Svatý korán – Sůra 30, Byzantinci, Al-Rúm


1. Alif lám mím!
2. Poražení byli Byzantinci
3. v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí
4. v několika letech. Bohu přísluší rozhodnutí jak dřívější, tak i
pozdější. V ten den pak se zaradují věřící
5. z vítězné pomoci Boží. A pomáhá On, komu chce, a On mocný je a
slitovný.
6. Slib Boží – a Bůh slib Svůj neruší, však většina lidí to neví.
7. Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu
budoucímu jsou lhostejní.
8. Což neuvažovali ve svých duších, že Bůh stvořil nebesa a zemi i
vše, co je mezi nimi, nejinak než jako skutečnost a na lhůtu
stanovenou? Však většina lidí v setkání s Pánem svým nevěří.
9. Což necestovali po zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdož před
nimi byli? A přece byli mocnější silou a orali zemi a obdělávali
ji více, než oni ji obdělávají. A přišli k nim poslové jejich s
jasnými znameními. A nebyl Bůh takový, aby jim ukřivdil, leč oni
sami na sobě křivdu spáchali.
10. A konec těch, kdož zlo činili, bude pak ještě horší, neboť za
lživá znamení Boží prohlašovali a posměšky si z nich tropili.
11. Bůh zahajuje život prvním stvořením, pak opakovat to bude a
posléze k Němu budete navráceni.
12. V den, kdy Hodina udeří, budou hříšníci v zoufalství přivedeni
13. a nebudou mít ve společnících svých přímluvce žádné a ve
společníky své věřit přestanou.
14. A v den, kdy Hodina udeří, lidé rozděleni budou:
15. co týká se těch, kdož věřili a dobré skutky konali, ti v zahradě
budou obšťastněni,
16. zatímco ti, kdož nevěřili a znamení Naše i setkání na onom světě
za lež prohlašovali, ti k trestu budou předvedeni.
17. Pronášejte slávu Bohu, když večer zastihne vás a když ráno
procitáte
18. – a Jemu patří chvála na nebesích i na zemi – a když večer se
sklání a když poledne máte.
19. On dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému z živého a oživuje zemi
po smrti její. A podobně i vy budete z hrobů vyvedeni.
20. A patří k Jeho znamením, že stvořil vás z prachu, a hle, když
lidstvem jste se stali, po zemi jste rozptýleni.
21. A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil,
abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a
věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.
22. A patří k Jeho znamením stvoření nebes a země i rozličnost jazyků
vašich i barev – a v tom je věru znamení pro lidstvo veškeré.
23. A patří k Jeho znamením, že za noci spíte a za dne o část z Jeho
přízně usilujete. I v tom je věru znamení pro lid slyšící.
24. A patří k Jeho znamením, že vám ukazuje blesky pro strach i naději
a sesílá z nebe vodu a oživuje jí zemi po smrti její. A v tom je
věru znamení pro lid chápavý.
25. A patří k Jeho znamením, že nebesa a země z rozkazu Jeho pevně
stojí a že potom, až zvoláním vás zavolá ze země, vy ven vyjdete z
ní.
26. A Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a všichni jsou Mu
pokorně oddáni.
27. A On je ten, jenž zahajuje život prvním stvořením a pak to
opakovat bude – a to pro něj je velmi snadné. On příkladem
nejvyšším je na nebesích a na zemi a On mocný je i moudrý.
28. On uvádí vám podobenství o vás samých: máte snad mezi těmi, jimž
pravice vaše vládne, společníky v tom, co jsme vám uštědřili,
takže jste si v tom rovni? Bojíte se otroků svých tak, jak bojíte
se navzájem? Takto činíme znamení Naše srozumitelnými pro lid
rozumný.
29. Však nikoliv! Ti, kdož nespravedliví jsou, vášně své jen bez
rozmyslu následují. Kdo může vést ty, jimž Bůh dal zbloudit a
kteří žádné pomocníky nemají?
30. Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu
přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak
změnit nelze – a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to
neví.
31. (Vzývejte Pána svého) obracejíce se k Němu kajícně! Buďte
bohabojní, dodržujte modlitbu a nebuďte z modloslužebníků
32. ani z těch, kdož náboženství své rozštěpili a stali se různými
stranami. A každá strana se těší jen ze svých vlastních názorů.
33. Když dotkne se lidí neštěstí, Pána svého vzývají a kajícně se k
Němu obracejí. Když jim však potom dá ochutnat milosrdenství
Svého, hle, část z nich Pánu svému společníky přidává,
34. aby tak nevděční byli za to, co jsme jim uštědřili. Jen si
užívejte, však záhy se dozvíte!
35. Či jsme jim snad seslali plnou moc, jež by hovořila o tom, co k
Němu přidružují?
