Bible kralická: Jakub, 4. kapitola


1. Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z
líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?
2. Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti;
bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.
3. Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti
vynakládali.
4. Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest
nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto
světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
5. Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten,
kterýž přebývá v nás?
6. Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale
pokorným dává milost.
7. Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.
8. Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a
očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.
9. Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení,
a radost v zámutek.
10. Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.
11. Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje
bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon,
nejsi plnitel zákona, ale soudce.
12. Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty
kdo jsi, ješto tupíš jiného?
13. Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho
města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;
14. (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára
zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
15. Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li
živi, učiníme toto neb onono.
16. Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
17. A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jakub. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.