Svatý korán – Sůra 39, Skupiny, Al-Zumar


1. Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází.
2. Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj
Mu svou víru upřímnou!
3. Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce
jiné než Jeho, hovoří: „My je uctíváme jen proto, aby nás co
nejvíce k Bohu přiblížili.“ Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o
čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři
jsou a nevěřící zarputilí.
4. Kdyby si byl Bůh přál mít děti, byl by si věru vybral podle
libosti z těch, které stvořil. Sláva Jemu – On Bůh je jediný, vše
podmaňující.
5. On stvořil nebesa a zemi jako skutečnost vážnou a On zavinuje noc
dnem a den nocí; a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa ke
lhůtě stanovené ubíhají. Což tedy není mocný, odpouštějící?
6. Vás pak stvořil z bytosti jediné, z níž potom udělal družku její.
A seslal vám z dobytčat osm v párech. On tvoří vás v lůnech matek
vašich jedním tvořením za druhým,1 v temnotě trojnásobné. Takový
je Bůh, Pán váš, a Jemu náleží panství; není božstva kromě Něho.
Jak se jen můžete tak odvracet?
7. Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a
nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás
nalezne zalíbení. A neponese žádná duše břímě duše jiné; posléze
navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí o tom, co jste dělali,
vždyť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají.
8. Když člověka neštěstí postihne, tu modlí se k Pánu svému, kajícně
se obraceje k Němu; když potom Bůh to v dobrodiní změní, člověk
zapomene na to, proč se k Němu předtím modlil, a přidává Bohu
podobné, aby svedl jiné z cesty Jeho. Rci: „Jen si užívej v
nevděku svém, ty zajisté budeš pak jedním z obyvatel ohně
pekelného!“
9. Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář
svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má
a v milosrdenství Pána svého doufá. . . ? Zeptej se: „Jsou si
rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to
jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.
10. Rci: „Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého!
Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země
Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné,
bez počítání.“
11. Rci: „Bylo mi poručeno, abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje
víru,
12. a bylo mi poručeno, abych byl prvním z těch, kdož do vůle Jeho se
odevzdávají.“
13. Rci: „Věru se bojím, neuposlechnuli Pána svého, trestu dne
nesmírného.“
14. Rci: „Boha budu uctívat, upřímně mu zasvěcuje víru svou.
15. A vy nevěřící si tedy uctívejte, koho chcete, místo Boha!“ Rci:
„Věru prodělají v den zmrtvýchvstání ti, kdož ztrátu sami sobě a
rodinám svým způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná?
16. A nad sebou budou mít závěs ohnivý a pod sebou závěs ohnivý.“ A
takto Bůh nahání strach služebníkům Svým. Služebníci Moji, buďte
tedy vůči Mně bohabojní!
17. Pro ty, kdož odvrátili se od Taghúta odmítajíce jej uctívat a
kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst radostná. Oznam
tedy zvěst radostnou služebníkům Mým,
18. těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější
z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou
ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.
19. Cožpak toho, nad nimž se uskutečnilo slovo trestu . . . což můžeš
takového, jenž v ohni pekelném dlí, zachránit?
20. Však ti, kdož vůči Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou
komnaty, nad nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky
tekou; to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj neporuší.
21. Což nevidíš, jak Bůh sesílá z nebe vodu a rozvádí ji do pramenů v
zemi? Z ní potom dává vyrůst obilí druhů rozličných, jež posléze
zvadne a žloutne před zrakem tvým. A nakonec je učiní slámou
suchou – a v tom je věru připomenutí pro ty, kdož rozmyslem jsou
nadáni.
22. Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem
od Pána jeho vycházejícím. . . ? Běda těm, jichž srdce jsou
zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném
bloudění.
23. Bůh seslal příběh nejkrásnější, knihu alegorickou i opakovaná
vyprávění, z nichž husí kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se
bojí; potom však kůže i srdce jejich se obměkčí vůči připomenutí
Božímu. Toto je vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však ten,
komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího žádného!
