Bible kralická: Marek, 11. kapitola


1. A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře
Olivetské, poslal dva z učedlníků svých.
2. A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned
vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí
neseděl. Odvížíce, přiveďte.
3. A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A
hned je pošle sem.
4. I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I
odvázali je.
5. Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte,
odvazujíce oslátko?
6. Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
7. Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I
vsedl na ně.
8. Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z
stromů, a metali na cestu.
9. A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce:
Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.
10. Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu
Páně. Hosanna na výsostech.
11. I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když
již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
12. A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
13. A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A
když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků.
14. Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe
ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.
15. I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty,
kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice
prodávajících holuby převracel.
16. A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám.
17. I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby
slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
18. Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží {biskupové}, a hledali,
kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil
se učení jeho.
19. A když byl večer, vyšel z města.
20. A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene.
21. Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi
zlořečil, usechl.
22. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
23. Nebo amen pravím vám, že kdož bykoli řekl hoře této: Zdvihni se a
vrz seboudo moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se
stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl.
24. Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že
vezmete, a staneť se vám.
25. A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu,
aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
26. Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích
jest, odpustí vám hříchů vašich.
27. I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě,
přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a zákonníci a starší.
28. I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc,
abys tyto věci činil?
29. Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc.
Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
30. Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
31. I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč
jste tedy neuvěřili jemu?
32. Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi
smyslili, že právě byl prorok.
33. I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl
jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.


Příspěvek byl publikován v rubrice Marek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.