Bible kralická: 2. Korintským, 1. kapitola


1. Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr,
církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou
ve vší Achaii:
2. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
3. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a
Bůh všelikého potěšení,
4. Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli
potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením,
kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
5. Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista
rozhojňuje se i potěšení naše.
6. Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se
působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni
býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás,
7. Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení.
8. Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem,
kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad
možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili.
9. Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než
umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím.
10. Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že
i ještě vytrhne,
11. Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho,
příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás.
12. Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v
sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti
Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás.
13. Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé
znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete,
14. Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně
jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15. A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou
milost měli,
16. A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a
od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17. O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil?
Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při
mně: Jest, jest, není, není?
18. Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není.
19. Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze
nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v
něm: Jest.
20. Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť
jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.
21. Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal
nás, Bůh jest.
22. Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše.
23. Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem
nepřišel do Korintu.
24. Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti
vaší; nebo věrou stojíte.


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Korintským. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.