Bible kralická: Lukáš, 13. kapitola


1. Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o
Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.
2. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší
hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?
3. Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též
zahynete.
4. Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je,
zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající
v Jeruzalémě?
5. Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též
zahynete.
6. Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený
na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
7. I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom
fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?
8. On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť
jej okopám a ohnojím,
9. Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
10. Učil pak v jedné škole v sobotu.
11. A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla
sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.
12. A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna
jsi od nemoci své.
13. I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.
14. Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní
uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati;
protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
15. I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v
sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?
16. Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již
osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?
17. A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale
všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli
od něho.
18. I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?
19. Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady
své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda
sobě dělali na ratolestech jeho.
20. A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
21. Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích
mouky, až zkysalo všecko.
22. I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.
23. I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti
mají? On pak řekl jim:
24. Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám), mnozí
usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.
25. Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci
na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám:
Neznám vás, odkud jste:
26. Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech
našich jsi učíval.
27. I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne
všickni činitelé nepravosti.
28. Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a
Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané
ven.
29. I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a
budou stoliti v království Božím.
30. A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž
budou poslední.
31. A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a
odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.
32. I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a
uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
33. Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze
proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.
34. Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty,
kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky
tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.
35. Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že
nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře
ve jménu Páně.


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.