Bible kralická: Jan, 3. kapitola


1. Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské.
2. Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od
Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty
činíš, leč by Bůh byl s ním.
3. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se
kdo znovu, nemůž viděti království Božího.
4. Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali
může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se?
5. Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody
a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.
6. Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch
jest.
7. Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.
8. Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází,
a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil.
9. Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?
10. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho
neznáš?
11. Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli,
svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.
12. Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li
vám praviti nebeské, uvěříte?
13. A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe,
Syn člověka, kterýž jest v nebi.
14. A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn
člověka,
15. Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
16. Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby
každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
17. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby
spasen byl svět skrze něho.
18. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest
odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19. Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali
lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.
20. Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu,
aby nebyli trestáni skutkové jeho.
21. Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové
jeho, že v Bohu učiněni jsou.
22. Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval
s nimi, a křtil.
23. A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I
přicházeli, a křtili se.
24. Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře.
25. Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování.
26. I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za
Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k
němu.
27. Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno
bylo s nebe.
28. Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale
že jsem poslán před ním.
29. Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a
slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má
naplněna jest.
30. Onť musí růsti, já pak menšiti se.
31. Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť
jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky
jest.
32. A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný
nepřijímá.
33. Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný
jest.
34. Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v
míru dává Bůh Ducha.


Příspěvek byl publikován v rubrice Jan. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.