Svatý korán – Sůra 41, Byli učiněny srozumitelnými,


Od verše:1 do verše: 54
1. Há mím!
2. Seslání od Milosrdného, slitovného,
3. Písmo, jehož verše byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v
podobě Koránu arabského!
4. . . . jako zvěstovatele a varovatele – většina z nich se však
odvrací a nechce naslouchat
5. a hovoří: „Srdce naše jsou zacloněna vůči tomu, k čemu vyzýváš, a
v uších našich je hluchota a mezi námi i tebou závěs visí. Jednej
tedy podle svého a my také tak budeme jednat!“
6. Rci: „Já jen smrtelník jsem jako vy a bylo mi pouze vnuknuto, že
božstvem vaším je Bůh jediný. Miřte k Němu přímo a proste Jej za
odpuštění! Běda těm, kdož k Němu jiné přidružují,
7. almužnu nedávají a v život posmrtný nevěří!“
8. Věru těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm dostane se
odměny neupomínané.
9. Rci: „Vy vskutku nebudete věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou
dnech, a přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je!
10. On umístil na ní pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na
ní potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící rovnoměrně.
11. Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i
zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly:
Půjdeme dobrovolně.
12. A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi
pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou
ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího.“
13. Jestliže se odvrátí, řekni jim: „Já varuji vás před hromobitím
podobným tomu, jímž ´Ádovci a Thamúdovci byli zahubeni.“
14. Když poslové k nim přišli zepředu i zezadu hlásajíce, aby
neuctívali nikoho kromě Boha, odpověděli: „Kdyby Pán náš chtěl,
byl by věru anděly seslal. A my nevěříme v to, s čím byli jste
posláni.“
15. Pokud se ´Ádovců týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo na to
měli, a říkali: „Kdo silnější je než my mocí svou?“ Což neviděli,
že Bůh, jenž je stvořil, daleko silnější než oni je mocí? A přitom
popírali ještě znamení Naše.
16. A vyslali jsme proti nim vichřici svištivou ve dnech neblahých,
abychom jim dali okusit trest zahanbující v tomto životě
pozemském, však trest života budoucího ještě více zahanbující bude
a pomoci se jim nedostane.
17. A pokud pak se Thamúdovců týká, těm dali jsme správné vedení, však
oni více slepotu než vedení milovali a zasáhlo je hromobití trestu
potupného za to, co si vysloužili.
18. A zachránili jsme ty, kdož uvěřili a Boha se báli.
19. A v den, kdy nepřátelé Boží budou u ohně pekelného shromážděni,
budou na skupiny rozděleni,
20. a když pak k němu přijdou, bude proti nim svědčit sluch a zrak i
kůže jejich o tom, co činili.
21. A zeptají se kůží svých: „Proč proti nám svědčíte?“ I odvětí:
„Bůh, jenž věci každé promluvit dává, nám slovo udělil a On poprvé
vás stvořil a k Němu budete navráceni.
22. A nemohli jste se skrýt tak, aby proti vám sluchy a zraky i kůže
vaše dnes nesvědčily, a domnívali jste se, že Bůh nezví mnohé z
toho, co jste dělali.
23. Tato domněnka vaše, již jste si o Pánu svém utvořili, vás do
záhuby přivedla a stali jste se těmi, kdož ztrátu utrpěli.“
24. Jestliže v tomto setrvají, stane se oheň útulkem jejich, a
budou-li i prosit o slitováni, nebudou vyslyšeni.
25. A určili jsme jim druhy věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky
minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech
džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také oni jsou ztraceni.
26. Ti, kdož nevěří, říkají: „Neposlouchejte tento Korán, nýbrž
přehlušujte jej nadávkami – snad nad ním zvítězíte!“
27. My však dáme věru okusit těm, kdo nevěřili, trestu strašného a
odměníme je podle skutku jejich nejhoršího.
28. Toto bude odměna nepřátel Božích: oheň, v němž příbytek budou mít
věčný v odměnu za to, že znamení Naše popírali.
29. A řeknou pak ti, kdož nevěří: „Pane náš, ukaž nám ty, kdož
zbloudit nám dali, ať džinové jsou to již, či lidé! My umístíme je
pod nohy své, aby nejnižšími se stali.“
30. K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Bůh,“ a potom se přímo
ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se,
nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!
31. My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete
mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč
požádáte, všeho,
32. jako pohoštění od odpouštějícího, slitovného.“
33. Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné
skutky koná a prohlašuje: „Já k těm, kdož do vůle Jeho se
odevzdali, patřím.“
34. Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je,
a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby
přítelem horoucím.
35. Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou
toho jen vlastníci velikého štěstí.
36. A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť
On slyšící je i vševědoucí.
37. Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se
ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem,
jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.
38. A jsou-li oni hrdopyšní, pak ti, kdož u Pána tvého jsou, v noci i
ve dne Jej slaví neúnavně.
39. A k znamením Jeho patří, že vidíš zem zvadlou, však když vodu na
ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A vpravdě ten, jenž oživil
ji, je též mrtvých oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.
40. Ti, kdož znamení Naše neuznávají, nejsou nikterak skryti před
Námi. Cožpak ten, jenž vržen bude do ohně, je na tom lépe než ten,
kdo ke dni zmrtvýchvstání přijde bezpečně?! Čiňte, co libo vám, On
zajisté skutky vaše dobře pozoruje.
41. On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože
je to Písmo vzácné
42. a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť
seslání od moudrého, chvályhodného to je!
43. To, co je ti namítáno, není nic jiného než to, co říkáno bylo
poslům před tebou. Pán tvůj však vládcem je jak odpuštění, tak i
trestu bolestného.
44. Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli
řekli: „Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je
to cizojazyčné, či arabské?“ Odpověz: „Korán je pro ty, kdož věří,
vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých
trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa
dalekého.“
45. A darovali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo, a také o něm byli
mínění rozdílného. A kdyby nebylo slova, jež od Pána tvého
předcházelo, bylo by již mezi nimi rozsouzeno. A přesto o něm oni
hluboce pochybují!
46. Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná,
sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým
nekřivdí.
47. A jen Jemu přísluší o Hodině vědění. Plod žádný z obalu svého
nevystoupí a samice žádná nepočne a neporodí bez Jeho vědomí. V
den, kdy zavolá k nim: „Kde že jsou společníci Moji?“, odvětí
nevěřící: „Sdělujeme ti, že mezi námi svědka žádného o tom není.“
48. A ztratí se jim to, k čemu se dříve modlili, a usoudí, že úniku
žádného nemají.
49. Člověk si vyprošuje dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne,
zoufá si a je malomyslný.
50. A věru dáme-li mu ochutnat milosrdenství Svého poté, co neštěstí
se ho dotklo, tu říká: „Tohle mi právem náleží a nedomnívám se, že
Hodina jednou udeří. A věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu
mít u Něho překrásnou odměnu.“ My zajisté pak uvědomíme ty, kdož
nevěřili, o skutcích jejich a dáme jim okusit trest přísný.
51. Když zahrneme člověka dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se
vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned prošení obšírného je
plný.
52. Rci: „Co si myslíte? Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to
nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten, jenž v rozkolu hlubokém
dlí?“
53. Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých,
dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému
nestačí, že svědkem je všech věcí?
54. Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá
věci všechny ve Svém vědění?


Příspěvek byl publikován v rubrice Korán. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.