Bible kralická: Lukáš, 10. kapitola


1. Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před
tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.
2. A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož
proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.
3. Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.
4. Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě
nepozdravujte.
5. A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu.
6. A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k
vámť se navrátí.
7. A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo
hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
8. Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což
před vás předloží.
9. A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim:
Přiblížiloť se k vám království Boží.
10. A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce
na ulice jeho, rcetež:
11. Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme
na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království
Boží.
12. Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu
městu.
13. Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v
Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v
žíni a v popele sedíce, pokání činili.
14. A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.
15. A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo
budeš.
16. Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož
pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.
17. Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i
ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.
18. I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
19. Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc
nepřítele, a nic vám neuškodí.
20. A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale
raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
21. V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče,
Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a
zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou.
22. Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl
Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn
zjeviti.
23. A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči,
kteréž vidí, co vy vidíte.
24. Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy
vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli.
25. A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině,
život věčný dědičně obdržím?
26. A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?
27. A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho
srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své,
a bližního svého jako sebe samého.
28. I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.
29. On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj
bližní?
30. I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho,
i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu
živého nechavše.
31. I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej,
pominul.
32. Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.
33. Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev
jej, milosrdenstvím hnut jest.
34. A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej
na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
35. Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a
řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se
vrátím, zaplatím tobě.
36. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl
mezi lotry?
37. A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu
Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
38. I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak
jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
39. A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových,
poslouchala slova jeho.
40. Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši,
řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé
sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
41. A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš
se při mnohých věcech.
42. Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.