Bible kralická: Jan, 18. kapitola


1. To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron,
kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.
2. Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam
Ježíš s učedlníky svými.
3. Protož Jidáš pojav zástup, a od předních kněží {biskupů} a farizeů
služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.
4. Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed, řekl jim:
Koho hledáte?
5. Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem.
Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.
6. A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.
7. I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše
Nazaretského.
8. Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne
hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.
9. Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Z těch, kteréž jsi mi
dal, neztratil jsem žádného.
10. Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej, a udeřil služebníka
nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal mu ucho jeho pravé. Bylo pak
jméno služebníka toho Malchus.
11. I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti
kalicha, kterýž mi dal Otec?
12. Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali
jej.
13. A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl
nejvyšším knězem {biskupem} toho léta.
14. Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné
bylo, aby člověk jeden umřel za lid.
15. Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl
znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího
kněze {biskupovy}.
16. Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl
znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam
Petra.
17. Tedy řekla Petrovi děvka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků
člověka toho? Řekl on: Nejsem.
18. Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima
bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje a zhřívaje se.
19. Tedy nejvyšší kněz {biskup} tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o
učení jeho.
20. Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky
učíval jsem v škole a v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí, a tajně
jsem nic nemluvil.
21. Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž slýchali, co jsem jim mluvil.
Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.
22. A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal hůlkou
Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi {biskupovi}?
23. Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém;
pakli dobře, proč mne tepeš?
24. I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi
{biskupovi}.
25. Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty
z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.
26. Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze {biskupových},
příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s
ním v zahradě?
27. Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.
28. I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak
nevešli do radného domu, aby se nepoškvrnili, ale aby jedli beránka.
29. Tedy vyšel k nim Pilát a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku
tomuto?
30. Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nevydali bychom
ho tobě.
31. I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podlé zákona svého suďte ho. I
řekli mu Židé: Námť nesluší zabiti žádného.
32. Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by
smrtí měl umříti.
33. Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl
jemu: Ty-li jsi král Židovský?
34. Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli
o mně?
35. Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží
{biskupové} dali mi tebe. Co jsi učinil?
36. Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto
světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl
vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.
37. I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš,
že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět
přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší
hlas můj.
38. Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A to pověděv, opět vyšel k Židům, a
dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.
39. Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho na velikunoc.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jan. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.