Bible kralická: 1. Korintským, 15. kapitola


1. Připomínámť pak vám, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám,
kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
2. Skrze kteréž, (jestliže, kterak jsem vám kázal, v paměti máte), i
spasení béřete, leč byste na darmo uvěřili.
3. Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus
umřel za hříchy naše podlé písem,
4. A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem,
5. A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
6. Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě
živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli.
7. Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
8. Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně.
9. Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti
apoštol, proto že jsem se protivil církvi Boží.
10. Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho ve mně daremná
nebyla, ale hojněji, než oni všickni, pracoval jsem, a však ne já, ale
milost Boží mně přítomná.
11. Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
12. Poněvadž se pak káže o Kristu, že z mrtvých vstal, kterakž někteří
mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
13. Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť Kristus z mrtvých vstal.
14. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a
daremnáť jest i víra vaše.
15. A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme
svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil,
(totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
16. Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť Kristus vstal.
17. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste
v svých hříších.
18. A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
19. Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu,
nejbídnější jsme ze všech lidí.
20. Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli.
21. Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z
mrtvých.
22. Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni
obživeni budou.
23. Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž
jsou Kristovi, v příští jeho.
24. Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní
všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
25. Neboť musí on kralovati, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy
jeho.
26. Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
27. Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky
věci poddány jsou, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal
všecko.
28. A když poddáno jemu bude všecko, tehdy i sám Syn poddá se tomu,
kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
29. Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně
nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé.
30. Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
31. Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši
Pánu našem.
32. Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co
mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Jezme tedy a píme, nebo zítra
zemřeme.
33. Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
34. Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají
Boha; k zahanbení vašemu mluvím.
35. Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou?
36. Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživěno, leč umře.
37. A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale
holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné.
38. Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen
jeho vlastní tělo.
39. Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské,
jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
40. A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté
sláva nebeských, a jiná zemských,
41. Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo
hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
42. Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane
neporušitelné;
43. Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane
mocné;
44. Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné,
jest i duchovní tělo.
45. Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale
ten poslední Adam v ducha obživujícího.
46. Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní.
47. První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe.
48. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský,
takovíž budou i nebeští.
49. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského.
50. Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího
dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost neporušitelnosti
dědičně obdrží.
51. Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni
proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
52. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni
budeme.
53. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a
smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
54. A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto
obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest:
Pohlcena jest smrt v vítězství.


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Korintským. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.