24. Zdaž ten, kdož tvář svou si ochrání před trestem nejhorším v den
zmrtvýchvstání . . . ? A bude řečeno nespravedlivým: „Ochutnejte
to, co jste si vysloužili!“
25. Také ti, kdož před nimi byli, poselství za lživé prohlašovali,
však zasáhl je trest z místa, odkud to netušili.
26. A Bůh dal jim okusit zahanbení v životě pozemském, však věru trest
na onom světě bude těžší – kéž by to jen věděli!
27. My pak uvádíme lidem v Koránu tomto všemožné druhy podobenství –
snad se vzpamatují!
28. . . . jako Korán arabský, bez jakéhokoliv zkřivení – snad budou
bohabojní!
29. Bůh uvádí podobenství o muži závislém na hašteřících se
společnících a o muži, jenž podřízen je člověku jedinému. Jsou si
snad v tomto příkladu rovni? Chvála Bohu nikoliv, však většina
lidí to neví.
30. Zajisté budeš jednou mrtev a i oni budou mrtví
31. a později, v den zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor povedete.
32. Kdo je nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lež vymýšlí a
pravdu, když dostane se mu jí, za lež prohlašuje? Což v pekle
příbytek nevěřících nebude?
33. Ti, kdož pravdu přinášejí a ji potvrzují – hle, to jsou bohabojní!
34. U Pána svého budou mít vše, co jen si přát budou – a to odměnou je
těch, kdož dobro činí,
35. aby tak Bůh vymazal to, co špatného konali, a dal jim odměnu
jejich za to, co vykonali nejlepšího.
36. Což Bůh nestačí služebníku Svému, když nevěřící tě zastrašují
těmi, které si vzali vedle Něho? Ten, jemuž dal Bůh zbloudit, ten
nemá vedoucího žádného.
37. Však ten, kdo Bohem je veden, ten nemá svůdce žádného. Což není
Bůh mocný a pán pomsty?
38. A kdyby ses jich zeptal: „Kdo stvořil nebesa a zemi?“, odpověděli
by jistě: „Bůh.“ Rci: „Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl
postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli
schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl
poskytnout milosrdenství Své, že by je mohli zadržet?“ A rci: „Bůh
mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají.“
39. Rci: „Lide můj, jednejte podle svého stanoviska, já také tak budu
jednat a záhy se dozvíte,
40. koho postihne trest zahanbující a na koho se vylije trest trvalý.“
41. A seslali jsme ti pro lidi Písmo s pravdou. A kdokoliv po správné
cestě kráčí, ten činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo
bloudí, ke své škodě tak činí. A ty nejsi nad nimi žádným
dozorcem.
42. Bůh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež
nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž
smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou
v tom znamení pro lid, který přemýšlí.
43. Což si nevěřící vskutku vezmou za přímluvce jiné vedle Boha? Rci:
„A což když tito ničím nevládnou a ani rozumně neuvažují?“
44. Rci: „Jedině Bohu přísluší přímluva veškerá a Jemu náleží
království nebes a země a k Němu posléze budete navráceni.“
45. Když je vzpomínáno Boha v Jeho jedinosti, tu svírají se srdce
těch, kdož nevěří v život budoucí, avšak když jsou zmiňováni ti,
které místo Něho mají, tu se nevěřící radují.
46. Rci: „Velký Bože, stvořiteli nebes a země, jenž znáš nepoznatelné
i všeobecně známé, Ty rozsoudíš mezi služebníky Svými to, v čem se
jejich názory různily.“
47. I kdyby nespravedlivým patřilo vše, co na zemi je, a ještě jednou
tolik k tomu, vykoupili by se tím z muk trestu v den
zmrtvýchvstání? Tehdy se jim objeví od Boha to, s čím vůbec
nepočítali.
48. A objeví se jím špatné skutky, které spáchali, a obklopí je to,
čemu se posmívali.
49. Když neštěstí se dotkne člověka, tu volá Nás, avšak později, když
zahrneme jej dobrodiním Svým, hovoří: „Dostalo se mi toho pouze
díky vědomostem mým.“ Nikoliv, to jenom zkouška byla, avšak
většina z nich to neví.
