Bible kralická: Jan, 10. kapitola


1. Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale
vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2. Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3. Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních
ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4. A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním;
nebo znají hlas jeho.
5. Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo
neznají hlasu cizích.
6. To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo,
což jim mluvil.
7. Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře
ovcí.
8. Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři,
ale neslyšeli jich ovce.
9. Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i
vyjde, a pastvu nalezne.
10. Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem
přišel, aby život měly, a hojně měly.
11. Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12. Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní,
vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13. Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14. Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
15. Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16. A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím
přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden
pastýř.
17. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase
vzal.
18. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám
moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od
Otce svého.
19. Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20. A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21. Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž
ďábelství může slepých oči otvírati?
22. Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23. I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš:
Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25. Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové,
kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26. Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27. Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28. A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo
vytrhne z ruky mé.
29. Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich
nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30. Já a Otec jedno jsme.
31. Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32. Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce
svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33. Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme,
ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34. Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl:
Bohové jste.
35. Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže
zrušeno býti písmo,
36. Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte:
Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37. Nečiním-liť skutků Otce svého nevěřte mi.
38. Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste
poznali a věřili, že
39. Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
40. I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a
pozůstal tam.
41. I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu
neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42. A mnozí tam uvěřili v něho.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jan. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.