Bible kralická: Lukáš, 11. kapitola


1. I stalo se, když se na jednom místě modlil, když přestal, řekl jemu
jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil
učedlníky své.
2. I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče náš, kterýž jsi v
nebesích, posvěť se jméno tvé. Přiď království tvé. Buď vůle tvá, jako
v nebi tak i na zemi.
3. Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.
4. I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku
svému. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
5. I řekl jim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci,
a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.
6. Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil
před něj.
7. A on vnitř jsa, odpověděl by: Nečiň mi nevole; dvéře již zavříny, a
dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.
8. Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, proto že jest přítel jeho, ale
však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikžkoli potřebuje.
9. I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete;
tlucte, a budeť vám otevříno.
10. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož
tluče, bude otevříno.
11. Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá
jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12. Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13. Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým,
čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?
14. I vymítal dábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo
ďábelství, mluvil ten němý. I divili se zástupové.
15. Ale někteří z nich pravili: Skrze Belzebuba, kníže ďábelské,
vymítá ďábly.
16. A jiní pokoušejíce, znamení od něho hledali s nebe.
17. Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v
sobě rozdělené pustne, i dům rozdvojený padá.
18. Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane
království jeho? Nebo pravíte, že já skrze Belzebuba vymítám ďábly.
19. Jestliže já skrze Belzebuba vymítám ďábly, synové vaši skrze koho
vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20. Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť přišlo k vám království
Boží.
21. Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci,
kteréž má.
22. Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho
odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.
23. Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou,
rozptylujeť.
24. Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých,
hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž
jsem vyšel.
25. A přijda, nalezne vymetený a ozdobený.
26. Tehdy jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších, než jest
sám, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho
horší nežli první.
27. I stalo se, když on to mluvil, že pozdvihši hlasu jedna žena z
zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy,
kterýchž jsi požíval.
28. On pak řekl: Anobrž blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží, a
ostříhají jeho.
29. A když se zástupové scházeli k němu, počal praviti: Pokolení toto
nešlechetné jest. Znamení vyhledává, ale znamení jemu nebude dáno, než
znamení to Jonáše proroka.
30. Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn
člověka pokolení tomuto.
31. Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a
odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost
Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto.
32. Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí
je. Nebo činili pokání k kázaní Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto.
33. Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale
na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
34. Svíce těla jest oko. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo
tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, i tělo tvé tmavé
bude.
35. Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.
36. Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť
všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.
37. A když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A
všed, posadil se za stůl.
38. Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem.
39. I řekl Pán jemu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a misy čistíte,
ale to, což vnitř jest u vás, plno jest loupeže a nešlechetnosti.
40. Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také
i toho, což jest vnitř?
41. Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci
vaše čisté budou.
42. Ale běda vám farizeům, že desátky dáváte z máty a z routy a ze
všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží. Tyto věci měli jste
činiti, a oněch neopouštěti.
43. Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a
pozdravování na trzích.
44. Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové
nepatrní, a lidé chodíce po nich, nevědí.
45. I odpověděv jeden z zákonníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě,
i nám také lehkost činíš.
46. A on řekl: I vám zákonníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny
nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.
47. Běda vám, proto že vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši
zmordovali.
48. A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců svých. Nebo oni
zajisté zmordovali je, vy pak vzděláváte hroby jejich.
49. Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z
těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti,
50. Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž
vylita jest od ustanovení světa,
51. Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi
oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno jí bude od pokolení
tohoto.
52. Běda vám zákonníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste
nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste.
53. A když jim to mluvil, počali zákonníci a farizeové přísně na něj
dotírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati.
54. Úklady činíce jemu, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.