Svatý korán – Sůra 34, Sabá, Saba´


1. Chvála Bohu, jemuž náleží vše, co je na nebesích a na zemi, a
jemuž patří chvála i v životě budoucím -On moudrý je i dobře
zpravený.
2. On zná, co vniká do země a co z ní vychází a co sestupuje z nebe a
co na ně vystupuje – On slitovný je i odpouštějící.
3. Ti, kdož neuvěřili, říkají: „Nepřijde na nás Hodina!“ Odpověz:
„Ale ano, při Pánu mém, přijde na vás! On zná nepoznatelné a
neunikne Mu ani váha zrnka prachu na nebesích a na zemi; a není
nic menšího ani většího, aby to nebylo v knize zjevné zapsáno.“
4. Hodina přijde, aby mohl odměnit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky
konali, a těm dostane se odpuštění a přídělu štědrého.
5. Avšak těm, kdož snažili se znemožnit znamení Naše, těm dostane se
muk trestu bolestného.
6. A vidí ti, jimž dáno bylo vědění, že to, co Pánem tvým bylo
sesláno, je pravdou a vede ke stezce mocného, chvályhodného.
7. A říkají ti, kdož neuvěřili: „Máme vám ukázat muže, jenž vám
ohlásí, že až se rozpadnete na kousky, budete znovu stvořeni?
8. Vymyslil si o Bohu lež, či snad je džiny posedlý?“ Nikoliv, těm,
kdož nevěří v život budoucí, těm připraven je trest a jsou v
dalekém bloudění.
9. Což neviděli, co z nebes a ze země je před nimi a za nimi?
Kdybychom chtěli, dali bychom je pohltit zemí anebo bychom na ně
dali spadnout kusu oblohy. A věru je v tom znamení pro každého
služebníka, jenž pokání činí.
10. A darovali jsme kdysi Davidovi milost Svou řkouce: „Hory, pějte s
ním slávu Boží, a taktéž vy, ptáci!“ A změkčili jsme pro něj
železo
11. řkouce: „Vyráběj dokonalá brnění a rozměřuj dobře řetízkové
pancíře!“ – a konejte zbožné skutky,neboť Já jasně vidím, co
činíte.
12. A Šalomounovi jsme podrobili vítr; a ranní vítr vane po měsíc celý
a večerní vane rovněž celý měsíc. A dali jsme pro něj vytrysknout
prameni bronzu tekutého. A jsou mezi džiny někteří, kdož pro něj
pracovali z dovolení Pána jeho; a kdo z nich se odchýlí od rozkazu
Našeho, tomu dáme ochutnat trestu plamene šlehajícího.
13. A vyráběli pro něj vše, co si přál: chrámy, sochy, poháry velké
jako nádrže a kotle pevně zapuštěné. Buďte rodu Davidovu vděční!
Jak málo je však vděčných mezi služebníky Mými!
14. A když jsme rozhodli o smrti Šalomounově, upozornilo je na smrt
jeho pouze to, že zvíře pozemské jedno sežralo jeho žezla. A když
spadl, ukázalo se, že kdyby džinové znali nepoznatelné, nebyli by
tak dlouho zůstali v trestu zahanbujícím.
15. A věru měli obyvatelé Sabá‘ v sídlech svých znamení: dvě zahrady
zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte
vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící.
16. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a
vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými,
tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými.
17. Takto jsme je odměnili za to, že byli nevděční – což takto
odměňujeme někoho jiného než nevděčníky?
18. A mezi nimi a městy,jimž jsme požehnali, jsme umístili města
pohledná a rozměřili jsme mezi nimi cesty řkouce: „Cestujte po
nich za nocí i za dnů v bezpečí!“
19. Ale oni řekli: „Pane náš, prodluž cesty naše! a tím ukřivdili sami
sobě. A učinili jsme je příběhy poučnými a roztrhali jsme je na
nespočet kousků. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a
vděčného.
20. A ujistil se Iblís, že úsudek jeho a nich byl pravdivý, neboť jej
následovali všichni kromě skupiny věřící.
21. Neměli však nad nimi žádné pravomoci a stalo se tak jedině proto,
abychom rozeznali ty, kdo v život budoucí uvěřili, od těch, kdo o
něm na pochybách byli. A Pán tvůj strážcem je všech věcí.
22. Rci: „Jen si vzývejte ty, o nichž soudíte, že jsou vedle Boha!
Vždyť nemají vládu ani nad tím, co má váhu zrnka prachu na
nebesích a na zemi, a nemají nijakého podílu ani zde, ani tam a
Bůh nemá mezi nimi pomocníka žádného.“
23. A nebude platná u Něho přímluva žádná, leda pro toho, komu On to
dovolí. A až nakonec strach vyprázdní srdce jejich, řeknou: „Co
pravil Pán váš?“ a bude jim řečeno: „Pravdu, a On vznešený je i
veliký!“
24. Zeptej se: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a ze země?“ Odpověz:
„Bůh! A vskutku jsme buďto my, anebo vy na správné cestě či ve
zjevném bloudění.“
25. Rci: „Nebudete dotazováni na to, jak jsme hřešili my, a my
nebudeme dotazováni na to, co jste vy dělali.“
26. Rci: „Pán náš všechny nás shromáždí a potom rozhodne mezi námi
podle pravdy – a On rozhodčí je i vševědoucí!“
27. Rci: „Ukažte mi ty, které jste Mu přidali jako společníky! Však
nikoliv! On jediný je Bůh, mocný a moudrý!“
28. A vyslali jsme tě k lidem všem jen jako hlasatele zvěsti radostné
a jako varovatele, avšak většina lidí to neví.
