Bible kralická: 1. Tessalonicenským, 2. kapitola


1. Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.
2. Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte), v městě
Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium
Boží s mnohými odpory.
3. Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve
lsti.
4. Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť
mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.
5. Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za
příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6. Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme
mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7. Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8. Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati
vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám
byli milí.
9. Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci
zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali
jsme u vás evangelium Boží.
10. Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony
obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11. Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých,
napomínali jsme a potěšovali,
12. I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do
království svého a v slávu.
13. Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží,
kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale
(jakož v pravdě jest), jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás
věřících.
14. Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích,
kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy
trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.
15. Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali,
a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,
16. Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy
doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.
17. My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem,
opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18. Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel), jednou i
podruhé, ale překazil nám satan.
19. Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali
ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?
20. Vy jistě jste sláva naše i radost.


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Tessalonicenským. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.