Bible kralická: Lukáš, 1. kapitola


1. Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí,
kteréž u nás jisté jsou,
2. Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci
toho Slova byli:
3. Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu
bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
4. Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5. Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z
třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její
Alžběta.
6. Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech
přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
7. A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli
zstarali ve dnech svých.
8. I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před
Bohem,
9. Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal,
vejda do chrámu Páně.
10. A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11. Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře
zápalu.
12. A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13. I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána
modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno
jeho Jan.
14. Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození
budou radovati.
15. Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného
nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17. Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově,
aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých,
aby postavil Pánu lid hotový.
18. I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a
manželka má zstarala se ve dnech svých.
19. I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před
oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci
veselé tobě zvěstoval.
20. A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se
tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní
časem svým.
21. Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v
chrámě.
22. Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v
chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23. I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do
domu svého.
24. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět
měsíců, řkuci:
25. Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé
pohanění mezi lidmi.
26. V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města
Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27. Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu
Davidova, a jméno panny Maria.
28. I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou,
požehnaná ty mezi ženami.
29. Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké
by to bylo pozdravení.
30. I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31. A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32. Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh
stolici Davida otce jeho.
33. A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude
konce.
34. I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže
nepoznávám?
35. A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc
Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí,
slouti bude Syn Boží.
36. A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a
tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37. Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38. I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého. I
odšel od ní anděl.
39. Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do
města Judova.
40. I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41. I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo
nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42. I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a
požehnaný plod života tvého.
43. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44. Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo
radostně nemluvňátko v životě mém.
45. A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci,
kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46. Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47. A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
48. Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle
blahoslaviti mne budou všickni národové.
49. Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno
jeho,
50. A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54. Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
55. Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.
56. I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu
svého.
57. Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
58. A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní
milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59. Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej
jménem otce jeho Zachariášem.
60. Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61. I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem
tím.
62. I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63. A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili
se všickni.
64. A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65. Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách
Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66. A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce:
I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67. Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval,
řka:
68. Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu
svému.
69. A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
70. Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od
věků,
71. O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás
nenáviděli,
72. Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu
svou svatou,
73. Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to
dá,
74. Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni,
sloužili jemu,
75. V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny
života svého.


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.