Svatý korán – Sůra 38, Sád, Sád


1. Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!
2. Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.
3. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc,
však nezbyl jim čas k uniknutí.
4. Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a
říkají: „Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.
5. Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc
podivná!“
6. A vzdálili se velmoži z nich a řekli: „Jděte a při božstvech svých
vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.
7. O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to
nic než výmysl jeho.
8. Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?“
Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili
trestu Mého!
9. Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a
dárce?
10. Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je?
Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!
11. Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.
12. A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i
Faraón, jenž pánem byl kůlů,
13. též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin – a to spojenci
byli,
14. a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si
zasloužili.
15. A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad
žádný.
16. A přesto říkají: „Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve
než dostaví se den zúčtování!“
17. Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho
Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,
18. a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za
večera i za svítání,
19. a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu
kajícně obracejí.
20. A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení
jsme mu dali.
21. Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce
vystoupili?
22. Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: „Neboj se,
my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď
mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku
rovnou!
23. Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen
jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni.“
24. Odvětil David: „On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke
svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí
kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových
málo je.“ A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a
poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.
25. A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné
přebývání.
26. Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi
lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty
Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká
za to, že zapomněli na den zúčtování.
27. A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za
nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před
ohněm pekelným!
28. Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na
roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými
učinit s hříšníky?
29. Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho
znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.
30. A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným
služebníkem. A byl věru kajícníkem,
31. když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,
32. a pravil: „Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským
před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci
závojem.
33. Přiveďte je ke mně!“ A jal se jim protínat nohy i šíje.
34. A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo
mu podobné umístili; teprve potom se kál
35. a volal: „Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého
nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!“
36. A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam,
kam on si přál,
37. a také satany všechny, stavitele i potápěče,
38. jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.
39. „Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a
nemusíš dávat zúčtování!“
40. A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
41. Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému:
„Satan se mne dotkl strádáním a mukami.“
42. „Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro
napití.
43. A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z
milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou
rozmyslem.
44. A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!“ A shledali jsme jej
trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.
45. A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí
dobrotivých a prozíravých,
46. jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného
připomínkou!
47. A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.
48. A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z
nejlepších!
49. Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu
budou míti,
50. zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,
51. v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití
52. a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.
53. Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!
54. A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.
55. Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání
56. pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!
57. Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,
58. a jiného podoby stejné i druhů různých!
59. Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a
hořet budou v plameni
60. a řeknou: „Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste
nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!“
61. A zvolají: „Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož
trest dvojnásobně v ohni!“
62. Pak zeptají se: „Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za
špatné pokládali,
63. kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?“
64. Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně
pekelného.
65. Rci: „Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha
jediného, podmaňujícího,
66. Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a
odpouštějícího!“
67. Rci: „Toto je zvěst nesmírná přece,
68. vy však od ní odvracíte se,
69. a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve
sporu byli v něm.
70. A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,
71. když Pán tvůj pravil andělům: „Já smrtelníka z hlíny vytvořím,
72. a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem
klaníce se před ním!“
73. A padli před ním na zem andělé všichni sborem
74. kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh:
„Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma
stvořil jsem?
75. Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?“
76. Odpověděl: „Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco
jeho jen z hlíny.“
77. I zvolal Bůh: „Odejdi odsud, jsi zlořečený!
78. A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!“
79. Pravil Iblís: „Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou
vzkříšeni!“
80. Odpověděl: „Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
81. až do dne času stanoveného!“
82. Pravil Iblís: „Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění
83. kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!
84. I pravil Bůh: „Při pravdě, a já pravdu dím:
85. já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!“
86. Rci: „Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na
sebe si berou, co nepřísluší jim.
87. A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré
88. a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké.“


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.