Bible kralická: Lukáš, 24. kapitola


1. Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné
věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
2. I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3. A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
4. I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se
podlé nich v rouše stkvoucím.
5. Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co
hledáte živého s mrtvými?
6. Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám,
když ještě v Galilei byl,
7. Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a
ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
8. I rozpomenuly se na slova jeho.
9. A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i
jiným všechněm.
10. Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s
nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11. Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12. Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel
prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to
stalo.
13. A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od
Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15. I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš,
přiblíživ se, šel s nimi.
16. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17. I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek,
jdouce, a jste smutní?
18. A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z
příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto
dnů?
19. Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském,
kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede
vším lidem,
20. Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na
odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní
tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
23. A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské
viděly, kteříž praví, že by živ byl.
24. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily
ženy, ale jeho neviděli.
25. Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu
tomu, což mluvili proroci.
26. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
27. A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma,
kteráž o něm byla.
28. I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako
by chtěl dále jíti.
29. Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a
den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a
lámaje, podával jim.
31. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od
nich.
32. I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil
nám na cestě, a když otvíral nám písma?
33. A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli
shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34. Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35. I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho
poznali v lámání chleba.
36. A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a
řekl jim: Pokoj vám.
37. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by
ducha viděli.
38. I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
39. Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a
vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40. A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41. Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim:
Máte-li tu co k jídlu?
42. A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43. A vzav, pojedl před nimi,
44. A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s
vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a
v prorocích i v žalmích o mně.
45. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
46. A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího
dne z mrtvých vstáti,
47. A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi
všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48. Vy pak jste svědkové toho.
49. A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě
Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50. I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim
požehnání.
51. I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do
nebe.
52. A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.