Bible kralická: Marek, 10. kapitola


1. A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem
ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je
učil.
2. Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži
propustiti ženu? pokoušejíce ho.
3. On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4. Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a
propustiti.
5. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to
přikázaní.
6. Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7. Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy
své.
8. I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9. Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10. A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11. I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal,
cizoloží proti ní.
12. A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala,
cizoloží.
13. Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci
přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14. To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke
mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako
dítě, nikoliť do něho nevejde.
16. A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim
dával.
17. Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním,
otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně
došel?
18. I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než
jediný Bůh.
19. Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš
falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku.
20. A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své
mladosti.
21. Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se
nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti
poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž.
22. On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl
mnohá zboží.
23. A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti,
kteříž statky mají, vejdou do království Božího.
24. Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase
odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek
do království Božího vjíti.
25. Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému
vjíti do království Božího.
26. Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen
býti?
27. A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha;
nebo u Boha všecko možné jest.
28. I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli
jsme za tebou.
29. Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by
opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb
manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium,
30. Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester
a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
31. Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první.
32. Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I
byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte,
počal jim praviti, co se jemu má státi,
33. Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude
předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí
jej pohanům.
34. Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí
jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35. Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce:
Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36. On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37. I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na
levici tvé seděli v slávě tvé.
38. Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich,
kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39. A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté,
kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni
budete,
40. Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale
kterýmž připraveno jest.
41. A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42. Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě
zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u
nich jsou, moc provozují nad nimi.
43. Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti
veliký, budiž váš služebník.
44. A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45. Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a
aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46. Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci
jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty,
žebře.
47. A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci:
Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48. I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu
Davidův, smiluj se nade mnou.
49. Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho


Příspěvek byl publikován v rubrice Marek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.