36. Když dáme lidem okusit milosrdenství Svého, tu radují se z něho,
však když je postihne něco zlého za to, co ruce jejich předtím
učinily, hle, hned si zoufají.
37. Což neviděli, že Bůh rukou otevřenou uštědřuje či odměřuje obživu,
komu chce? A v tom věru jsou znamení pro lid věřící.
38. Dávej příbuznému podle práva jeho i chudákovi a tomu, kdo na cestě
je Boží – a to pro ty je lepší, kdo po tváři Boží touží, a to jsou
ti, kdož budou blažení.
39. To, co jako lichvu berete, aby to přineslo rozmnožení vzaté z
majetku jiných, to nepřinese u Boha úrok žádný. Však to, co jako
almužnu dáváte, toužíce po tváři Boží – tak činí ti, jimž odměna
bude zdvojnásobena.
40. Bůh je ten, jenž vás stvořil, potom vám obživu uštědřil, pak
zemřít vám dá a nakonec vás opět k životu přivede. Je mezi těmi,
které Mu přidružujete, někdo, kdo mohl by něco podobného učinit?
Sláva Mu a On vznešenější je než to, co je k Němu přidružováno.
41. A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí
způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si
vysloužili – snad se obrátí.
42. Rci: „Cestujte po zemi a pohleďte, jaký byl konec těch před vámi,
neboť většina z nich byli také modloslužebníci!“
43. Obrať tedy tvář svou k náboženství neměnnému, dříve než přijde od
Boha den, jejž nelze odvrátit. V ten den budou lidi na dvě skupiny
rozděleni:
44. ten, kdo nevěřil obtížen bude nevírou svou, zatímco ti, kdož
zbožné skutky konali, sami pro sebe si připravili ulehčení,
45. aby tak BĹŻh ty, kdoĹľ uvÄ>Ĺ(TM)ili a zboĹľnĂ(c) skutky konali, z
laskavosti svĂ(c) mohl odmÄ>nit. A On nemiluje nevÄ>Ĺ(TM)ĂcĂ.
46. A patĹ(TM)Ă k Jeho znamenĂm, Ĺľe vysĂlá vÄ>try jako zvÄ>stovatele
radostnĂ(c) zprávy, a aby vám tĂm dal ochutnat milosrdenstvĂ-
SvĂ(c)ho a aby lodi pluly po moĹ(TM)i z rozkazu Jeho a abyste
mohli usilovat o část z dobrodinĂ Jeho – snad budete vdÄ>ÄŤnĂ.
47. A již před tebou jsme vyslali posly k lidu jejich a přišli k nim s
jasnými znameními. A pomstili jsme se těm, kdož hřešili, a
povinností Naší je, abychom pomohli věřícím.
48. Bůh je ten, kdo vysílá větry, jež zvedají do výše mračna; pak
rozptyluje je po obloze, jak chce, a rozděluje je na menší kusy a
posléze vidíš, i jak mezi nimi vychází déšť. A když jím zasáhne ze
služebníků Svých ty, jež chce, hle, zaradují se,
49. ačkoliv předtím, než seslán byl jim, naplněni byli zoufalstvím.
50. Pohlédni tedy na stopy milosrdenství Božího, pohlédni, jak zemi
oživuje po smrti její. A On věru je ten, jenž mrtvé k životu
přivádí, vždyť On věcí všech je mocen.
51. I kdybychom vyslali vítr vysušující a lidé by spatřili rostlinstvo
zežloutlé, přece by nepřestali být ani potom nevěřícími.
52. Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli ani aby hluší uslyšeli
volání, když zády se odvracejí.
53. A ty nejsi ani ten, jenž slepé z jejich bloudění vyvádí, ty pouze
dokážeš, aby slyšeli ti, kdož věří ve znamení Naše, a to jsou ti,
kteří do vůle Naší jsou odevzdáni.
54. Bůh je ten, jenž stvořil vás slabými, po slabosti pak sílu dal a
posléze opět ze síly slabost a sivost učinil.On tvoří, co chce, a
On vševědoucí je i všemohoucí.
55. V den, kdy Hodina udeří, hříšníci přísahat budou, že v hrobech
zůstali jen hodinu jedinou. Takto se sami klamali!
56. Ti, jimž dostalo se vědění i víry, však řeknou: „Věru jste tak
zůstali, jak psáno je v knize Boží, až do dne vzkříšení. A toto
zde je den vzkříšení, však vy jste to neznali.“
57. V ten den nebude těm, kdož nespravedliví byli, nic platna výmluva
jejich a nebudou vyslyšeni.
58. A věru jsme uvedli lidem v Koránu tomto různé druhy příkladů; když
však přijdeš s nějakým znamením, řeknou nevěřící: („. . . „. Rci:)
„Vy nečiníte nic jiného, než že za falešné prohlašujete!“
59. A takto Bůh zapečeťuje srdce těch, kdož nic nevědí.


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.