29. A říkají: „Kdy vyplní se tato hrozba, jste-li pravdomluvní?“
30. Odpověz: „Je pro vás stanovena schůzka v den, který ani
neuspíšíte, ani nezadržíte ni o hodinu jedinou.“
31. Ti, kdož neuvěřili, říkají: „Neuvěříme v Korán tento ani v to, co
před ním bylo zjeveno.“ Kéž bys jen mohl vidět, až nespravedliví
před Pána svého budou postaveni a budou se vzájemně napadat slovy.
A řeknou ti, kdo byli utištění, těm, kdo domýšliví byli: „Kdyby
nebylo vás, věru bychom byli věřícími!“
32. A řeknou ti, kdo byli domýšliví, těm utištěným: „My že jsme vás
odvrátili od správného vedení poté, co bylo vám ukázáno? Nikoliv,
vy sami jste hříšníci!“
33. Ale ti, kdo utištění byli, vykřiknou na ty, kdo byli domýšliví:
„Nikoliv, byly to úklady vaše za noci i za dne, když jste nám
nařizovali, abychom v Boha nevěřili a abychom Mu podobné
přidávali!“ A skryjí lítost svou, až spatří trest. A naložíme
okovy na šíje těch, kdož byli nevěřící – a budou snad odměněni za
něco, co nedělali?
34. A neposlali jsme do žádného města varovatele, aniž by nebyli řekli
ti, kdož v přepychu v něm žili: „My nevěříme v to, s čím jste byli
posláni!“
35. A dále říkali: „My hojněji jsme obdařeni bohatstvím i dětmi a
nejsme z těch, kdož budou potrestáni!“
36. Rci: „Pán můj v hojnosti obživu uštědřuje, komu chce, a odměňuje
ji také, komu chce, avšak většina lidí to neví.“
37. Ani vaše bohatství, ani vaše děti nejsou tím, co přiblíží vás k
Nám nejvíce, kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali. A
takoví budou mít odměnu dvojnásobnou za to, co činili, a v
komnatách rajských v bezpečí budou dlít.
38. Ti však, kdož usilovali znemožnit znamení Naše – ti v trest svůj
budou uvrženi.
39. Rci: „Pán můj věru v hojnosti uštědřuje obživu, komu chce ze
služebníků Svých, a odměřuje ji také, komu chce. A cokoliv rozdáte
jako almužnu, On vám to vynahradí a On nejlepší je ze všech
uštědřujících.“
40. Jednoho dne On všechny shromáždí a potom řekne andělům: „Uctívali
vás tihleti?“
41. Odpovědí: „Sláva Tobě, Tys ochránce náš, a nikoli oni! Ba naopak,
oni džiny uctívali a mnozí z nich v ně věřili!“
42. A v ten den nebudete si moci navzájem prospět ani uškodit. A
řekneme těm, kdož nespravedliví byli: „Ochutnejte trestu ohně,
jejž za lež jste pokládali!“
43. Když jsou jim sdělována znamení Naše zřetelná, říkají: „Tohle je
jenom člověk, který vás chce vzdálit od toho, co otcové vaši
uctívali.“ A dodávají: „A není to nic jiného než lež vymyšlená!“ A
říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě, když přišla k nim: „Tohle
není nic než kouzelnictví zjevné.“
44. A nedali jsme jim dříve Písma žádná, která by studovali, a
neposlali jsme k nim před tebou varovatele žádné.
45. A také ti, kdož byli před nimi, to za lež pokládali; a přitom tito
nedosáhli ani desetiny toho, co tamtěm jsme dali. A prohlásili za
lháře posly Mé a jaká byla nevole Má!
46. Rci: „Napomínám vás jen k jednomu: modlete se k Bohu ve dvou či
jednotlivě a potom uvažujte, že druh váš není džiny posedlý, nýbrž
že pouze varovatelem vaším je před trestem přísným.“
47. Rci: „Nežádám od vás odměnu žádnou – ta je pro vás. A není pro mne
odměny kromě u Boha a On svědkem je všech věcí.“
48. A rci: „Pán můj věru sesílá jen pravdu a On dobře zná
nepoznatelné.“
49. Rci: „Přišla pravda, a nicotnost se již neobjeví ani nevrátí.“
50. Rci: „Jestliže jsem zbloudil, tedy jsem zbloudil jen ke škodě své,
jestliže však jdu správnou cestou, jest to z vnuknutí Pána mého –
a On věru je slyšící i blízký.“
51. Kéž bys mohl vidět, jak budou vděční, bez možnosti úniku, až budou
uchváceni z místa blízkého!
52. A budou volat: „Uvěřili jsme v něj!“ Ale jak by mohli dosáhnout
spásy z místa tak dalekého,
53. když v něj již dříve neuvěřili a zabývali se dohady o
nepoznatelném z místa dalekého?
54. A vstoupí překážka mezi ně a to, po čem touží, jak učiněno bylo
již dříve s jim podobnými, kteří zmítáni byli pochybnostmi
hlubokými!


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.