Bible kralická: Marek, 3. kapitola


1. I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
2. I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3. I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.
4. I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život
zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.
5. A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí
srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna
jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.
6. A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu,
kterak by ho zahubili.
7. Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od
Galilee šlo za ním, i z Judstva,
8. I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli
okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí,
přišli k němu.
9. I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro
zástup, aby ho netiskli.
10. Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali,
kteřížkoli měli neduhy.
11. A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli,
řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.
12. Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
13. I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu
vidělo; i přišli k němu.
14. I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,
15. A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16. Šimona, jemuž dal jméno Petr,
17. A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno
Boanerges, to jest synové hromovi),
18. A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba
Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,
19. A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20. A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.
21. A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo
pravili, že by se smyslem pominul.
22. Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že
Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
23. A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan
satana vymítati?
24. A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království
to.
25. A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
26. Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest,
nemůže státi, ale konec béře.
27. Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by
prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
28. Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům
lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
29. Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky,
ale hoden jest věčného odsouzení.
30. Nebo pravili: Ducha nečistého má.
31. Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu,
aby ho vyvolali.
32. A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří
tvoji vně hledají tebe.
33. Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
34. A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří
moji.
35. Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra
má, i matka.


Příspěvek byl publikován v rubrice Marek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.