Bible kralická: Lukáš, 18. kapitola


1. Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se
modliti a neoblevovati,
2. Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a
člověka nestyděl.
3. Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad
protivníkem mým.
4. On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha
nebojím, ani člověka nestydím,
5. Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy
přijduci, neuhaněla mne.
6. I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
7. A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem
i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8. Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka,
zdaliž nalezne víru na zemi?
9. I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by
spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
10. Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a
druhý publikán.
11. Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že
nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i
tento publikán.
12. Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí,
kterýmiž vládnu.
13. Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti.
Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14. Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne
onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje,
bude povýšen.
15. Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To
viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16. Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a
nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako
dítě, nevejdeť nikoli do něho.
18. I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život
věčný obdržím?
19. I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než
jediný, totiž Bůh.
20. Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš
křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21. On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22. Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko,
což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď,
následuj mne.
23. On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24. A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož
statky mají, do království Božího vejdou!
25. Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli
bohatému vjíti do království Božího.
26. Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27. A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28. I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29. On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by
opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro
království Boží,
30. Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života
věčného.
31. Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a
naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
32. Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
33. A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
34. Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi,
aniž věděli, co se pravilo.
35. I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl
podlé cesty, žebře.
36. A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
37. I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38. I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
39. A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem
více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
40. Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se
přibližoval, otázal se ho,
41. Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42. A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43. A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv
to, vzdal chválu Bohu.


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.