Bible kralická: Lukáš, 5. kapitola


1. Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží,
že on stál podlé jezera Genezaretského.
2. I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich,
vypírali sítí.
3. I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho,
aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.
4. A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete
síti své k lovení.
5. I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše,
nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.
6. A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala
sít jejich.
7. I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli
jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly.
8. To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne,
Pane, neboť jsem člověk hříšný.
9. Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad
tím lovením ryb, kteréž byli popadli,
10. A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši
Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi
budeš loviti.
11. A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
12. I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství.
A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl,
můžeš mne očistiti.
13. I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od
něho malomocenství.
14. I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a
obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
15. Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové
mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.
16. On pak odcházel na pouště, a modlil se.
17. I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a
zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a
Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich.
18. A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i
hledali vnésti ho a položiti před něj.
19. A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na
dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše.
20. Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě
hříchové tvoji.
21. Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest
tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám
Bůh?
22. Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co
přemyšlujete v srdcích svých?
23. Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci:
Vstaň a choď?
24. Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti
hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své,
jdi do domu svého.
25. A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu
svého, velebě Boha.
26. I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní,
řkouce: Viděli jsme dnes divné věci.
27. A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I
řekl jemu: Poď za mnou.
28. A opustiv všecko, vstav, šel za ním.
29. I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký
publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.
30. Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s
publikány a hříšníky jíte a pijete?
31. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale
nemocní.
32. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
33. A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se,
podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?
34. On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest
ženich, kázati se postiti?
35. Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se
budou postiti v těch dnech.
36. Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového
nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému
nepřipadá záplata z nového.
37. A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové
rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.
38. Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.
39. A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré


Příspěvek byl publikován v rubrice Lukáš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.