechávají chválit za to, co vůbec neudělali – nedomnívej se, že
tito jsou bezpečni před trestem. Pro ně je určen trest bolestný.
190. A Bohu náleží království nebes i země a Bůh je všech věcí mocen.
191. Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení
pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i
ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: „Pane
náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě!
Ušetři nás trestu ohně pekelného!
192. Pane náš, Ty věru každého, koho do ohně uvrhneš, hanbou pokryješ;
a nespravedliví nebudou mít pomocníků.
193. Pane náš, vskutku jsme uslyšeli hlas volajícího, zvoucího nás k
víře: Věřte v Pána svého! a uvěřili jsme. Pane náš, odpusť nám
hříchy naše a očisti nás od špatností našich a povolej nás k Sobě
spolu s čistými!
194. Pane náš, a dej nám to, cos nám přislíbil ústy poslů svých, a
nezarmuť nás v den zmrtvýchvstání, vždyť Ty neopomíjíš splnit
sliby Své!“
195. A Pán jejich je vyslyšel: „Nedopustím věru, aby se ztratil skutek
jediný, který kdokoliv z vás učiní, ať je to muž či žena, vždyť
jeden k druhému patříte. A těm, kdož se vystěhovali a byli z
domovů svých vyhnáni a na cestě mé strádali a bojovali a byli
přitom zabiti, těm věru vymažu špatné činy jejich a uvedu je do
zahrad, pod nimiž řeky tekou.“ To bude odměnou od Boha – a Bůh
zajisté má u Sebe odměnu nejkrásnější.
196. Nechť tě neoklame to, že ti, kdož jsou nevěřící, se volně po zemi
procházejí;
197. krátké bude jejich užívání a pak stane se peklo příbytkem jejich.
A jak hnusné to bude místo odpočinku!
198. Avšak pro ty, kdož Pána svého se obávali, jsou určeny zahrady,
pod nimiž řeky tekou – a v nichž nesmrtelní budou – jako obydlí od
Boha. A to, co u Boha je, je nejlepší pro čisté.
199. A jsou mezi vlastníky Písma někteří, kteří věří v Boha i v to, co
seslal vám, i v to, co seslal jim; pokorní před Bohem nekupují za
znamení Boží věci ceny nepatrné. Ti dostanou odměnu svou u Pána
svého a Bůh věru je rychlý v účtování.
200. Vy, kteří věříte! Buďte neochvějní a povzbuzujte se k
neochvějnosti! Buďte pevní a bojte se Boha – snad budete blažení!


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.