Bible kralická: 1. Korintským, 10. kapitola


1. Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod
oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
2. A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
3. A všickni týž pokrm duchovní jedli,
4. A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály,
kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
5. Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
6. Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi
zlého, jako oni žádali.
7. Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest:
Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
8. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den
třímecítma tisíců.
9. Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů
zhynuli.
10. Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11. Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí
našemu, kteříž jsme na konci světa.
12. A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13. Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž
nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením
také i vysvobození, abyste mohli snésti.
14. Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
15. Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
16. Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost
krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla
Kristova?
17. Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté
jednoho chleba účastni jsme.
18. Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti,
nejsou účastníci oltáře?
19. Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco
jest?
20. Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť
bych pak, abyste vy byli účastníci ďablů.
21. Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci
býti stolu Páně i stolu ďáblů.
22. Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
23. Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale
ne všecko vzdělává.
24. Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest
bližního.
25. Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se
nevyptávajíce pro svědomí.
26. Nebo Páněť jest země i plnost její.
27. Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše,
cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro
svědomí.
28. Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro
toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost
její.
29. Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla
svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
30. A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti
mám pro to, z čehož já díky činím?
31. Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k
slávě Boží čiňte.


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Korintským. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.