Bible kralická: Lukáš, 4. kapitola


1. Ježíš, pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen
jest v Duchu na poušť.
2. A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch
dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl.
3. I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať
jest chléb.
4. I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ
bude člověk, ale každým slovem Božím.
5. I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království
okršlku země pojednou.
6. A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána
jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji.
7. Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé.
8. I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo
psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti.
9. Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl
mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů.
10. Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali,
11. A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.
12. A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána
Boha svého.
13. A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času.
14. I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm
po vší té okolní krajině.
15. A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech.
16. I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje
svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.
17. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo,
kdež bylo napsáno:
18. Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium
chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým
propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,
19. A zvěstovati léto Páně vzácné.
20. A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole
oči byly obráceny naň.
21. I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších
vašich.
22. A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům,
pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?
23. I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se
sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své
vlasti.
24. I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti
své.
25. Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu
Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a
když byl hlad veliký po vší zemi,
26. Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty
Sidonské k ženě vdově.
27. A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a
však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.
28. I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to.
29. A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory,
na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.
30. Ale on bera se prostředkem jich, ušel.
31. I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a učil je ve dny
sobotní.
32. I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho.
33. Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal
hlasem velikým,
34. Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi
zatraťiti nás? Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.
35. I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej
ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil.
36. I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké
jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a
vycházejí?
37. I rozcházela se o něm pověst po všelikém místě té okolní krajiny.
38. Vstav pak ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova
trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.
39. Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned
vstavši, posluhovala jim.
40. Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými
neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce
vzkládav, uzdravoval je.
41. Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi
Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo
věděli, že jest on Kristus.
42. A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho
zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich.
43. On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží;


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.