50. A tohle již říkali ti, kdož před nimi byli, a neprospělo jim to,
co si vysloužili,
51. a postihla je špatnost toho, co si vysloužili; a stejně tak ti,
kteří jsou nespravedliví z těchto lidí, budou postiženi špatností
toho, co si vysloužili, a nebudou moci tomu zabránit.
52. Což nevědí, že Bůh štědře dává i odměřuje obživu tomu, komu chce?
A věru jsou v tom znamení pro lid věřící.
53. Rci: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti
sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh
věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný.
54. Obracejte se kajícně k Pánu svému a odevzdejte se do vůle Jeho,
dříve než vás trest zasáhne, neboť pak vám pomoženo nebude.
55. A následujte to nejlepší, co vám bylo od Pána vašeho sesláno,
dříve než vás trest znenadání zasáhne, aniž to tušit budete,
56. a než člověk vykřikne: „Běda mi za to, že jsem tak zanedbával
Boha, a věru jsem patřil mezi ty, kdož se posmívali!“,
57. anebo než zavolá: „Kdyby mne byl vedl Bůh, věru bych byl mezi
bohabojnými“,
58. či než vykřikne při spatření trestu: „Kdybych se mohl navrátit na
zem, věru bych patřil k těm, kdož dobro konají!“
59. Ba ano, znamení Má k tobě již přišla, ale tys prohlásil je za
lživá a pyšným jsi byl a jedním . . . z nevěřících!
60. V den zmrtvýchvstání pak uvidíš ty, kdož o Bohu si lži vymýšleli,
s tvářemi zčernalými. Což nebude peklo místem útulku pro zpupné?
61. Bůh zachrání ty, kdož bohabojní byli v místě štěstí a nedotkne se
jich nic zlého a zarmouceni nebudou.
62. Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho.
63. Jemu patří klíče od nebes i od země. A ti, kdož nevěří ve znamení
Boží, ti věru ztrátu utrpí.
64. Rci: „Chcete mi nařizovat, abych někoho jiného než Boha uctíval,
vy nevědomci?“
65. A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: „Věru,
budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi
těmi, kdož ztrátu utrpí.
66. Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!“
67. Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá
bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v
pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu
přidružují!
68. A bude zatroubeno na pozoun poprvé a budou zasaženi všichni, kdož
na nebesích a na zemi jsou, kromě těch, které Bůh bude chtít
ušetřit. A potom bude zatroubeno podruhé, a hle, vstanou všichni a
budou se rozhlížet.
69. A rozzáří se země světlem Pána svého a rozložena bude kniha; a
předvedení budou proroci a svědkové a bude rozsouzeno mezi nimi
podle pravdy a nebude jim ukřivděno.
70. Duše každá pak obdrží v míře plné odměnu za to, co konala; a On
zná nejlépe, co lidé činí.
71. A budou hnáni ti, kdož nevěřili, do pekla po skupinách, a až tam
přijdou, otevřou se jeho brány a jeho strážci se zeptají: „Což k
vám nepřišli poslové z vás vzešlí, sdělujíce vám znamení Pána
vašeho a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?“ I odvětí:
„Ba ano!“ a uskuteční se nad nevěřícími výrok trestu.
72. A bude jim řečeno: „Vstupte do bran pekla, v němž nesmrtelní
budete!“ A jak hnusný bude útulek zpupných!
73. A budou pobídnuti ti, kdož byli bohabojní vůči Pánu svému, do ráje
po skupinách; a až tam přijdou, otevřou se brány jeho a jeho
strážci pronesou: „Mír s vámi! Byli jste dobří, vejděte tedy a
buďte v něm nesmrtelní!“
74. A řeknou: „Chvála Bohu, jenž slib Svůj uskutečnil a dal nám zemi v
dědictví. Usídlíme se nyní v ráji, kdekoli se nám zachce.“ Jak
krásná je odměna těch, kdož dobro konali!
75. A spatříš anděly stojíce v kruhu kol trůnu Božího a pějící slávu
Pána svého. I mezi nimi bude rozsouzeno podle pravdy a bude
řečeno: „Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!“


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.