Bible kralická: Marek, 9. kapitola


1. I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto,
kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
2. A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na
horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
3. A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto
tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže.
4. I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
5. A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti.
Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi
jeden.
6. Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
7. I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí:
Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
8. A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s
sebou.
9. A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému
nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
10. I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z
mrtvých vstáti.
11. I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí
přijíti prvé?
12. On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky
věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za
nic položen býti.
13. Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož
psáno jest o něm.
14. Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a
zákonníky, an se hádají s nimi.
15. A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali
ho.
16. I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu?
17. A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna
svého k tobě, kterýž má ducha němého.
18. Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí
zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli,
ale nemohli.
19. A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi
budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
20. I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a
padna na zemi, válel se a slinil.
21. I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od
dětinství.
22. A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale
můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
23. A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné
věřícímu.
24. A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane,
spomoz nedověře mé.
25. Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu
nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z
něho, a nevcházej více do něho.
26. Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý,
tak že mnozí pravili, že umřel.
27. Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal.
28. A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč
jsme my ho nemohli vyvrci?
29. I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze
modlitbu a půst.
30. A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo
věděl.
31. Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v
ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z
mrtvých vstane.
32. Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati.
33. I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na
cestě mezi sebou rozjímali?
34. Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z
nich byl větší.
35. A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti,
budeť ze všech nejposlednější a všech služebník.
36. A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na
lokty, řekl jim:
37. Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť
přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž
mne poslal.
38. I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu
tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že
s námi nechodí.
39. Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy
činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.
40. Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
41. Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že
jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
42. A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve
mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov
mlýnský a vržen byl do moře.
43. A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému
vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň
neuhasitelný,
44. Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.
45. A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému
vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten
oheň neuhasitelný,
46. Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.
47. Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému
vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do
ohně pekelného,


Příspěvek byl publikován v rubrice Marek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.